Prezident ECB na své poslední tiskové konferenci, 6. října v Berlíně.

Jean-Claude Trichet, bilance v polotónu

Prezident Evropské centrální banky opouští instituci, která v poslední době hraje zcela zásadní roli pro zajištění budoucnosti společné měny. Ve svém úřadu strávil 8 let. Přesto není snadné jeho funkční období zhodnotit.

Zveřejněno dne 31 října 2011 v 16:52
Prezident ECB na své poslední tiskové konferenci, 6. října v Berlíně.

„Zapíše se Jean-Claude Trichet do dějin jako muž, který zachránil euro, nebo jako centrální bankéř, který zašel příliš daleko?“ Ve chvíli, kdy tento Francouz opouští křeslo šéfa Evropské centrální banky, v němž seděl od roku 2003,otázka švýcarského deníku Le Temps rezonuje i v ostatních evropských novinách. Anatole Kaletsky vyslovuje nastránkách listu The Times názor, že Trichet

Cover

„bude uznáván za to, že udržel slabou inflaci a silnou měnu.Toto tvrzení ovšem poněkud bledne ve srovnání s dědictvím v podobě nacionalistického napětí, bankovního chaosu, rozmíškám uvnitř samotné ECB a debatě v evropských parlamentech o rozpadu eura a bankrotech členských států.“ „Naneštěstí pro Evropu a samotného Tricheta se jeho sen o tom, že se na něj bude vzpomínat jako na ultrakonzervativního bankéře, který chtěl přeměnit ECB (vedenou Francouzem) v instituci němečtější než někdejší Bundesbanka, zcela nenaplnil. V posledních dvou letech jeho funkčního období málem došlo k pádu eura,“ tvrdí editorialista, podle jehož názoru Francouz „odchází s rukama poskvrněnýma krví eura“. – The Times

Pařížský listLe Monde tomuto tvrzení oponuje argumentem, že „euro je silné“ a Jean-Claude Trichet „proto může odejít do výslužby“, a to „s úsměvem“. Deník připomíná, že političtí představitelé jím „opovrhovali, když je trápil svými grafy znázorňujícími konkurenceschopnost a dával jim najevo, že směřují přímo do propasti. (...) S příchodem finanční krize změnili názor. „Už deset let se nám snaží vysvětlit, že kvůli všem svým nerovnovážnostem se Evropa řítí do záhuby. Problém je, že se mu začalo dostávat pozornosti teprve v roce 2010,“ svěřuje se jeden zdroj z francouzských vládních kruhů.

Newsletter v češtině

Cover

Le Monde

List Le Temps uvádí, že „zlom nastal v souvislosti s řeckou dluhovou krizí a unijním politickým dramatem, které tato krize vyvolala“. Rozhodnutí centrální banky napumpovat do evropského finančního systému na počátku finanční krize v srpnu 2007 celých 95 miliard euro zachránilo kontinentální banky a hospodářství. Francouzovi se dostalo aplausu za rychlou reakci na nebezpečí, které jej od té doby pronásleduje - nejzávažnější hospodářskou krizi od konce druhé světové války.

Cover

Ale „kolaps Řecka jej v první polovině roku 2010 zastihl zcela bezbranného..., protože mu dal za pravdu, ale zároveň jej připravil o prostředky na nápravu této situace, protože „ani Berlín, ani Paříž nebyly připravené mu v odvetné operaci na záchranu eura přenechat velení“. „Najednou přišel na to, že bude muset euro zachránit evropským představitelům navzdory. A to bylo příliš,“ uvádí pod podmínkou anonymity jeden z poradců předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa. „Dokud byla krize čistě americkou záležitostí, vše fungovalo, jak má,“ domnívá se ekonom Charles Wyplosz. „Ale když se rozšířila i do Evropy, ztratila ECB kontrolu, nedostála svým úkolům a vytvářela dojem, jako by jí chyběl skutečný šéf.“ – Le Temps

Madridský listCinco Días soudí, že „se Trichet zřejmě opravdu více zajímá o přežití měny, o níž se stará, jako by šlo o jeho dílo, než o akademické hodnocení své měnové politiky“. Hospodářský deník nicméně upozorňuje na to, že „analytici jsou vesměs zajedno v tom, že největším fiaskem ECB bylo zvýšení úrokových sazeb v červenci 2008, tedy v předvečer největší recese za posledních 60 let“.

Cover

Šéf ECB nikdy nelitoval rozhodnutí, které vyvolalo hněv téměř celé eurozóny. Avšak posedlost demonstrováním nezávislosti centrální banky byla možná jeho nejhorší rádkyní. Od roku 2008, kdy krize překonala Atlantik a smetla velkou část evropského finančního sektoru, byl Trichet nucen stáhnout se do ústraní a zaujmout defenzivnější postoj. Pouze jeho pragmatismus a politická vize mu umožnily snížit tlak a stát se jediným představitelem unijních institucí, kterého Sarkozy a Merkelová berou v potaz. – Le Temps

„Když je někdo terčem kritiky z obou stran kvůli opačným důvodům, je tu velká šance, že jednal správným způsobem. Právě tak tomu dnes je i s Jean-Claudem Trichetem,“píše v Německu list Handlesblatt.

Cover

V hodině bilancování a předání funkce italskému nástupci Mariovi Draghimu německý hospodářský deník konstatuje, že „ECB taková, jakou ji Trichet Draghimu zanechává, není pouhým klonem Spolkové banky, tedy instituce zaměřené výlučně na hodnotu peněz. Stejně jako u ostatních centrálních bank je jejím prioritním úkolem zabránit zhroucení finančního systému, i když to nemá napsané ve svých statutech.“ ECB však dnes není ani centrální bankou na anglosaský způsob. Navzdory formální nezávislosti zůstává integrální součástí politiky. Volí střední cestu – právě proto se stává terčem kritiky z obou stran. Řídí se krédem: Zabránit zhroucení, ale nikoliv zastíráním problémů, které musejí být vyřešeny na poli reálné ekonomiky, falešnou štědrostí. Tato cesta je obtížná. Ale Draghi by se po ní měl vydat.“ – Handelsblatt

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma