Vyberte si jazyk
V moderních řeckých dějinách to nemá obdoby. Už více než 30 let se profesionálně věnuji politickému a mezinárodnímu dění, ale ještě nikdy jsem neviděl takové vměšování zahraničních představitelů do řeckých voleb. Je to tristní ukázka mezinárodního ponížení a ztráty prestiže naší země. Sebenepatrnější představitel jakéhokoliv bezvýznamného evropského státu si dnes nárokuje právo diktovat Řekům, kterou stranu mají volit – což bylo předtím, než se naše země dostala pod kuratelu, nemyslitelné. Toto poručnictví na nás bylo uvaleno memorandem, které podepsala vláda Jorgose Papandrea a jeho spolupracovníci.
Je těžké věřit vlastním očím a uším, když čteme a slyšíme, jak německá kancléřka Angela Merkelová a její ministr financí Wolfgang Schäuble po řeckém lidu téměř každý den vyžadují, aby volili... Samarase, a ne Tsiprase! To samé požaduje socialistický francouzský prezident François Hollande či italský premiér Mario Monti, papouškuje to bruselská byrokratická pyramida a všechny instituce EU, Komise, ECB, Evropský parlament, eurozóna atd.
Němci se bojí levicové vlády
Po předčasných volbách z 6. května, v nichž utrpěly porážku strany hlásící se k memorandu, když z dřívějších 80 % všech hlasů získaly jen 30 %, se vše zvrtlo do politické hysterie. Nová demokracie, která ve volbách zvítězila, však nebyla schopna přebít úspěch Syrizy [Koalice radikální levice], která získala jen o dva procentní body méně hlasů a stala se hlavní opoziční stranou.
Cíl Syrizy – výhra v červnových volbách –, který je vzhledem k výsledkům voleb z 6. května zcela legitimní, nahání Němcům strach. Největší obavou není, co udělá Tsipras v případě, že se stane premiérem. Tím, co Berlín znepokojuje, je skutečnost, že v případě vítězství Syrizy to bude vůbec poprvé od roku 1950, co se v západní Evropě zformuje levicová vláda.
To znamená návrat levice do popředí – a to uprostřed hospodářské krize! Přitom Němci i ostatní evropští představitelé měli zato, že se levice po zhroucení sovětského bloku v roce 1991 a pádu tábora „reálného socialismu“ v roce 1989 definitivně zbavili.
Němci chtějí za každou cenu zabránit vytvoření levicové vlády v Řecku bez ohledu na to, jakou politiku by tato vláda sledovala, a proto tedy Řekům drsně vyhrožují, aby volili Samarase.
„Na reálné situaci se výsledkem voleb nic nezmění.“
Antonise Samarase by ani v nejsladších a nejparanoidnějších snech nenapadlo, že v jeho prospěch povede kampaň německá kancléřka spolu s francouzským prezidentem, italským premiérem a americkým prezidentem.
Pokud Antonis Samaras navzdory této mezinárodní pomoci dosáhne nejhorších výsledků v historii Nové demokracie – když nebereme v potaz 19% „úspěch“ z 6. května – budou moct být hrdí na svůj politický talent.
Pokud ND vyhraje se skromným skóre - kolem 30 % - mohl by Samaras narazit na podmínky, které by jej o post předsedy vlády připravily. Ale tyto hypotézy řecký lid moc nezajímají, alespoň ne teď.
Mnohem závažnější je Schäubleho prohlášení, že „na reálné situaci v Řecku, tedy bolestivé krizi způsobené špatnou správou veřejných financí, se výsledkem voleb nic nezmění.“
