Vyberte si jazyk
„Elio Di Rupo prolomil veškerá tabu,“ neskrývá potěšení La Libre Belgique. Ve stostránkovémdokumentu, který předložil 4. července králi Albertu II., Di Rupo vyjmenovává opatření nutná k vyřešeníkrize, která Belgií otřásá už víc než rok: oživení veřejných financí, reforma zákona o financování, rozdělení BHV [zkratka dvojjazyčného volebního okrsku Brusel-Halle-Vilvoorde], přenesení některých pravomocí na regiony a reforma některých sociálně-ekonomických aspektů.
Di Rupo „navrhuje silnější oživení veřejných financí ve výši 22 miliard eur do roku 2015,“ píše L’Echo. Chce tak dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a stáhnout zemi z dostřelu ratingových agentur, které ji mají na mušce. Po institucionální stránce navrhuje vyjednavač rozdělení volebního okrsku Brusel-Halle-Vilvoorde, který zasahuje jednak do bruselského, jednak do vlámského regionu. V 35 vlámských obcích žije 150 000 frankofonních obyvatel, což pro obě společenství představuje zdroj napětí.
„Na federální a evropské úrovni budou existovat tři volební okrsky: Hlavní město Brusel, Vlámské Brabantsko a Valonské Brabantsko. Náhradou budou posílena práva frankofonních obyvatel šesti obcí s jazykovým zvýhodněním [kde mají frankofonní obyvatelé zvláštní práva] a místní občané budou také moci volit v obvodě dle svého výběru. Pozměněn bude i proces jmenování starostů těchto obcí.“
L’Echo se ptá: „Co na to řekne N-VA [vlámská většinová nacionalistická strana], která požadovala rozdělení bez kompenzace?“
„Hodina pravdy udeřila,“ píše Le Soir. Frankofonní deník vítá „vyrovnaný a odvážný návrh“, zároveň se ale ptá, zda má tato strategie naději na úspěch: „To vůbec není jisté. Na severu země už vyvstávají otázky ohledně kopernikovské povahy textu. Posouvá se návrhem gravitační střed směrem k federálním subjektům? (…) Ne, opáčí na to možná některé vlámské strany, neboť ty skutečné rozhodovací páky regionům předány nebudou. Mají pravdu. Federální stát si své dva pilíře střeží. Systém sociálního zabezpečení byl okleštěn, ale srdce zůstalo nedotčeno. A správa fiskálních záležitostí, zásadní pro životaschopnost země, zůstává ve federálních rukou. Jestliže se některé vlámské strany uspokojí jedině tehdy, až Belgie přijde o tyto dvě trofeje, tak ať to řeknou hned.“
Podle La Libre Belgique se jedná „především o smělý návrh“. „Usiluje-li tato země, která už víc než rok zabředá v neschopnosti vyjednávat, o budoucnost, pak potřebuje odvahu“.
Odvahu Di Rupa oceňuje i vlámský tisk. Vyjednavač se podle mínění listuDe Morgen nechal inspirovat „řeckým dramatem“:„Elio se vrátil [z Řecka] se slzami v očích. Historie radikálních úsporných opatření nastolených v Řecku jej zasáhla natolik, že si víc než kdy dříve uvědomil, že politickou krizi v naší zemi je třeba co nejrychleji vyřešit.“
Podle deníku „bylo od Vlámů chytré, že katalog opatření, který je založen hlavně na konkrétních návrzích, okamžitě nepotopili. To by ostatně bylo prakticky nemožné. Nejedná se totiž o finální návrh, ale největší krok k otevřenosti, který Di Rupo mohl udělat. Potopit ho by znamenalo postavit se mimo hru.“
Jak podotýkáDe Standaard, Di Rupo de facto „postavil strategickým způsobem De Wevera [lídra N-VA] před nesložitější rozhodnutí jeho dosavadní politické kariéry. [De Wever] může návrh právem považovat za nedostačující. Svým voličům slíbil víc a má stále jejich podporu. Musí si ale položit otázku, zda se ještě někdy naskytne lepší příležitost.“
