Zpráva Krajní pravice v Evropě / 4

Jobbik volí lidé zklamaní demokracií

Rok poté, co se Jobbiku podařilo proniknout do evropských voleb, by mohl opět přilákat mnohé voliče u příležitosti maďarských parlamentních voleb 11. a 25. dubna. Populistická, xenofobní, protiromská a nacionalistická strana Gábora Vona rozhodně hodlá zasáhnout do složení příští vlády.

Zveřejněno dne 1 dubna 2010 v 17:00
Příznivci strany Jobbik a (dnes zakázané) Maďarské gardy se setkali v Budapešti 23. října 2009 v rámci výročí vzpoury proti sovětské invazi roku 1956.

Vládnoucí politické síly v Maďarsku voliče v posledních dvaceti letech výrazně zklamaly. Vysoký počet stoupenců Jobbiku [nacionalistická strana, jejíž název znamená jednak „více doprava“, jednak „nejlepší“] je plodem tohoto zklamání. Co ale říká jeho program a politická rétorika? Při sledování videozáznamů Jobbiku na YouTube si můžeme povšimnout, že sympatizanti této strany nejčastěji používají výrazy, jako „ zklamání“ nebo „důvěřuji jim“. Před kamerou pak stoupenec ultrapravice odvážně tvrdí, že stranu podporuje, protože zná její program, který považuje za nový a skutečně dobrý. Ovšem řečeno replikou z jednoho starého skeče: co je nové, není dobré, a co je dobré, není nové.

Ostře proti Romům

Prohlašovat je za fašisty či nacisty, jako to dělají levicoví intelektuálové, není na místě. Jobbik není nacistická strana. Stranu Gábora Vona totiž netvoří jedna strana. Jsou to tři strany dohromady. Podle posledních průzkumů je tu tendence (ve východních oblastech Maďarska) voličů volajících po regionální bezpečnosti a po silném státu, který by jim pomohl řešit jejich každodenní existenciální problémy a vytvořil policejní sbor, který by je chránil před Romy. Žádný z vedoucích představitelů Maďarské gardy [polovojenská organizace napojená na Jobbik, zakázaná koncem roku 2009] a Jobbiku přitom nesdělil, jak by mohly jejich bojové pochody něco vyřešit v otázce integrace maďarských Romů, ani neprokázal nutnost nošení uniformy, když se přece činnost Gardy omezuje na dobrovolnictví a ochranu obyvatelstva během povodní.

Ke stoupencům Jobbiku patří rovněž řadoví voliči radikální pravice, kteří k němu přeběhli z jiných pravicových stran a kteří zjevně podlehli mýtu o invazi izraelských developerů do Maďarska a vůbec mají dost kapitalismu, Evropské unie i vlády. Jejich síla je omezená. Někteří se utěšují tím, že podobné radikální strany v Evropě jsou schopny ovlivňovat vládní politiku. Svou stranu pověřují pedagogickým úkolem: jakmile se dostanou do Parlamentu, budou moci vyvinout nátlak na Fidesz [opoziční konzervativní strana, které průzkumy předpovídají v parlamentních volbách 11. a 25. dubna vítězství] a postrčit ho „správným“ směrem. Ovšem žádný z jejich zahraničních vzorů, ať už se jedná o polskou PiS či rakouskou FPÖ, se nepouští do Romů a Židů tak nestoudným způsobem a nepopírá tak aktivně holocaust jako oficiální a polooficiální fóra Jobbiku. Nedělá to dokonce ani Ján Slota a jeho Slovenská národní strana, i když má k rozdmýchávání nenávisti proti cizincům po ruce maďarskou menšinu na Slovensku.

Jen další zkorumpovatelná strana

Někteří příznivci Jobbiku ostatně nedělají z náklonnosti pro nacionální socialismus velké tajemství. Jobbik považují za příliš měkký, ale jsou realisty. Až dosud se straně dařilo udržovat nepochopitelný obdiv k ruskému premiérovi Vladimíru Putinovi, který přitom často jedná proti maďarským národním zájmům, a zároveň požadovat zničení památníku na počest ruských vojáků na náměstí Szabadság [Svobody] v Budapešti.

Stoupenci Jobbiku jsou celkem vzato zklamáni vším, vyjma státu, ačkoliv ani ten v posledních letech příliš nezazářil. A mohl by dobře fungovat v rukou strany, která usiluje o neustálou konfrontaci? Jobbik je v podstatě jen politickou stranou a jako každá politická strana se zcela jistě i on nechá zatáhnout do korupčních afér. Většině svých voličů nakonec přinese jen další hořké zklamání. Kradení slepic, nedostatek bezpečnosti, nejistota či bezmocnost mohou být důvodem ke vzteku a zklamání. Lze na nich ale zakládat politickou strategii?

Rumunsko

Maďarský extremismus nezná hranic

Intenzivní výcvik, vojenský krok, pokoutní schůzky na tajných místech, uniformy s výložkami, maďarské vlajky, revizionistická hesla – se Sikulskou četou se nežertuje. Poté, co byla v Maďarsku v roce 2009 zakázána ultrapravicová polovojenská organizace Maďarská garda, se štafetu rozhodla převzít hrstka mladých Sikulů, kteří tvoří maďarskou minoritu v Transylvánii. „Sikulská četa je rumunská falanga Maďarské gardy,píše Adevarul. „My jsme Sikulové, ne Maďaři nebo Rumuni. Ve vztahu k Maďarské gardě jsme řekněme něco jako spřátelená asociace,“ říká třicetiletý Csibi Barna, který stojí v čele skupiny. „Nezávislost Sikulů“ pro něj není samoúčelná, ale představuje osobní cíl. Skupina, kterou tvoří většinou mladí lidé, přitom nezakrývá, že bojuje za Velké Maďarsko, a usiluje o zachování tradic svého lidu. „*T*y se tady, stejně jako v Maďarsku vytrácejí v konfrontaci s novými západními zvyklostmi čím dál víc. Pokud zaniknou, nebudeme už moci dále mluvit o maďarském národu,“ tvrdí jeden její člen.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma