Vyberte si jazyk
Podobně jako Boston a Glasgow je i Liverpool už dlouho synonymem emigrace ze „smaragdového ostrova“. V době, kdy irský tygr cenil zuby, se emigrační proud přes Irské moře na nějakou dobu obrátil. Ekonomická štěstěna je ale vrtkavá a Merseyside je nyní cílem nové generace přistěhovalců.
Předpokládá se, že v roce 2012 emigruje až 75 000 irských občanů – to je víc, než jich bylo ke konci osmdesátých let minulého století. V zemi s 4,5 miliony obyvatel vyvolávají takové masové přesuny silný zájem a deník Irish Times dokonce vytvořil Generation Emigration blog, blog „Generace emigrace“, s titulkem připomínajícím tabuli odjezdů.
Se vzrůstající nezaměstnaností se mladí lidé, hlavně muži okolo dvaceti let, ohlíží po jiných evropských zemích, Austrálii a Středním východě. Podle Národního statistického úřadu nyní ve Velké Británii žije 356 000 irských občanů a Irové se v počtu příchozích řadí na druhé místo hned po polských přistěhovalcích.
K irskému původu se hlásí tři čtvrtiny místních
Počet emigrantů nedosáhl tak vysoké úrovně od roku 1989, kdy zemi opustilo 44 000 lidí. Dopad tohoto jevu se nejvíce projevil, když gaelský fotbalový svaz nebyl minulou zimu schopen postavit fotbalové týmy, protože na poloostrově Dingle prostě nebyl k dispozici dostatek mladých mužů.
Liverpool se svou dlouhou historií přistěhovalectví z Irska – k irskému původu se hlásí téměř tři čtvrtiny místních obyvatel tvrdí – tak nyní zažívá novou vlnu irské migrace.
Akademik a bývalý novinář profesor Michael Mulqueen a jeho žena Fidelma si v roce 2008, kdy Michael přednášel na univerzitě v Limericku, zakoupili svůj vysněný dům. Jejich dvě děti si zvykly ve škole a v distriktu Clare měli blízké příbuzné.
Potom mu bylo nabídnuto místo vedoucího fakulty politických studií, médií a komunikace na Hope University v Liverpoolu. „Z hlediska rodinného života to bylo velmi těžké rozhodování, protože jsme nechtěli vykořenit děti,“ říká Mulqueen. „Byla tu nestabilita, ale také tu bylo lákadlo nové práce.“
Rodina si rychle zvykla
Zpočátku Michael Mulqueen každý týden dojížděl z Irska. Děkan jeho fakulty mu byl velkou oporou, neboť se předtím sám ocitl v podobné situaci. Mulqueen odjížděl každou neděli večer a k rodině se vracel ve čtvrtek pozdě v noci. „Byla to intenzivní, hektická doba s velmi dlouhými a náročnými dny,“ vzpomíná. „Během týdne jsme hovořili přes Skype, ale děti mi dávaly najevo, že z toho nejsou nijak nadšené. A tak jsme se rozhodli do toho jít a emigrovat.“
Rodina do Liverpoolu dorazila v únoru 2011. Mulqueenova žena stále pracovala v Limericku, a tak začalo několik měsíců dojíždění opačným směrem. Najít tu správnou školu pro děti se ukázalo jako složitý proces, který by jistě byl ještě složitější, kdyby jejich rodným jazykem nebyla angličtina. Rodina už ale v Liverpoolu oslavila první Vánoce, navazuje nová přátelství a říká, že si rychle zvykla.
Michael Mulqueen tvrdí, že Liverpool a Limerick se v mnohém podobají. „Zatímco revitalizace Liverpoolu ještě nebyla zcela dokončena, od doby, kdy jsem město počátkem devadesátých let navštívil, udělalo obrovský pokrok. Na druhé straně Limerick je město, které zažívá téměř identické problémy se sociální deprivací, bydlením a sídlišti, které jsou zónami zoufalství.“
Mulqueen vyrostl v hrabství Galway, kde jsou ostrůvky sociálně znevýhodněných obyvatel, a počátkem devadesátých let se část jeho vrstevníků z Irska vystěhovala.
„Otázka volby životního stylu“
Pociťuje vinu, že odešel? Mulqueen říká, že irská vláda si je vědoma obrovského přínosu, kterým vzdělání přispívá hospodářskému růstu, a mohutně do něj investovala, takže věří, že pro budoucí generace už to nebude takový problém.
Irský ministr financí Michael Noonan v lednu způsobil úžas výrokem, že migrace „je otázkou volby životního stylu“, která nemá nic do činění s ekonomickou krizí. Noonan, který má sám tři děti žijící v zahraničí, řekl: „Vždy se najdou mladí lidé, kteří do Irska přicházejí nebo z něj odcházejí, a jen někteří z nich jsou emigranty v tradičním slova smyslu. Jiní prostě chtějí na nějaký čas ostrov opustit.“ Noonan později tvrdil, že jeho slova byla vytržena z kontextu.
Alan Barret z Institutu pro hospodářský a sociální výzkum (Economic Social and Research Institute) popsal návrat fenoménu emigrace jako jeden z nejtraumatičtějších prvků pádu irské ekonomiky. „Po celou dobu od získání nezávislosti až po období keltského tygra v devadesátých letech nemohli lidé narození v Irsku předpokládat, že v Irsku budou i pracovat. To se s keltským tygrem změnilo, ale nyní se situace znovu obrátila.“
„Stejně jako v případě předchozích emiračních vln zůstává hlavní destinací pro irské emigranty Velká Británie. Nicméně špatná situace na britském trhu práce a relativní síla australské ekonomiky vedou k tomu, že v současnosti je pro Iry lákavější Austrálie.“
Barret ale nesdílí obavy, že by tento odliv mohl omezit šanci Irska na hospodářský růst. „Zkušenost z osmdesátých a devadesátých let naznačuje, že lidé ve špatných časech odcházejí, aby se znovu vrátili, když se situace zlepší.“
