Vyberte si jazyk
Postoj šesti států EU je zároveň šokující a nepochopitelný. Nebo dokonce - strašný. Německo, Velká Británie, Česká republika, Dánsko a Švédsko – bohaté a povětšinou euroskeptické země blokují prostřednictvím právních obezliček a klamných argumentů poskytnutí 480 milionů eur na účely potravinové pomoci pro ty nejnuznější [konečné rozhodnutí bylo odloženo na konec října na nejbližší schůzku evropských ministrů].
Jak je vůbec možné, že zatím co na starém kontinentu řádí eurová krize a dochází k prohlubování chudoby obyvatelstva, země zpochybňují politiku, která se za poslední čtvrtstoletí natolik osvědčila? Evropský program pomoci nejchudším obyvatelům (PEAD) umožňuje každoročně distribuci 440 tisíců tun potravin ve dvaceti státech – především v Polsku, Itálii a Francii. Je na místě připomenout, že navzdory panujícím předsudkům je Evropa opravdu schopna pečovat o blaho svých občanů.
Kdo má dnes ale touhu se cítit Evropanem v Unii, kde Angela Merkelová, David Cameron a jim podobní se rozhodli nařídit dietu milionům hladovějících lidí? Je to proto, že „právní základ“, který je mimochodem pozměnitelný bez sebemenších obtíží, prý neodpovídá a každý stát by si měl se svými chudými poradit sám? Tato myšlenka vrhá velice smutné světlo na reputaci Evropské unie, na důvěryhodnost a utopické proslovy evropských zástupců. Solidarita, princip, na kterém je postavena evropská myšlenka, musí zůstat neochvějným základem i ve chvíli, kdy se státy snaží hrát každý sám za sebe. Protože o Evropu, kterou nabízí oněch šest států, skutečně nikdo nestojí.
