Novodobá španělská občanská válka

Měl by Západ intervenovat do války v Sýrii? Podobně jako španělská občanská válka v 30. letech představuje tento konflikt pro Evropany dilema mezi svědomím a réalpolitikou.

Zveřejněno dne 5 června 2013 v 15:21

Před dvaceti lety přirovnal francouzský filozof Bernard-Henri Lévy španělskou občanskou válku k bosenskému konfliktu, přičemž válku v Bosně označil za boj proti novodobému evropskému fašismu v podobě vražedného srbského nacionalismu.

Tato analýza byla velmi přehnaná. V Bosně šlo o konflikt mezi ozbrojeným chorvatským a srbským nacionalismem a mladým nacionalismem bosenským, který byl takřka beze zbraní, a tudíž mnohem méně nebezpečný. Přestože během války došlo k první genocidě v Evropě od konce druhé světové války – masakru ve Srebrenici –, v současnosti narazíte na dědice evropského fašismu častěji v ulicích západní Evropy než na Balkáně (s výjimkou Řecka a jeho Zlatého úsvitu).

Bosna nebyla „novodobou španělskou válkou“, protože to byly demokracie, a nikoliv Karadžičovi a Mladičovi zahraniční spojenci, kdo do konfliktu vojensky zasáhl, prosadil vachrlatou mírovou dohodu, a rozbil tak srbské sny o vítězství.

Diplomatický deštník a lidská munice

Nyní nazýváme „novou Bosnou“ Sýrii s poukazem na nečinný přístup mezinárodního společenství vůči eskalaci krveprolití. Ve skutečnosti by si Sýrie zasluhovala spíše označení „nové Španělsko“, ale to hlavně kvůli masové účasti třetích zemí v konfliktu.

Newsletter v češtině

Režim Bašára Asada by nepřežil bez diplomatického deštníku, který nad ním rozevřelo Rusko, bez dodávek zbraní z Íránu a bez lidských nábojů do děl, které mu poskytuje libanonský Hizballáh. Jeho šéf, šejch Hassan Nasralláh, v nedávném prohlášení poprvé veřejně potvrdil, že osud Libanonu a palestinského hnutí závisí na Asadově vítězství. Odpůrce syrského prezidenta označil za takfíry, odpadlíky od víry (přestože alavité podporující Asada sami tvoří heretickou odnož šíitského islámu), a vyhlásil boj až do poslední kapky krve.

V reakci na to dopadly na část Bejrútu kontrolovanou Hizballáhem tři rakety typu Kaťuša a jeden z vůdců syrských rebelů libanonské armádě doporučil, aby se o Hizballáh postarala, nebo, jak řekl, „to uděláme sami“. Rozšíření války za syrské hranice už nehrozí, je to hotová věc: před dvěma týdny explodovaly v příhraničním tureckém městě Reyhanlı dva automobily napěchované výbušninou. Při výbuchu přišlo o život padesát lidí. Na Turecko nezaútočili povstalci, ale syrské vládní síly nebo jejich spojenci.

Fašinterna

Rusko, Írán a Hizballáh jsou současnou verzí „Fašinterny“ z doby španělské občanské války [sonzoři španělské vlády: Německo a Itálie; narážka na Kominternu, Komunistickou internacionálu ve třicátých letech v čele se Sovětským svazem], i když na rozdíl od Španělska třicátých let nepředstavují v dnešní Sýrii diktaturu ozbrojení povstalci, ale vláda.

Na povstalecké straně zase existuje „Sunninterna“, Sunnitská internacionála zastoupená Tureckem, Saúdskou Arábií a Katarem, která povstalcům dodává peníze, zbraně a bojovníky.

Demokracie jsou jako obvykle v názoru nejednotné. EU se nebyla schopna dohodnout na společném postoji a neprodloužila embargo na dovoz zbraní. Musíme se připravit na to, že Velká Británie a Francie začnou v létě po očekávaném neúspěšném jednání pod záštitou Ruska a USA povstalcům zbraně dodávat.

Na diplomatickém bitevním poli už Hizballáh zaznamenal porážku a zřejmě se ocitne na evropském seznamu teroristických organizací. Atentát v Burgasu na izraelské turisty k tomu očividně nezavdal dostatečný důvod, byť k němu došlo na území EU. Misky vah vychýlila až Unií odsouzená vojenská podpora syrskému režimu.

Argumentů pro nečinnost ubývá

Demokratičtí spojenci syrské „Sunninterny“ mají nicméně před sebou tvrdý oříšek. Zatímco ve Španělsku tvořili hlavní vojenskou sílu komunisté, v Sýrii se jí začíná stávat místní sekce Al-Káidy napojená na Irák. Ve třicátých letech určoval protikomunistický postoj pozici Francie a Británie, které nepodpořily Španělsko proti fašistům. Když se o pár let později obě země samy staly obětí fašistické agrese, bylo toto rozhodnutí považováno za katastrofální. Dnes ale Západ neohrožuje válka s šíity, ale se sunnitským extremismem, s nímž už léta bojuje v Afghánistánu, Iráku a v ulicích našich měst.

S každým dalším masakrem vyznívají argumenty na podporu svržení Bašára Asada přesvědčivěji, o argumentech na podporu jeho odpůrců se ale to samé říct nedá. A nečinnost je čím dál hůře obhajitelná. Sýrie je skutečně novodobou španělskou válkou.

Válka v Sýrii

Asadův režim použil chemické zbraně

„Už nebudeme moct říct, že jsme o tom nevěděli,“ varuje Le Monde. O den dříve, 4. června, totiž francouzské úřady potvrdily, že „v Sýrii byly použity chemické zbraně“.

„Režim Bašára Asada při útocích na ozbrojené povstalce a jim nakloněné obyvatelstvo použil jedovaté plyny s obsahem sarinu, silného neurotoxinu,“ píše francouzský deník, který tématu věnoval reportáž.

Za Francii se postavila i Velká Británie s tím, že má také k dispozici důkazy. Naopak Spojené státy „vyzývají k opatrnosti“. „Je to obrat?“ táže se Le Monde, podle nejž -

Francie sice prohlašuje, že „jsou otevřeny všechny možnosti“, nicméně celou věc postupuje vyšetřovacímu výboru OSN. O jeho schopnosti dovést svou práci do úspěšného konce lze přinejmenším pochybovat. Priorita evidentně spočívá v záchraně diplomatického řešení. […] Obamova administrativa má na paměti jako absolutní protipříklad válku v Iráku, která byla rozpoutána bez souhlasu OSN na základě lživých obvinění z držení zbraní hromadného ničení. Ovšem v případě chemických zbraní v Sýrii už nikdo nebude moct říct, že se o tom nevědělo.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!