Vyberte si jazyk
Britská vláda 20. října zveřejnila své plány na snížení veřejných výdajů, zrušení téměř půl milionu pracovních míst a zvýšení věku pro odchod do důchodu z 65 na 66 let. Avšak Britové odolali potřebě následovat příkladu svých francouzských sousedů a zaplnit ulice svými bouřlivými a někdy i násilnými protesty proti úsporným opatřením.
Den poté, co se tisíce francouzských občanů připojily k protestům proti návrhu na zvýšení věku pro odchod do důchodu z 60 na 62 let, si korespondent britské televizní stanice Channel 4 News Jonathan Rugman položil otázku, zda návrh na zvýšení minimálního důchodového věku na 62 let neučinil Nicolase Sarkozyho stejně nepopulárním, jako Margaret Thatcherovou před 20 lety prosazení daně z hlavy.
Thatcherovské reformy vytvořily politický konsenzus
Rugmanův postřeh zdůrazňuje ostrý kontrast mezi reakcí francouzských a britských občanů na oznámení o zavedení úsporných opatření, ke kterým došlo tento týden souběžně v obou zemích. Po oznámení škrtů v Británii deník Guardian přinesl informace o pořádání protestů v Londýně za účasti zhruba 3 000 osob.
Proč jsou tedy tento týden Francouzi v ulicích, zatímco Britové se spokojí s psaním ironických poznámek na komunitní síť Twitter, v nichž se vysmívají majetnému ministru financí kvůli tomu, že si nechal změnit své jméno z Gideona na George, aby nezněl tolik nóbl?
Newsletter v češtině
Britskopákistánský filozof Tariq Ali si tohoto kontrastu všímá ve své eseji pro deník Guardian, ve které vyslovuje názor, že dalekosáhlým reformám volného trhu se v Británii podařilo vytvořit určitý politický konsenzus, který trvá do dnešního dne. Zatímco ve Francii „rostou barikády, tenčí se zásoby ropy, vlaky, letadla fungují jen dle rámcových jízdních řádů a protesty stále eskalují,“ i v Anglii se projevuje zahořklost a roste hněv, ale rozhodně ne v takové míře. „Mohlo by se to změnit. Francouzská epidemie by se mohla rozšířit, ale nahoře se stejně nic nezmění. Proti Thatcherové bojovali mladí i staří a prohráli. Její následovníci z New Labour zajistili, že se porážky, které jim způsobila institucionalizovaly.“
Britové se podobají Američanům
V aktuálním vydání časopisu London Review of Books vyslovuje John Gray, politický filosof, který se odvrátil od thatcherismu názor, že vůbec není překvapující, že lídr Liberálních demokratů a vicepremiér Nick Clegg na tak rozsáhlé škrty veřejných výdajů konzervativního ministra financí koaliční vlády přistoupil. Gray připomíná, že šéf Liberálních demokratů v lednu 2008 pronesl na London School of Economics projev, ve kterém potvrdil svou víru v řešení zakládajících se na trhu. „Ve skutečnosti,“ dodává Gray, „ideologie trhu zastávaná v 80. letech Konzervativní stranou zevšeobecněla napříč politickým spektrem natolik, že je už dnes není považována za nic víc než zdravý rozum. Jakoby Cameron a Clegg nic jiného neznali.“
Jinými slovy: Britové toho v roce 2010 mají možná víc společného s Američany - jejichž víra ve volný trh je tak neotřesitelná, že návrhy na státní zdravotní pojištění byly přirovnávány k myšlenkám Marxe a Hitlera – než s Francouzi, kteří se stále a neustále vydávají do ulic na obranu svého sociálního státu.
