Občanství na papíře

Evropské smlouvy garantují práva občanům-spotřebitelům. V praxi se ale nároky na některá práva stát od státu liší.

Zveřejněno dne 8 dubna 2013 v 10:23

Už nějakou dobu vysílají téměř všechny televizní stanice spoty na téma: „Jsem evropský občan a mám svá práva“. Občan se v nich ocitá v různých situacích každodenního života: koupil si nefunkční počítač, chce vrátit výrobek zakoupený přes internet nebo nemá klimatizaci v hotelovém pokoji. Když mu „poskytovatel“ službu odepře, pronese pevným a rozhodným hlasem: „Víte, kdo jsem? Jsem evropský občan a mám svá práva.“ Ano, kampaň je to užitečná. Rumun-Evropan se dozví, že mu Unie poskytla některá práva: může vrátit nefunkční výrobek nebo požadovat odškodnění.

Kampaň je ale vystavěná v poněkud nudném a dotěrném stylu Evropské komise a jejích úředníků, který na Evropu už léta dopadá ve formě brožur a dalších reklamních spotů určených „evropskému občanovi“. I když ale evropský občan zná svá práva v případě rozbitého počítače nebo koňského maso v [údajně hovězích] lasagních, vypadá poslední dobou sklíčeně. Na některá práva, která někteří považují za „pilíře evropského projektu“ (jako právo pracovat a žít kdekoliv v Evropě), nemá nárok. Doba, kdy jsme mluvili o „Evropě občanů“, je pryč, ale celá tato sebejistá rétorika, která vyznívá jako slogan, zůstala ve stádiu „informačního materiálu“ Komise.

Musíme být solidární

Ekonomická krize není jediným viníkem, i když se náš stárnoucí kontinent stále potýká s utahováním opasků. Z rozhodnutí EU se kyperským evropským občanům ztenčila konta. Motivem ale byla záchrana eura, která je naší společnou měnou, a proto musíme být solidární. Solidarita v chaosu nařízená shora ale nemůže fungovat, když všude po Evropě kvete izolacionismus a do módy se opět dostává biblický motif „obětního beránka“.

Myšlenku, že evropské instituce postrádají demokratickou legitimitu a občané tak nemají své zástupce, převzaly v mnoha zemích populistické strany. Chyba „druhých“ je trik jednoduchý a přináší hlasy. Britové se svým euroskepticismem, který byl vždy jistým zdrojem zábavy, před časem propadli tristní obsesi rumunsko-bulharské invaze.

Newsletter v češtině

Rumunům je třeba právo udělit

Fakta mluví sama za sebe: protiimigrační politika, tak jak ji formulovaly a aplikovaly evropské národní státy, tvrdě selhala. V Evropě se pohybují miliony imigrantů ze všech koutů světa a všemožných statusů (nejčastěji ilegálního).

Ano, evropští občané opustili Rumunsko kvůli chudobě. Ano, někteří se chovají „jako imigranti“. Ano, někteří pracují na černo (ale to je spíš problém států, kterým se nedaří tento druh práce potřít než problém zavedení „pilíře“ EU v podobě volného pohybu osob). Zhruba dva miliony Rumunů pouze vzaly tento princip doslovně. Vždyť přece jen nebyl do smluv zaveden pouze k užitku těch, kdo odcházejí do důchodu na Kanárské ostrovy nebo jižního Portugalska!

Rumunsko možná není pro Unii velký přínosem, nicméně právo evropských občanů na život kdekoliv v EU, které vypadá na papíře tak krásně a noblesně, mu je třeba udělit. Náš Starý kontinent bohužel nechává regulaci přílivu „cizinců“ na národních státech. Otevírá tak prostor k dalšímu nezdaru, který nemůže nemůže být v žádném případě vykompenzován odškodným za dovolenou bez klimatizace...

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma