Vyberte si jazyk
Program „Talenti, vraťte se!“ má v roce 2011 přilákat zpět do země nejméně pětadvacet Estonců z celkových zhruba dvouset tisíc, kteří pracují v zahraničí. Nad programem s rozpočtem 125 000 eur převzal záštitu estonský prezident Toomas Hendrik Ilves. Bude to triumf, nebo fraška? Cena každého „talentu“ vychází na 5 000 eur, což odpovídá šestiměsíčnímu estonskému platu.
Když jsem ve Finsku zavedl řeč na program s Estonci, kteří zde žijí, vyvolalo téma bouřlivou reakci. Nejen proto, že Estonci žijící ve Finsku nikdy o návratu do země nesnili, ale také proto, že se jich dotkl název projektu, v němž figuruje slovo „talenti“. Název urazil uklízečku, stejně jako pokrývače nebo řidiče autobusu. Tito lidé se domnívají, že je výzva vlasti určena pouze talentovaným Estoncům, géniům, a nikoliv pracovní síle, ať už kvalifikované či nikoliv.
Není to poprvé, co se někteří Estonci žijící v zahraničí cítí dotčeni. Poprvé se tak stalo, když museli opustit rodinu a odejít za ne zrovna snadným životem zahraničního pracovníka, protože u nich doma pro ně nebyla práce.
„Kampaň se netěší dobré pověsti,“ soudí Tiina Pintsaarová, zástupkyně šéfredaktora deníku Eesti Päevaleht vydávaného ve Švédsku [deník nemá nic společného s listem Eesti Päevalht vydávaným v Tallinnu, v němž byl otištěn tento článek]. „My si tady myslíme, že tato kampaň lidi k návratu nepřiměje, zvlášť když je v Estonsku práce málo.“ Estonci, kteří by o návratu ještě mohli uvažovat, jsou podle ní ti, kdo ve Švédsku žijí teprve několik měsíců až rok a ještě mají v Estonsku přátele.
Ale podívejme se o kousek dál. Dannar Leitmaa, reportér listu Eesti Päevaleht, který nedávno odjel do Austrálie, zjistil, že Estonci žijící v této zemi považují program za naprosto směšný. V Austrálii se pohybují dva typy mladých Estonců: Ti, kdo pracovali načerno už v Estonsku a také nejvíce doplatili na krizi, a pak mladí vzdělaní lidé, kteří už nechtěli v Estonsku z různých důvodů déle pracovat. „Jakmile slyším o těchhle absurdnostech, které se dějí v Estonsku, můžou mi nabízet hory doly, já stejně raději zůstanu tady,“ tvrdí mladá žena, která v Estonsku vystudovala vysokou školu, opustila dobré pracovní místo a nyní si v Austrálii vydělává jako číšnice.
Pro Estonce, kteří zemi opustili po druhé světové válce, byl nejdůležitějším zdrojem informací místní estonský tisk. Pro dnešní emigranty je to Facebook. Estonci z Austrálie, Aarhusu, Cambridge, Dublinu, Nizozemí či Itálie utvořili na sociální síti skupiny. Můj nápad zavést s nimi na téma kampaně diskuzi se setkal s nulovým ohlasem.
„Nechci dělat tlustou čáru mezi těmi, kdo mají talent, a těmi, kdo ho nemají,“ říká Aho Rebas, poradce ministerstva školství a vědy a představitel rady Estonců v zahraničí. Rebas doufá, že kampaň bude vnímána jako sympatický vzkaz, který Estonsko adresuje svým občanům po celém světě, aby věděli, že s nimi se všemi počítá. Zároveň ale přiznává, že šance, že by se Estonsku podařilo přilákat lidi zpět do země, jsou mizivé, respektive nulové, už jen proto, že za stejnou práci dostanou jinde třikrát větší plat než doma. I když se podle něj Estonci žijící v zahraničí nevrátí definitivně, je důležité, aby si zachovali své estonství a kontakt se zemí a aby se v cizině sdružovali. Za tímto účelem vytvořil Rebas s pomocí ministerstva školství internetové stránky „Estonci v zahraničí“, kde lze nalézt přehled zhruba 600 organizací Estonců žijících za hranicemi země.
Opustit zemi může být těžkým břemenem. Vlastenecká výzva „Talenti, vraťte se nyní!“ může místo důvěry vzbuzovat rozpaky. Důležitý vzkaz, který by měl zaznít, je ten, který vzdává hold lidem, kteří měli odvahu a inteligenci odejít do velkých dálek a sami hledat řešení svých [ekonomických] problémů v době, kdy jejich země bojovala s krizí a nemohla jim pomoct.
