Demonstrace proti represím plukovníka Kaddáfího v Sofii 26. února 2011

I my chceme Kaddáfího kůži!

Sofie označila intervenci spojenců v Libyi za „hazardní vojenský podnik“. Přitom by Bulharsko mělo skutečný důvod se libyjskému vůdci mstít a připojit se k opravdovým přátelům, píše sofijský deník.

Zveřejněno dne 23 března 2011 v 16:12
Demonstrace proti represím plukovníka Kaddáfího v Sofii 26. února 2011

Když uhlazený německý ministr zahraničních věcí Guido Westerwelle prohlásí, že se jeho země do války v severní Africe nezapojí, lze to chápat. Za jeho rozhodnutím může stát bolestná vzpomínka Němců na druhou světovou válku, jmenovitě na porážku maršála Rommela a jeho oddílů v libyjské poušti.

Toto trauma může z části omluvit postoj Frau Merkelové a vůbec celého německého národa, který se v pro Evropu klíčovém okamžiku rozhodl, že se na koalici proti Kaddáfímu nebude podílet.

Despota s pohledem narkomana

Bulharsko se ale na nic vymlouvat nemůže. Proč bulharský premiér Bojko Borisov označil operaci za „hazardní vojenský podnik motivovaný ropou“, když ji OSN schválila, aniž by byla některá země zásadně proti? Úder proti Kaddáfího režimu by vrcholní představitelé Bulharska měli upřímně řečeno přivítat s větším nadšením. Naše země má jistě víc než kterákoliv jiná důvod mít vztek na despotu, který osm let mučil pět nevinných žen [bulharské zdravotní sestry, které byly zadrženy v roce 1999 na základě obvinění z přenosu viru HIV na libyjské děti, poté odsouzeny na smrt a nakonec v roce 2007 osvobozeny] a který zmořil tři po sobě jdoucí bulharské vlády.

V této válce se můžeme postavit pouze na jednu stranu, na stranu spravedlnosti. A chválit odvahu Západu, který po letech špatného svědomí a ne zrovna chvályhodných obchodů s krvelačným plukovníkem konečně překonal svou rozporuplnost a rozhodl se pro odvetu. Žádné slitování s despotou s pohledem kokainisty! Kaddáfí skončil a Libye už nikdy nebude stejná jako dřív.

Newsletter v češtině

Pozor na Buridanova osla

Nám, kteří jsme během obou světových válek (a války studené) stáli vždycky na špatné straně, nadešel nyní nejvyšší čas podpořit Francii, Velkou Británii a USA. Spása není ani v Berlíně ani v Moskvě, a pravda už vůbec ne. Nezapomínejme, že když bylo v Libyi odsouzeno na smrt pět bulharských zdravotních sester, nevydala se pro ně Ludmila Putinová, nýbrž madam Sarkozyová [Cecilia, bývalá manželka francouzského prezidenta], která je dopravila do Bulharska živé a zdravé na palubě letadla Francouzské republiky.

A pokud budeme příliš váhat mezi dvěma možnostmi, dozajista upadneme do nástrah paradoxu „Buridanova osla“, chudáka zvířete, které má stejně daleko ke kbelíku s vodou jako ke kupce sena a nakonec umírá hladem i žízní, protože se nedokáže rozhodnout, čemu dát přednost. Navzdory pojmenování není tato teorie dílem Jeana Buridana (1292-1363), nicméně právě tento francouzský filozof byl hlasatelem teze morálního determinismu, která si plně zasluhuje naši pozornost. „Tváří v tvář alternativním možnostem činů si člověk vybírá větší dobro, leda by mu v tom bránila nevědomost či nerozhodnost,“ praví tato teorie. Vyhněme se nevědomosti!

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!