Vyberte si jazyk
V aktivitách opozice a v technikách používaných protivládními hnutími se Maďarsko podobá putinovskému Rusku. Tuto skutečnost dobře ilustruje pokus o obsazení sídla strany Fidesz ze 7. března. V obou zemích vychází podpora opozice především ze zahraničí, a nikoli z domácí základny. Společným jmenovatelem je také provokovat státní moc. Hlavním cílem opozice je stát se symbolem protestního hnutí a jít třeba i za hranu legitimity a následně ze sebe dělat oběť svévole státní moci. Nejlépe v reportážích CNN.
V Maďarsku se levice a liberálové už dva a půl roku stavějí do role mučedníků. Prozatím s nevalným úspěchem, mimo jiné i proto, že se – na rozdíl od roku 2006 [kdy policie tvrdě zasáhla proti demonstrantům během oslav 50. výročí Maďarského povstání z roku 1956] – naše země stala z hlediska práva na pořádání demonstrací jedním z nejsvobodnějších koutů světa.
Frustrace maďarské levicově-liberální opozice bojující proti Viktoru Orbánovi se jinak ale od protiputinovské opozice liší. Opozice poznává, že maďarský svět, který dodnes ovládala svými finančními zdroji, pevně vybudovaným myšlenkovým monopolem – i když se v něm občas sama ztrácela – pomalu mizí.
Nová ústava [přijatá v roce 2011, v účinnosti od 1. ledna 2012] je dnes v Evropě akceptována a povyk kolem regulace médií je dnes sotva slyšet. Politika, která nutí zemi podstupovat terapii předepsanou MMF a která by nevyhnutelně vyvolala pád vlády, byla výstřelem do prázdna. Vládní politice už žádné překážky neklade ani centrální banka.
Řada signálů naznačuje, že vláda díky dvoutřetinové většině [Fideszu v parlamentu] přešla z transformace ke konsolidaci, i když někdy s obavami a okolky. Pokud se vládě podaří dosáhnout vyrovnaného státního rozpočtu a oživit krvácející ekonomiku, bude mít velkou šanci získat si voliče i jinak než neustálým snižováním nákladů domácností. V případě, že se jí to podaří, zúročí svůj úspěch jako jakákoliv jiná normální vláda.
Konsolidace bude znamenat smrt opozice. Útok zahájený pod záminkou čtvrtého dodatku ústavy za podpory silné mezinárodní palby je sice podvodný a odporný, ale není na něm nic překvapivého. Vypovídají o tom i slova ministra zahraničních věcí Jánose Martonyiho v rozhovoru pro týdeník Heti Valasz: „Nečekejme konec politických útoků, protože boj mezi politickými stranami probíhá ve všech státech a na evropské úrovni“.
Co se týče sporného dodatku ústavy, nemůže nikoho překvapit. Když ústavní soud – který dohlíží vzhledem k vládní většině na mocenskou rovnováhu – odmítl přechodná ustanovení Základního zákona Maďarska, Fidesz jasně vysvětlil, že do něj musel zakomponovat inkriminované pasáže z formálních důvodů. Samozřejmě, že by Fidesz neměl řešit ústavou všechny problémy, na které narazí. Ale není sporu o tom, že úkolem ústavního soudu je ustanovení základního zákona interpretovat, nikoliv posuzovat jejich odůvodněnost [ústavní reforma brání soudu rozhodovat o oprávněnosti a odvolávat se na judikaturu z doby před vstupem ústavy v platnost].
Do voleb zbývá už jen rok a opozice se jich celkem oprávněně bojí. Další neúspěch by pro ni mohl mít fatální důsledky. Využije tedy všech dostupných nástrojů k diskreditaci vlády. K tomu bude i nadále nacházet seriózní mezinárodní partnery, dobrovolníky z občanské společnosti a anarchisty.
Kampaň bude špinavá, bitevní vřava ohlušující. Ale nezapomeňme, že se jedná jen o boj zadního voje. Pod palbou už není samotná ústava, ale jen navrhovaný dodatek.
