Vyberte si jazyk
„Zatímco zahraniční tisk zahlcují fotografie revoltujících řeckých studentů – jde spíše o celoroční koníček než odpověď na krizi – řecký ministr financí George Papaconstantinou a jeho čerstvě zvolení kolegové z PASOK (levý střed) řeší mnohem více problémů jednak věcnějších, jednak důležitějších,“ poznamenává Daily Telegraph: „daňové úniky, státní dluh a díra v důchodovém rozpočtu přivedly zemi na pokraj úpadku“. „Když přišla vláda Georgese Papandreoua k moci, doufala, že veřejný schodek nepřekročí 6 % HDP," dodává londýnský deník. „Mohla tak uspořádat kampaň na podporu veřejných výdajů a oživit ekonomiku. Jakmile se ale ujala vedení, zjistila, že její středopravicoví předchůdci zfalšovali účty a že schodek činil 12,7 % HDP.“ Proto se už také „mluví o Řecku jako o příští Dubaji,“ uzavírá Daily Telegraph.
„Po Dubaji budí obavu PIGS,“ píše příznačně list Les Echos, který zdůrazňuje, že Řecko není jediná země, která zneklidňuje finanční trhy. „Vědomě pejorativní akronym, kterým anglosaští obchodníci označují spolek Portugalsko-Irsko-Řecko-Španělsko (v angličtině Portugal-Ireland-Greece-Spain), slaví už několik týdnů úspěch jak na trzích, tak v britském tisku,“ píše francouzský deník. Pokud pro tyto země nepřichází v úvahu vzdát se eura, uvádí Les Echos, můžeme se ptát na „dopady možného zhoršení potíží ‚PIGS‘ na eurozónu jako celek“.
"Evropská banka" ve slépe uličce
„Krize řeckého dluhu není krizí eura,“ píše mírnějším tónem The Guardian, podle kterého se jedná spíše o „krizi politiky eurozóny a Evropské centrální banky (ECB). Nikdo doopravdy neví, co se děje, když jeden členský stát prochází vážnou krizí státního dluhu. Irsko si uvědomilo nebezpečí a přijalo radikální opatření. Dluhopisový trh pro tuto chvíli uklidňuje vyhlídka na zvýšení daní a škrty ve veřejných výdajích. Řecko naopak nevypadá, že by usilovalo o nějaká přísnější opatření.“
Der Spiegel na toto téma připomíná, že „nedůvěra evropských partnerů vůči Řecku je veliká, a to především kvůli tomu, že Atény v minulosti opakovaně šířily klamné informace ohledně svých financí, přičemž Pakt stability a růstu dodržely od svého vstupu do EU pouze v roce 2006.“ Německý týdeník dále poznamenává, že evropští ministři financí jsou, pokud se týká řecké krize, v pohotovosti, nicméně dodává, že jsou bezbranní: „Brusel je v kleštích. Obyčejně nesmí poskytnout členskému státu peníze na zaplnění děr v jeho rozpočtu. A i kdyby tento zákaz mohl nějak obejít, důsledky by byly fatální: rozpočtová bezstarostnost, vlastní některým zemím, jako je Španělsko, Itálie či Irsko, by se rozšířila po celém kontinentu. Vzkaz by byl jasný: k čemu je dobrá korektnost, když účet stejně nakonec zaplatí ostatní? K tomu se přidává riziko dominového efektu: pokud padne jeden členský stát, budou spekulanti prověřovat stabilitu dalších kandidátů, a měnová unie by se tak mohla rozpadnout.“ Der Spiegel uvádí slova jednoho londýnského bankéře, který cituje zásadu běžnou v obchodním světě: „Když má někdo 1 000 euro dluh, tak má problém. Ale má-li někdo dluh 10 milionů, pak má problém jeho banka. V tomto případě je onou bankou Evropa.“
Pohled z Řecka
Po pohlavku se zvednout, a to rychle
Řecko tančí „napjaté tango s mezinárodními trhy,“ konstatuje Ta Nea. „Země je nyní srovnávána s Argentinou [na pokraji úpadku v roce 2001], což představuje další políček,“ soudí řecký deník. „Ministr financí bude muset jednat navrátit zemi důvěryhodnost na mezinárodní scéně, jednak přesvědčit Řeky, že se daně zvýší pro jejich dobro.“ Ethnos píše v titulku o „otřesech následkem série degradací,“ čímž odkazuje na řadu negativních posudků ze strany ratingových agentur. Středolevý deník v úvodníku připomíná, že se v tuto chvíli jedná o „závod o důvěryhodnost, a zejména o závod s časem. Nová socialistická vláda, která je u moci teprve dva měsíce, musí jednat rychle, protože Brusel požaduje okamžité reformy a národní dialog bude de facto zkrácen.“ Řecký tisk zdůrazňuje, že Ministr financí bude muset co nejrychleji zavést drakonická opatření, což u veřejnosti bezpochyby vyvolá nespokojenost.
