Vyberte si jazyk
Je to znamení doby? Minulou neděli vyšel článek o tom, že „Angela Merkelová vyhlásila Evropě válku stejně jako Hitler“, tentokrát proto, aby Německu „rozšířila jeho hospodářský životní prostor“. Absurdní srovnání, které je ale ozvěnou některých hesel z transparentů které se už dlouho objevují v aténských ulicích a nyní i v Nikósii.
Článek vyvolal rozruch proto, že byl zveřejněn na portálu deníku El País, který je obecně považován za jeden z nejkvalitnějších evropských deníků vůbec. Paralela mezi kancléřkou a diktátorem se tak poprvé dostala na stránky (internetové, tištěná verze nevyšla) seriózního a kvalitního tisku. Článek z pera externího komentátora, který tudíž nereprezentoval redakční politiku listu El País, vedení nakonec stáhlo.
Kyperská krize zatím nevyústila v další krizi eura, nicméně vyostřila spory a hněv, které Evropu zraňují od té doby, co společností otřásá hospodářská a politická deprese z úsporných opatření. Tradiční nedůvěra vůči „Bruselu“ a jeho byrokratům se proměnila v antagonismus mezi severoevropskými a jihoevropskými státy a v toxickou směs nedůvěry a agresivity vůči Německu obviňovanému z toho, že chce svůj model a vůli prosadit ve všech zemích Unie.
Tato tendence se v různé míře a formou různých názorů, věcných i angažovanějších, promítá samozřejmě i do evropského tisku. Lépe řečeno do celé škály evropských novin a časopisů, protože názory, očekávání a citlivost k různým tématům se mohou stát od státu lišit. Tyto články, zprávy z titulních stran a analýzy se pak objevují na stránkách Presseurop, jehož posláním je reflektovat debaty, které hýbou naším kontinentem.
Při pročítání komentářů našich čtenářů si uvědomujeme, nakolik tato atmosféra zaplavuje veřejný prostor a ovlivňuje smýšlení lidí. Mnoho čtenářů pociťuje nutkavost bránit, zdůvodňovat svůj pohled na svět a způsob života.
Některé hlasy zpochybňují způsob, jakým se dnes Evropa utváří, další nás kritizují za to, že svými články a diskuzí, kterou vyvolávají, k rozmíškám sami přispíváme.
Evropa, a zejména Evropská unie, prochází složitým obdobím. K nalomené světové rovnováze se přidává destabilizace našeho politického, ekonomického a sociálního modelu a ztráta smyslu v projekt, na němž Evropané pracují od roku 1945. Každodenní četba tisku se tak v mnoha ohledech podobá kronice jedné deprese s návaly pesimismu a rozhořčení. Ale skrytým zlem, které Evropané během desetiletí přehlíželi, je absence povědomí a pochopení pro to, co ostatní prožívají, co si myslí a co cítí.
Konfrontace s klišé a opovržlivým přístupem druhých je samozřejmě nepříjemná a často nespravedlivá. Možná je ale nutná k tomu, abychom dokázali překonat krizi důvěry, která obchází Evropou. Nebrat ohled na příznaky této vzájemné ignorace by znamenalo zříkat se prostředků, jak proti ní bojovat. Protože i v rozepřích sdílíme společný osud.
