Jak dlouho budete, plukovníku, zneužívat naši trpělivost? Muammar Kaddáfí a Silvio Berlusconi během oslav druhého výročí „dohod z Benghází".

Kaddáfí si z nás utahuje

V zahraniční politice občas můžeme dát stranou velké principy ve jménu národního zájmu. Avšak provokace a vydírání libyjského vůdce během jeho římské návštěvy jsou zcela za hranicí toho, jaké ponižování Evropa až doposud tolerovala.

Zveřejněno dne 31 srpna 2010 v 14:01
Jak dlouho budete, plukovníku, zneužívat naši trpělivost? Muammar Kaddáfí a Silvio Berlusconi během oslav druhého výročí „dohod z Benghází".

Hospodářské zájmy všech států, liberální demokracie nevyjímaje, vyžadují jistou dávku pragmatismu. Vezměme si třeba vztahy mezi USA a Čínou, která jistě není vlastí lidských práv. Anebo Evropany, včetně Italů, kteří kvůli plynu a ropě přivírají oči nad autoritářstvím vládců Ruska či nad ne zcela demokratickou povahou monarchií v zemích Perského zálivu. Nemusíme se proto pohoršovat, když Itálie a její vláda (koneckonců stejně jako vlády předešlé, od pravice po levici) natahují obě ruce tyranskému protějšku s temnou a podivnou minulostí, jakým je Muammar Kaddáfí.

Stejně tak bychom neměli, vzhledem k tomu, že z této tolerance máme dost velký prospěch, být přehnaně nekompromisní ohledně vlastní podoby takových státních návštěv a z tohoto důvodu se ani necítit uraženi tím, co italský předseda vlády nazývá blahosklonně Kaddáfího „folklórem“. V těchto letech hubených krav je uzavírání obchodů s někým, kdo si to může dovolit, stejně jako možnost na tom vydělat (v naději, že tomu tak opravdu bude), věcí, která rozhodně stojí za pár protokolárních přemetů.

Nůž na krku Evropanů

A přesto, ačkoliv je rozumné a vhodné Kaddáfího přijmout jak jen to nejlépe jde, Berlusconiho Itálie učinila velkou chybu, když překročila či nechala překročit hranice, které se měly s ohledem na pověst země a její důvěryhodnost na mezinárodní scéně považovat za nepřekročitelné. Za přítomnosti Berlusconi i téměř celé jeho vlády přišel Kaddáfí 30. srpna s něčím, co nelze nepovažovat za vydírání Evropy. Libyjský vůdce prohlásil, že jeho země musí dostávat minimálně pět miliard euro ročně, jinak prý nebude možné kontrolovat příliv milionů zoufalých lidských bytostí a Evropa nakonec „zčerná“ jako Afrika.

Je pravda, že libyjský vůdce nestanovil žádné lhůty a podmínky tohoto obchodu ani blíže neupřesnil. Uvedl, však že má v této věci podporu Itálie. Jakoby mu mimochodem velice draze zaplacená pacifikace vzájemných vztahů s Římem dávala v současné době příležitost vyšroubovat výši požadavků co nejvýše, chtít po Evropanech více peněz a držet jim při tom pod krkem nůž v podobě ilegálních přistěhovalců.

Newsletter v češtině

Berlusconi a téměř kompletní italská vláda byli rovněž přítomni ve chvíli, kdy Kaddáfí poté, co se předtím ve snaze jim zalichotit zmínil o své podpoře italskému křeslu v Radě bezpečnosti OSN, představil svou vizi Středomoří. S mořem míru nelze než souhlasit. Moře, které je třeba zachránit před znečišťováním. O tom také není sporu. Moře, kde je nutný dialog mezi jeho severními a jižními břehy. Výborně. A potom přišla třešnička na dortu: moře, které se musí vystříhat „imperialistických konfliktů“ a které tak nesmí brázdit jiné lodě, než plavidla zemí, jejichž břehy omývá. Aby bylo jasno, jedinými „cizími“ loděmi jsou plavidla americké šesté flotily, jejíž základny jsou – náhodou či shodou okolností – v Itálii.

Itálie spojencem vyděrače

Jedná se však pouze o „folklór“, o podivínství politika, který byl vždy tak nějak svůj? To si můžeme myslet. Dělá to však spíše dojem, že se Kaddáfí nezměnil, že je stejný jako v dobách před podpisem dohody o přátelství s Itálií [v roce 2008]. Ve snaze řešit si svou domácí frontu Kaddáfí vždy udržoval se zahraničím napjaté vztahy. Vždy též dokázal dobře zpeněžit zájmy svých partnerů, v případě potřeby prostřednictvím téměř neskrývaného vyděračství. Stejně tak je tomu v tomto případě vůči Evropě, která dobře zná a špatně řeší otázku nelegálního přistěhovalectví.

Velké otázky, které návštěva libyjského vůdce vyvolává a které představují protiváhu našim hospodářsko-energetickým dohodám, zde nekončí. Kaddáfí vyžaduje účast krásných mladých žen [vybraných specializovanou agenturou], aby oznámil, že si přeje, aby se islám stal náboženstvím Evropy. Takový koncept není sám o sobě skandální, každý má právo přát si, aby jeho náboženství na této planetě triumfovalo. Avšak Kaddáfí šíří svou víru v Římě, hlavním městě křesťanstva a činí tak jako host Berlusconiho, který se kdysi dostal do sporu s laickou Francií, protože Paříž nechtěla, aby v evropské ústavě byla zmínka o žido-křesťanských kořenech Evropy. Kaddáfí už stejné číslo sehrál během předchozí návštěvy Říma. Jeho opakování se tedy dalo předvídat a dalo se mu rovněž mu zabránit. Bylo by chybou označit svolání stovek mladých žen, s cílem sdělit jim své přání o rozšíření islámu, jako „folklór“, který k plukovníkovi zkrátka patří. Jak došlo k těmto schůzkám, které, vzhledem k výběru na základě pohlaví a estetiky, ženy urážejí? Kdo financuje jejich nábor? Když vezmeme v úvahu to, že otázka podmínek, za jakých se odehrává „zadržování“ běženců směřujících z Libye do Evropy (jejichž počet se skutečně snížil, ale jejichž osud je po internaci v Kaddáfího táborech nejasný) má k vyřešení daleko, je nasnadě, že vztah mezi náklady a přínosy tohoto spojenectví se měl lépe prostudovat.

Imigrace

Hanebná, ale účinná dohoda

Dohoda mezi Libyí a Itálií z května 2009 o omezení přílivu afrických běženců nese ovoce. Zatímco v roce 2008 se na březích jižní Itálie vylodilo 37 000 imigrantů, v roce 2009 jich bylo jen 9 500. Dohodu však ostře kritizují organizace na ochranu lidských práv, poznamenává Neue Zürcher Zeitung. Negarantuje totiž slušné zacházení se zajištěnými běženci. Ostatně podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) není otázka vyhošťování uchazečů o azyl do Libye vyřešena, dokud není znám jejich původ. Dalším dopadem dohody je podle švýcarského deníku skutečnost, že se běženci od té doby vydávají do západní Evropy přes Řecko a Turecko, aby se následně vylodili na březích Kalábrie a Apulie. Cesta probíhá na rekreačnách jachtách, aby nepřilákala pozornost italské pobřežní stráže. Italský ministr vnitra nedávno oznámil brzký podpis podobných dohod, které země uzavřela s Tripolisem, i s Aténami a Ankarou.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma