Vyberte si jazyk
"Němci mají taky svoje chyby," říká mladý muž, "nejen Turci." Necla Keleková už tohle slyšela. Tvář se jí sevře, aby se nakonec pokusila o úsměv. "V Německu nefunguje spousta věcí," řekne ironicky. Mladý muž je spokojen. Necla Keleková uznává, že ne všichni muslimové v Německu představují hrozbu pro demokracii, někteří však takovou hrozbou jsou. Necla Keleková, 52 let, Němka tureckého původu, je hostem kulturního centra v Achimu, blízko Brém, a autorkou knihy Himmelreise ("Cesta do nebes", 2001), ze které právě přečetla několik ukázek.
Ve své knize Keleková kriticky pohlíží na islám a staví se proti svěrací kazajce některých tureckých rodin žijících v Německu. Tato pozice z ní momentálně dělá kontroverzní osobu. Deník Süddeutsche Zeitung ji už obvinil z "šíření nenávisti" a list Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung ji označil za "křižáka". Je zajímavé, že Keleková brání všechny hodnoty ležící v základech německé společnosti - svobodu, demokracii, vzdělávání a sekularismus - a je za to zároveň tak ostře kritizována.
Rodinné trauma
Její kritici se domnívají, že se nikdy nepřenesla přes ponížení, kterých se jí dostalo ve vlastní rodině a vinu přenáší na islám všeobecně. Jako dítě vyměnila Keleková Turecko za městečko v Dolním Sasku, v Německu však takříkajíc úplně nežila. Nejhorší to bylo ve škole, během přestávek, které trávila sama. Mimo školu i nadále žila v tureckém prostředí, kde se její otec choval jako diktátor, matka držela krok a děti měli patolízalsky posluhovat hlavě rodiny.
Keleková se vyučila technickému kreslení a k sociologii se dostala díky nadaci Hanse Böcklera, blízké prostředí odborů. Lidi z nadace pokládá za své "opravdové rodiče". Poté, co pracovala ve výzkumu, se dnes živí psaním. Nadarmo má německé občanství - když mluví o Evropě, říká vždy "Evropané" a ne "my Evropané". Když ji na to člověk upozorní, opraví se a řekne, že se za Evropanku považuje, pak se usměje, jako by ji někdo přistihl při činu. Nadšení, se kterým vychvaluje svobodu, je až nepochopitelné. Němci tak už dnes nemluví. Demokracie, občanská společnost či vzdělání - Keleková pronáší tato slova s neobvyklou vášní. Možná, že na to, aby člověk tolik uctíval svobodu, musí napřed poznat zotročení. Jejími hrdiny jsou lidé jako Heinrich Heine, intelektuálové, kteří se bili za svobodu na začátku 19. století. U Kelekové také vadí, že se odvažuje kritizovat tureckou rodinu, aniž by připustila, že řada Turků žijících v Německu je pro demokracii a vzdělání. Dva důvody vysvětlují, proč Němci své vlastní hodnoty brání tak špatně: chtějí mít klid a mají strach být netolerantní. Nesmiřitelné obránce svobodné společnosti jako je Keleková Německo potřebuje proto, aby se nestalo cynickým.
Paradox boje proti islámu
Necla Keleková však stále čelí dilematu: obránce tolerance musí být nekompromisní v boji proti netoleranci. V tomto smyslu je závoj jako výraz poddanství žen nepřijatelný. Právo šaría se nesmí v Německu aplikovat. Nucené sňatky jsou ostudné. "Náboženství je aspekt svobody, není jí však nadřazené," tvrdí Keleková. Pro ni se jedná o to, udělat z muslimů evropské občany, respektující hodnoty, jako jsou demokracie, svoboda a sekularismus. Zatímco procento muslimů v populaci nepřestává stoupat, společnost musí bojovat o každé dítě z imigrantské rodiny. Demokratický systém potřebuje dosáhnout kritické masy. Obránci multikulturalismu tuto otázku příliš zanedbávají. Jedno z gest Kelekové jako německé Turkyně však zůstává pro Evropana nepochopitelné. Po tom, co v Turecku nalezla hrob svého otce v dezolátním stavu, ho Keleková nechala zrestaurovat, aby se svými bratry a sestrami mohla jednoho dne spočinout po boku muže, který je kdysi utlačoval. Odmítá, aby ji pohřbili jinde.
