Vyberte si jazyk
Evropská komise posledních pár dní nezahálela. Třináctého dubna představila nejen svůj projekt obnovení Sjednoceného trhu, jeden ze základních pilířů evropského projektu, ale též oznámila vytvoření evropského patentu. Ve stejný den také předložila detaily chystané „uhlíkové daně“, která by měla mezi jiným zvýšit cenu uhlí a nafty a snížit tak jejich spotřebu. O den později podepsala smlouvu se Spojenými státy o boji proti kyberkriminalitě. Již 11. dubna EU ohlásila nová opatření, která mají zlepšit práva cestujících v letecké dopravě a 13. dubna si našla čas uvalit pokutu ve výši 315 milionů euro na aktérynezákonné kartelové dohody mezi výrobci pracích prášků.
Ve stejnou dobu se na setkání ministrů vnitra 11. dubna v Lucemburku ukázala hloubka neshod, týkající se způsobu jak se vypořádat s imigranty, převážně tuniského původu, kteří se i nadále vyloďují na ostrově Lampedusa, avšak míří odtud jinam, převážně do Francie či Británie. Na konci týdne na setkání NATO v Berlíně státy EU, které jsou členy Severoatlantické aliance, i nadále kritizovaly průběh vojenských operací v Libyi. Catherine Ashtonová se 14. dubna vydala do Káhiry, aby se zde zúčastnila konference o Libyi, jednotný hlas EU však do debaty přinést nemohla. V samotné EU začíná mít Německo pochyby o své roli hlavního sponzora eurozóny a nikdo neví, jak pomoci Portugalsku, které je přitom poslední baštou před bankrotem Španělska či dokonce Itálie.
Na počátku tohoto desetiletí, v momentě kdy se měla rozšířit o 10 nových členů, byla zde stále naděje na vytvoření Ústavy a zbývalo několik posledních let do krize, působila Unie dojmem dynamické zóny, schopné definovat mezinárodní normy. V této době byl obří kolos Microsoftu v Bruselu odsouzen pro zneužívání své dominantní pozice na trhu. Sociální, ekologická či obchodní práva Evropou definovaná mohla být určující pro celý svět.
To by se stále ještě mohlo stát skutečností. Jak však více než jasně ukazuje děj minulého týdne, EU je nyní rozdělena a stále méně schopna jednotně čelit ostatním politickým, hospodářským a obchodním aktérům globalizace. Zatímco tak i nadále chrlí nová pravidla, plány a rozsudky, chybí jí politická dynamika a hrozí jí tak nebezpečí, že se zní stane pouze normativní mocnost - nic než byrokratické Impérium.
