Vyberte si jazyk
Álvaro de Soto, bývalý zvláštní poradce generálního tajemníka OSN pro Kypr, přirovnal situaci k „truhlici se čtyřmi zámky, ve kterých je nutné pootočit klíči ve stejnou chvíli, aby se truhlice otevřela“. Kyperský problém, nejstarší konflikt Evropy, který trvá již od roku 1974, se mílovými kroky přibližuje ke svému rozuzlení. Řecko, Turecko a Severokyperská turecká republika (SKTR) se shodly na tom, že vyjednávání o znovusjednocení ostrova se musí úspěšně završit do října. Do té doby zůstává vyřešit postoj Kyperské republiky a zájmy Evropské unie.
Turečtí Kypřané jsou ovšem přesvědčeni, že EU využívá otázku znovusjednocení Kypru jako záminku k tomu, aby zablokovala vstup Turecka do evropského klubu. Ankara nedávno ve svém postoji přitvrdila. Ahmet Davutoğlu, ministr zahraničních věcí Turecka, a Recep Tayyip Erdoğan, turecký premiér, pohrozili, že budou EU jako celek bojkotovat, pokud se předsednictví EU v červenci 2012 ujme dosud rozdělený Kypr. Pro Turecko je nepřijatelné, aby kyperský problém nadále představoval překážku ve vyjednávání s EU. „Neexistuje žádný důvod, ať už etnický nebo jiný, aby Sever zůstával stranou,“ zdůraznil Davutoğlu.
Situace na Kypru se podobá izraelsko-palestinskému konfliktu
Kyperská situace je zamotaná možná skoro stejně jako izraelsko-palestinský konflikt. Už 37 let jsou obě části ostrova přísně odděleny demarkační linií a z obou stran kontrolované tureckou a řeckou armádou. Uprostřed leží nárazníková zóna OSN. Na ostrově se kromě toho nacházejí dvě vojenské základny, které jsou součástí Spojeného království. Přestože ani Řecko ani Turecko nejsou proti znovusjednocení a OSN již pohrozilo stažením svých jednotek, které jej stojí ročně více než 57 milionů dolarů (asi 960 milionů Kč), vyjednávání zatím nikam nepokročilo. V roce 2004, kdy měl ostrov možnost vstoupit do EU jako celek, odmítli sjednocení v referendu řečtí Kypřané. I přes sliby EU je na tureckou část nadále uvaleno embargo a jediný letecký kontakt se Severem je zajišťován z Ankary. Ekonomiku severní části ostrova udržuje při životě Ankara v podobě ročních příspěvků ve výši 290 milionů eur (přes 7 miliard Kč).
Obě části ostrova se dosud nebyly schopny shodnout na typu vlády (OSN navrhovalo vytvoření federálního státu s jednou centrální vládou a dvěma veřejnými správami), na územním rozdělení ostrova, ani na otázce navrácení majetku uprchlíkům z obou stran po tureckém vojenském zásahu v roce 1974. Jakákoli dohoda musí projít referendem na řecké i turecké straně. Řečtí Kypřané však stále méně podporují znovusjednocení ostrova. Mladí v jižní části ostrova už natolik necítí nostalgii po majetku, o nějž přišli v sedmdesátých letech. Čas tedy nahrává v neprospěch jednotného Kypru.
Po zásahu turecké armády v roce 1974 (která měla za cíl zamezit ovládnutí Kypru řeckou vojenskou juntou) a po krveprolití, ke kterému došlo na obou frontách, byl ostrov rozdělen na dvě části. Na ostrově byla postavena dělicí zeď, která prochází také centrem hlavního města Nikósie (turecky Lefkosía). Na základě rezoluce OSN poté následovaly vzájemné odsuny obyvatelstva. Turečtí Kypřané, kteří žili na jihu ostrova, byli nuceni opustit své domovy a přestěhovat se na sever. Řečtí Kypřané ze severu se naopak museli přesídlit na jih. Otázka nedobrovolného opouštění majetku je nadále jedním z nejpalčivějších problémů na cestě ke znovusjednocení.
„Znovusjednocení ostrova ve formě federálního státu je pro Kypr tím nejlepším řešením“
Existuje pro Kypr „plán B“? Velmi pravděpodobné je například uznání státu ze strany OSN. „Chceme, aby nás uznalo mezinárodní společenství. Pokud budou řečtí Kypřané nekompromisně trvat na svém, podnikneme jiné kroky,“ uvedl Hüseyin Özgürgün, ministr zahraničních věcí Severokyperské turecké republiky, který přiznává, že již vyslal své emisary do Švédska, Norska a do Bruselu. „Znovusjednocení ostrova ve formě federálního státu je pro Kypr tím nejlepším řešením,“uvedl pro rumunský deník Adevărul ministr zahraničních věcí Kyperské republiky Markos Kyprianou. „Přímý obchod se severní části ostrova je v současnosti nelegální, protože by porušoval články acquis communautaire. Nemůžeme přebírat rozhodnutí na úrovni EU týkající se národních otázek Kypřanů, aniž bychom získali souhlas obou stran. Myslím, že členské státy si nepřejí vytvořit v evropském společenství podobný precedens.“
