Na ostrově Mayotte si Islám a republika rozumějí

Ostrov Mayotte ležící uprostřed Indického oceánu se stal 101. francouzským departementem. Devadesát procent obyvatel tvoří muslimové, kteří jsou odhodláni sladit své náboženské praktiky s principem sekularismu, jedné ze základních hodnot francouzské V. republiky.

Zveřejněno dne 23 září 2011 v 14:01

V sobotu v půl sedmé ráno vtrhne do islámské školy v městě Tsingani stádo švitořících dětí. Zatímco se postupně vytrácí lehce zatuchlý odér z předchozí noci a sílí vůně budící se vegetace, tísní se chlapci a děvčata v budově z hrubého cementu. Učitelka, vyzbrojená palicí, jí zaklepe o stůl, aby získala alespoň trochu klidu. Hejno dětí, něco mezi školou a školní družinou, začne sborově recitovat verše Koránu. O patro výše studují dívky a chlapci odděleně a podstatně soustředěni svatou knihu pod vedením jiného vyučujícího.

Tak je tomu každý boží den v Mayottu, který se letos 31. března stal 101. zámořským departamentem Francie. Území uprostřed Indického oceánu se od roku 1975, kdy odmítlo nezávislost, snaží sladit islám a hodnoty francouzské republiky. Tuto snahu ilustrují dvě statistiky: 90 % z 200 000 obyvatel jsou muslimové a 95 % voličů v roce 2009 hlasovalo proto, aby se ostrov stal departementem a obyvatelé tak získali plné francouzské občanství.

Zatímco se v metropoli debatuje o islámu a sekularismu, dvaasedmdesátiletý Adinani Zoubert z Tsingani nevidí žádnou propast či rozpor: „Je jasné, že žijeme v sekulárním státě, avšak sekularismus zaručuje náboženskou svobodu. Na to, aby byl člověk praktikující muslim, nepotřebuje žít v islámské republice.“ Zoubert, který stojí v čele mayottské Muslimské náboženské rady, učí věrouku každé odpoledne poté, co si děti ve věku šest až patnáct let vyzvedne ze státní školy. Byl též silným zastáncem departmentalizace. „Cílem mého boje bylo, aby se Mayotte stal zcela francouzským,“ říká. „Snil jsem o tom čtyřicet let.“

Aby toho bylo dosaženo, musela ostrovní populace chtě nechtě souhlasit s určitými kompromisy mezi Koránem a francouzskými zákony. Jednostranné zřeknutí se manželky/manžela je nyní zakázáno a zákonem stanovená hranice pro vstup do manželství se zvýšila na 18 let. Zákon z roku 2003 pak především zakázal polygamii, i když mnohopočetné sňatky, které již byly uzavřeny, zůstávají platnými. „Budeme to dělat jako vy na Západě, najdeme si milenky,“ poznamenal prefekt Hubert Derache s francouzským smyslem pro humor. Matriarchální společnost nová pravidla většinou přijala. Spolky na obranu práv žen však zde musí vést ještě perný boj, aby bylo dosaženo skutečné rovnoprávnosti.

Aby se ještě více pofrancouzštili, zrušili Mayottští v roce 2010 též instituci tzv. kádí. Tato osoba, která v sobě sdružuje funkce smírčího soudce, notáře a sociálního facilitátora, dříve řešila spory podle muslimských a obyčejových pravidel. Justice založená na úřadu kádí, jejíž historie na ostrovech sahá do 14. století, byla Francií uznána v roce 1841, kdy byly Komorské ostrovy připojeny k francouzskému území, a v roce 1939 a později 1964 byla potvrzena jako místní specifikum.

Kádí je spíše tradicí než autoritou. Stále více místních obyvatel proto přichází své sňatky potvrzovat na radnici, spory ke státnímu soudci a majetkové otázky řeší u notáře. Mayottští, kteří patří z náboženského hlediska k sunnitům a vládnou jim dynamická bratrství, se přiklánějí k mírnější verzi Koránu. To vysvětluje podráždění Abdoulatifou Aly, nezařazeného poslance za Mayotte a jediného muslima zvoleného do Národního shromáždění, nad debatou, která momentálně v metropoli zuří. „Naše náboženství nenapadá Republiku, i když chápu, že v příměstských čtvrtích z něj lidé chtějí udělat protizápadní zbraň.“ Podle poslancových slov Mayotte jako islámské území Francii spíše uctívá. „Republikánské hodnoty tu mají větší smysl než v metropoli, jelikož ukazují svoji schopnost integrovat rozdíly, a získávají tak univerzální rozměr.“

„Náš islám si s Republikou velice dobře rozumí,“ potvrzuje Hubert Derache. „Existuje tu silná opozice vůči jakékoliv radikalizaci. Zákon, který zakázal nošení islámské burky, byl velmi dobře přijat.“ Hidžáb nosí asi dvacet žen a salafisté z okolních Komorských ostrovů či z metropole nebyli zatím v žádné z 285 mayottských mešit vítáni.

Určité potvrzení této mírné náboženské praktiky najdeme v nemocnici hlavního města Mamoudzou, kde Abdou Madi jako gynekolog a šéf porodního oddělení. „S problémy při prohlídce některé z žen, tak jak jsem to zažil v Marseille, jsem se tu nikdy nesetkal,“ ujišťuje nás. Porodní asistentky z jeho oddělení ho naopak informují o tom, že polygamie zůstává i nadále velmi častá a mladé matky se k ní bez problémů přiznávají. Od zákonů k morálce je ještě velmi daleko.

Šestašedesátiletý Mouhtar Rachidi, který je od roku 2001 imámem v mešitě M’Tsapéré, se k myšlence dokonalé harmonie mezi islámem a republikou nepřidává. Podobně jako jiné náboženské autority nebyl ani on stoupencem departmentalizace. Ústupky, které jeho spoluobčané v zájmu svého francouzského občanství neustále dělají, ho rozhořčují a proti některým z nich vyjádřili své výhrady i jiní místní klerici. „Sekularismus mě nešokuje, pokud mohu dál praktikovat své náboženství,“ vysvětluje. „To, co mě zlobí, je že se proti němu staví bariéry. Korán nelze změnit. Pozměnit dědické pravidlo, ustanovené Bohem, je rouhání. Znamená to říci, že se Bůh zmýlil.“

„Některá republikánská pravidla je nutno aplikovat bez diskuze,” souhlasí Adinani Zoubert. „Jiná si takovou diskuzi zaslouží. Existují zde jistá specifika. Nemůžete zakázat muezzinovu výzvu k modlitbě. V Paříži taky nebudu požadovat, aby kostelní zvony přestaly zvonit, protože mi to vadí.”

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma