Kdo dnes Rumunsko skutečně řídí?

Na otázku, kdo řídí jejich zemi, řada Rumunů odpovídá bez váhání: „Tajné služby.“ Konspirační teorie patřily vždy mezi nejčastější vysvětlení těch nejvýznamnějších politických událostí, které o zemi či světu rozhodovaly. Někdy jsou temným silám s utajenými programy přisuzovány dokonce i přírodní katastrofy.

Nedávné tiskové skandály, při kterých došlo k pádu dvou nejmocnějších rumunských mediálních magnátů zažehly novou vlnu konspiračních teorií, ve kterých figurují „služby“, které jsou všeobecně pokládané za loutky prezidenta Traiana Băsesca.

V září byl zatčen jeden z nejbohatších mužů Rumunska Sorin Ovidiu Vîntu, zakladatel a vlastník mediální skupiny Realitatea (poté byl propuštěn a vyšetřování stále probíhá) kvůli poskytnutí pomoci v útěku ze země muži odsouzenému za podvod. V případu figurovalo i zhroucené „Ponziho schéma“ [jistá forma podvodné pyramidové hry] maskované jako investiční banka, což, jak se zdá, částečně vysvětluje i původ Vîntuova bohatství.

Dohled nad špionážními službami

Pád magnátů započal v červnu, když došlo k zatčení (a následnému propuštění) Dana Diaconesca, majitele a novinářské hvězdy OTV, největšího rumunského bulvárního televizního kanálu. Byl obviněn z obtěžování a vydírání volených představitelů a obchodních společností, včetně největší pivní značky. Oběti byly údajně vyzýváni k zaplacení vysokých finančních částek pod pohrůžkou negativní mediální kampaně, kterou by proti nim jeho vysoce sledovaný kanál vedl. I jeho vyšetřování stále probíhá.

V obou případech se přepisy nahrávek soukromých rozhovorů obviněných magnátů s politiky, novináři a ostatními soukromými osobnostmi objevily v tisku, což vedlo k obvinění, že úniky zařídily tajné služby ve snaze zalíbit se jejich šéfovi, prezidentu Băsescovi, a aby odvedly pozornost veřejného mínění od hospodářské krize.

Băsescu z titulu své funkce vykonává nad špionážními službami v zemi obecný dohled. Jejich zprávy sice dostává každý den, ale aby si mohl poslechnout telefonní rozhovory podezřelých, musí získat povolení od soudců. Nahrávky ukazují, že významné postavy v mediálním světě byly vůči Vîntuovi otrocky poslušné a to i v případě, kdy pro něj přímo nepracovaly. Lidé spojení s případem se poté snažili celou aféru zredukovat na osobní vendetu ze strany Băsesca proti magnátům, kteří v prezidentských volbách konaných v prosinci 2009 otevřeně podporovali jeho rivala, socialistu Mircea Geoanu.

Poznej svého nepřítele

Překvapením v těchto volbách byla intenzita osobního nasazení mediálních magnátů, alespoň řady z těch, kteří by mohli mít osobní zájem na tom, aby prezidentský palác v Bukurešti obýval socialistický prezident. Skutečnost, že svých majetků nabyli za nevyjasněných okolností během předchozích dvou socialistických funkčních období v 90. letech byla veřejným tajemstvím.

Přepisy nahrávek, které dlouhé týdny plnily titulní stránky deníků nabízí fascinující pohled do incestního světa rumunské politiky, ve kterém mohou vlastníci médií vytvářet či ničit kariéry politiků. Čtenáři, diváci a posluchači tak objevili svět korupce a mluvy gangsterů, kde se politici umí vyjadřovat jen sprostými slovy a sexuálními narážkami.

Čtenáři se dozvěděli, jak se bývalý prezidentský kandidát Geoana v den prezidentských voleb omlouval Vîntuovi za to, že hned nezvedl jeho telefon. Dočetli se, jak si Vîntu během rozhovoru s jedním liberálním politikem řekl o post ministra obrany či financí. Liberálové podporovali v prezidentských volbách Geoanu proti úřadujícímu prezidentovi Băsescuovi.

Reakce většiny tisku a veřejnosti byla pro zmíněnou „konspirační mentalitu“ charakteristická. Převládající interpretací bylo, že Băsescu si vyrovnává své účty prostřednictvím řízeného úniku přepisů z tajných služeb do tisku. Skutečnost, že podle zákona jsou odposlechy dostupné každému, kdo o ně požádá, byla potichu ignorována. Znát svého nepřítele je totiž mnohem více uklidňující pocit.

Tisk

„Hrozba“ pro bezpečnost rumunského státu

Jurnalul Naţional se raduje z „evropské podpory rumunského tisku.“ Evropský parlament totiž přijal petici, kterou mu na konci září zaslalo několik rumunských novinářských odborů na protest proti zapsání tisku na seznam možných hrozeb pro národní bezpečnost v rámci Národní strategie rumunské obrany (SNAp), kterou v současné době projednává bukurešťský parlament. „Ve svobodné demokracii je svobodný i tisk,“nechala se při této příležitosti slyšet evropská komisařka pro spravedlnost a lidská práva Viviane Redingová, která se postavila proti tomuto opatření, jehož cílem je dostat tisk pod státní kontrolu. SNAp vytvořená z iniciativy rumunského prezidenta Traiana Băsesca údajně hodlá bojovat „proti fenoménu vykonstruovaných mediálních kampaní očerňujících státní instituce rozšiřováním falešných informací,“ a proti „tlakům mediálních skupin na politická rozhodnutí s cílem získat ekonomické výhody.“