Kyperská lekce pro ruské námluvy

Kypr není jediným ostrovním národem, který před ruským bohatstvím rozvinul červený koberec. Také Londýn vítá už od pádu Sovětského svazu ruské emigranty, kteří na plundrování kolabujícího státu zbohatli. Jakou cenu za to ale platí, ptá se britský novinář John Kampfner.

Zveřejněno dne 27 března 2013 v 12:07

Ostrovní stát se sám propaguje jako oblíbené útočiště pro boháče – převážně ruského původu – kterým nabízí vyprání špinavých peněz i vybělení pošramocených pověstí, život na vysoké noze a nízké daně. A pak se ukáže, že realita je trochu jiná.

Neúspěchu svého obchodního modelu dnes nemusí litovat pouze Kypr. Zatímco hrstka bezohledných jednotlivců s politickými konexemi plundrovala přírodní zdroje bývalého Sovětského svazu, vítaným domovem, případně druhým sídlem nové globální elity se už na začátku 90. let stala Británie.

Pro bohaté Rusy představuje Londýn hřiště i bitevní pole. Je pravda, že občas se věci úplně nepovedou. Vražda Alexandra Litviněnka byla jedním z těch bezostyšnějších útoků. Když bylo v neděli objeveno tělo Borise Berezovského v jeho ostře střeženém sídle v hrabství Berkshire, vyvolalo to další vlnu podezření. Spáchal muž, který velkou část svého mění utopil v bojích se svými nepřáteli, opravdu sebevraždu, jak zněly původní dohady? A nebo se přihodilo něco ještě zlověstnějšího?

Věci se mají jinak

Podle známé historky svolal Vladimír Putin, poté co se v Kremlu pořádně usadil, všechny oligarchy, včetně těch, kteří mu kdysi pomohli k moci. Minulost je minulostí, teď jsou věci jinak, řekl jim. Domluva zněla jasně: své obchodní zájmy mohou sledovat dál, jak doma v Rusku, tak v zahraničí, avšak pod podmínkou, že se nebudou míchat do politiky a budou dohlížet na finanční prospěch siloviků – tedy příslušníků politického a bezpečnostního establishmentu.

Newsletter v češtině

Ne všichni ho tehdy uposlechli. Michail Chodorkovskij, který projevil politické ambice, dnes sedí ve vězení; Vladimír Gusinský, zakladatel kdysi odvážné televizní stanice NTV, byl nucen z Ruska uprchnout. Berezovskému se podařilo dostat se do Anglie těsně před zadržením. Ze své zlaté klece pak pro ruskému režimu zahájil osamělou kritickou kampaň.

Co se týče právního a daňového systému, Británie této cílové skupině nabízí více, než její američtí či evropští konkurenti. A kromě počasí, na co si tu člověk může stěžovat? O potřeby oligarchů se dnes stará celé průmyslové odvětví. Exministři je zastupují ve Sněmovně lordů, experti na politické PR se starají o jejich vztahy s veřejností, právníci, kteří by je chtěli zastupovat, se jen hrnou, a díky neuvěřitelně benevolentnímu zákonu o pomluvě neváhají při sebemenším problému podávat žaloby na všechny strany.

Paralelní svět

Finanční poradci se starají, aby oligarchové platili ze svých výdělků a úspor a dokonce i místním obcím co nejnižší daně. Soukromé internátní školy vítají jejich děti i šekové knížky s otevřenou náručí. Pro ně i pro nové zbohatlíky z Číny, Brazílie a Blízkého východu tu existuje celá rozsáhlá paralelní ekonomika módních butiků, soukromých letadel, motorových člunů a ochranek. K dispozici mají výběr toho nejlepšího z předraženého trhu s bydlením v Londýně a jihovýchodní části Anglie.

O morálním významu našeho podstrojování oligarchům ať rozhodnou jiní. Kromě práce nájemných vrahů (a ti mohou pocházet odkudkoliv) o žádné nelegální služby nejde. Větší problém představuje jejich vliv na naši politickou scénu.

Britský postoj vůči Rusku je již dlouhou dobu rozporuplný. V minulých deseti letech jsme ruské elitě otevřeli dveře dokořán, diplomatické vztahy však byly – použijeme-li populárního ruského výrazu – složné, tedy složité. A kvůli vzájemným obviňováním po Litviněnkově smrti se nakonec ocitly na bodu mrazu.

Vláda už přibližně rok vyvíjí velkou snahu, aby situaci změnila. Britové se sice nepokusili o žádné okázalé „restartování“ vzájemných vztahů (jako Obamova vláda, která však vzápětí od svého úmyslu odstoupila). Místo toho prosazují pozvolnější cestu vzájemného otrkávání. Navzdory hlubokým názorovým rozdílům na válku v Sýrii, se ruský ministr zahraničí a obrany nedávno do Londýna společně vypravili na přesně naplánovanou oficiální návštěvu.

Globální závod

Problémy, jakými je nová vlna ruské špionáže ve Velké Británii (kterou, jak se dá očekávat, jim Britové doma oplácejí), se tak nyní spíše zlehčují. Místo nich se mluví o „přátelství“, což má často poněkud trapné následky. Z nově vytvořeného spolku Konzervativních přátel Ruska již rezignovalo několik vysoce postavených členů po zjištění, že jde v podstatě o Putinův fanklub.

Britská vláda se svými motivy netají. V současné době je nejdůležitější podporovat obchod a otravné problémy jako vraždy by měly jít z cesty. Ministerstvo zahraničí se pokusilo obhájit své rozhodnutí nezveřejnit vládní dokumenty o Litviněnkově vraždě s tím, že otevřenost by „vážně uškodila národní bezpečnosti a/nebo mezinárodním vztahům“.

David Cameron s oblibou používá výrazu „globální závod“. Není zcela jasné, co je jeho cílem, podle diplomatů (a finančníků) je však znamením vyzrálé zahraniční politiky pragmatismus. Nakonec, kdybychom se nechovali tak, jak se chováme, přišli by jiní a obchodní příležitosti by nám vzali. Možná, že chceme být jako Kypr a snažit se všem příchozím zalichotit. Pak bychom to ale měli svým občanům alespoň jasně říct.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma