Vyberte si jazyk
„Evropa bez bariér.“ Tak zněl jeden ze sloganů českého předsednictví Evropské unie, které se právě završilo s poněkud rozvolněným výsledkem.
Existují dva druhy hranic. Vnější hranice EU, které je ještě třeba definovat a které jsou předmětem diskuzí. A pak hranice mezi členskými státy, kterým se daří dobře. Tady je důkaz.
Od 1. července dostaly tarify za volání a zasílání textových zpráv z mobilního telefonu svůj strop. To umožní milionům Evropanů, pokud se ovšem nachází uvnitř Unie, jednodušší komunikaci.
V posledním červnovém dni německý ústavní soud potvrdil ratifikaci Lisabonské smlouvy Spolkovou republikou za podmínky, že nový zákon upřesní a zaručí do budoucna pravomoci národního parlamentu vůči evropským instancím. Jak napsal list Tageszeitung, toto rozhodnutí „zapadá do nacionalistické atmosféry, která bují v ostatních členských státech.“ Znovu tak vyvstává otázka pojítka mezi občanstvím národním a evropským.
A konečně, list Gazeta Wyborcza přináší informaci, že se nizozemská vláda zabývá možností zavést integrační kurzy pro imigranty z ostatních evropských zemí. Tedy na způsob existujících kurzů pro cizince ze zemí mimo Unii. Jak podtrhuje tento polský deník, zapomíná se na příslušnost k jednotné Evropě a na mobilitu občanů i pracovní síly a v době krize navíc existují ještě větší obavy, že cizinci vezmou pracovní místa místním občanům.
Zatímco švédské předsednictví, které započalo 1. července, klade vstup Turecka jako jednu ze svých priorit – což odpovídá na otázku vnějších hranic – bylo by užitečné, kdyby převzalo i český slogan. A uvedlo ho ve skutečnost.
