Zpráva Geneticky upravené potraviny
Foto: Thinkstock Images

Mutanti v nákupním košíku

Evropská komise znovu otevřela debatu o zavedení geneticky modifikovaných potravin. Hrozba či zázračný produkt? Otázka, jež jednotlivé státy, lobisté a samotný Brusel řeší už dlouhou dobu.

Zveřejněno dne 15 února 2010 v 15:08
Foto: Thinkstock Images

Prezident Evropské komise José Manuel Barroso chce v Evropské unii povolit pěstování transgenických plodin. Jeho odhodlání prosadit autorizaci „mutantních potravin“ vyvolalo debatu v tisku a negativní ozvěny ze stran některých vlád. Transgenické potraviny, které byly uvedeny roku 1996 na trh jako „zázračný produkt“ lépe odolávající škůdcům, se „ujaly“ u amerických spotřebitelů, ale ne u evropských. I přes jejich odpor, který se s lety nijak nezmírnil, chce však předseda Komise násilím znovu prosadit povolení velkoplošné setby transgenických kultur kukuřice a brambor.

Pod tlakem ze strany Spojených státu a Německa by měl mít pan Barroso jako prioritu prosazení alespoň dvou variant: kukuřici MON810 vyráběnou americkou firmou Monsanto a přijatou pouze Španělskem a brambor Amflora, sponzorovaný německou společností BASF, který se experimentálně pěstuje pouze v Německu. Ve hře jsou samozřejmě i velké finanční zájmy: BASF odhaduje, že Amflora by mu mohla přinést 30 až 40 milion euro ročně.

Státy rozhodnou za sebe

Agentura Reuters v této souvislosti věří, že už výměna bývalého komisaře pro životní prostředí a dle vlastních slov odpůrce transgenických plodin Stavrose Dimase méně vlivným (bývalým komisařem pro výzkum) Janezem Potočníkem, Barrossovi tento úkol usnadní. Nový komisař bude v první řadě muset brát v potaz váhání národních vlád. Barroso už minulý rok utrpěl trpkou politickou porážku, když 22 z 27 členských států hlasovalo proti jeho požadavku povolit transgenické produkty. Též schůze evropské vědecké komise, svolaná na 10. února k diskuzi o příležitosti schválit kultivaci transgenické kukuřice, skončila neúspěchem.

Newsletter v češtině

I když je třináct států nyní nakloněno zavedení pěstování transgenik, jedenáct nadále kategoricky odmítá. Je možné, že nakonec bude rozhodnutí o zavedení GMP necháno na vůli každého členského státu. Navzdory lobbingu výrobců Evropská unie 1. ledna 2007 pěstování GMP zakázala. Rumunsko, které do Unie ve stejný den vstoupilo, bylo nuceno se komunitární legislativě podřídit a vzdát se tak pěstování sóji. Evropské země nevyrábějí (s výjimkou Španělska a Německa) a nenakupují GMP, což vysvětluje latentní diplomatický konflikt se Spojenými státy, jejich největším výrobcem a konzumentem (72% světové výroby). V roce 2004 uvalila Komise moratorium na některé transgenické produkty, nutící výrobce je označovat.

Díry v legislativě

Geneticky modifikované organizmy obsahují genetický materiál, který by získán jinak než přirozeným křížením. První „mutantní“ zeleninou bylo rajče, uvedené na trh roku 1994 ve formě rajčatového protlaku. Sója a kukuřice přišly v roce 1996, po nich brambor, řepka olejná, pšenice a rýže. Společnosti ve Spojených státech využily absence legislativy v této oblasti a v roce 1997 uvedly na rumunský trh sérii hybridních plodin geneticky modifikované kukuřice, sóji, červené řepy a bramboru. Rumunsko produkty z finančních důvodů přijalo, aniž by se staralo o možná rizika.

Zatímco však zisk z nich si rozdělila úzká skupinka, populace tyto produkty konzumovala, aniž by je někdo informoval. Rumunsko bylo navíc obviněno z toho, že hraje do rukou Spojených států a že do Evropy vpustilo GMP zadní brankou. Bulharští poslanci 10. února debatovali v parlamentu o možnosti legálního zavedení transgenických plodin. Premiér Boïko Borissov se zaručil, že „v Bulharsku žádné GM nebudou“. Zdůraznil však, že jeho země bude nucena aplikovat komunitární právo takové, jaké bude.

Výživa

Na talíři schované GMO

Podle nařízení evropské legislativy musí být na potravinových výrobcích uváděna přítomnost geneticky modifikovaných organismů (GMO). Ovšem hranice (0,9 %), nad kterou musí být ten údaj zmíněn, je stanovena tak, že na většině potravin, které GMO obsahují, tento údaj nefiguruje, uvádí L’Expresso. Italský týdeník dále podotýká, že transgenní obiloviny, především sója a kukuřice, tvoří dlouhodobě součást krmiva chovných zvířat, „a jsou tak obsaženy v některých výrobcích nesoucích označení ‚místní výrobek‘ nebo značku ochrany původu ‚AOC‘, jako je třeba Parmesan nebo šunka San Daniele, aniž by přitom bylo nutné tuto skutečnost jakkoliv uvádět“. Jejich používání je podle odborářských organizací chovatelů nutné, protože „umožňuje uspokojit poptávku chovu a stojí o 20 až 30 % méně než běžné krmivo“. Odboráři rovněž kritizují paradox toho, že „je povoleno dovážet transgenní kukuřici a sóju a používat v potravinářství z nich vyráběné deriváty, zatímco jejich pěstování povoleno není“. „Stopy GMO tak nalezneme ve výrobcích rychlého občerstvení, v sojových nápojích, obilných vločkách, mouce, těstovinách, potravinových doplňcích a dokonce i v tofu, které se těší velké oblibě obchodů se zdravou výživou.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma