Vyberte si jazyk
Cyril Tuschi je nervózní a hovoří rychle. Jeho dokument o ruském podnikateli Michailu Chodorkovském má mít 14. února na Berlinale předpremiéru. Režisér má už ale několik dní pocit, že se protagonistou filmu stal proti své vůli on sám. „Je to jako ve špatném filmu,“ říká Tuschi, který v tuto chvíli bydlí u přátel. „Chtějí mě vystrašit a musím přiznat, že se jim to daří.“
V noci na 4. února byla Tuschiho berlínská produkční společnost vykradena. Zmizely dva počítače a dva laptopy s konečnou verzí 111minutového filmu. Policie hovoří o „mimořádně profesionálních zlodějích“. Je to už podruhé, co Tuschi přišel o počítače. K první krádeži došlo před několika týdny v režisérově hotelovém pokoji na Bali, kde chtěl Tuschi udělat ve svém berlínském filmovém příspěvku poslední úpravy.
„Jsem opravdu otřesen,“ pokračuje. V Rusku údajně panuje nervozita jako „těsně před premiérou“. Hospodářský deník Kommersant uvedl 5. února na titulní straně, že film bude mít pro ty, kdo se na něm podílejí, právní důsledky. Bývalá Chodorkovského žena Elena, která v dokumentu vystupuje, zaslala Tuschimu zprávu, v níž se mu svěřuje se svými obavami: „Udělal jsi chybu, že jsi poskytl rozhovor ruským novinářům.“
Během pěti let shromáždil Tuschi 180 hodin rozhovorů natočených v Moskvě, Tel-Avivu, Londýně, New Yorku, na Sibiři a v Berlíně. Podařilo se mu poodhrnout kouřovou clonu Putinovy propagandy a ukázat, jak se z dříve nejbohatšího muže v zemi stal politický odpůrce a posléze i vězeň. Ve filmu vystupuje i Chodorkovského matka a syn, který žije v exilu v New Yorku, dále někdejší většinový akcionář ropné společnosti Jukos Leonid Něvzlin či bývalý [německý] ministr zahraničních věcí Joschka Fischer. Ten hovoří o podivné schůzce s tehdejším ruským prezidentem Putinem v Hamburku, na které Putin údajně prohlásil, že stát potopí Jukos naprosto bez problému.
Rozhovor poskytl i vězněný Chodorkovskij, který má za mřížemi zůstat přinejmenším do roku 2017. Jedná se o jediný autentický rozhovor s bývalým oligarchou za posledních sedm let. Chodorkovskij má povolení pouze k písemné komunikaci. Ovšem jednou během soudního líčení dostala [německá] ministryně spravedlnosti Sabine Leutheusserová-Schnarrenbergerová svolení k dvouminutové diskuzi s obžalovaným. Tuschi poté spontánně využil příležitosti a požádal soudce, zda by směl i on udělat rozhovor. Získal cenných deset minut. Dialog vykresluje muže, který se snaží ukázat, že je silný, který nicméně přiznává: „Naivně jsem si myslel, že v Rusku existuje spravedlnost.“
Ruská tajná služby podle Tuschiho mínění za vloupáním nestojí. „Není to její styl.“ Ruští kolegové Tuschimu každopádně radí, aby si nyní v Německu vyžádal osobní ochranku. Nedělají si legraci. Sami se mezitím rozhodli, že se do Berlína na světovou premiéru nevydají. Na premiéru, která proběhne podle plánu, protože jen pár hodin před vloupáním předal Tuschi festivalové sekci Panorama předešlou verzi filmu.
Cyril Tuschi, jehož rodiče ruského původu se narodili stejně jako on v Německu, je dnes opatrnější. „Po pravdě řečeno jsem chtěl natočit film o Assangeovi, ale zatím s tím počkám. Rád bych teď udělal film žánru fantasy.“
