Proč EU v G20 neuspěje

Na summitu hlavních evropských ekonomik plánovaném na 26. a 27. června chtějí Francie a Německo přednést evropský návrh na regulaci bank. Vyhrožují, že na sebe vezmou roli osamělých jezdců, a ve skutečnosti jim hrozí izolace.

Zveřejněno dne 25 června 2010 v 15:03

1 – Čína tento víkend před zasedáním G20 v Torontu pochopila, že by měla v souvislosti se svou měnou udělat nějaké gesto dobré vůle. Je to výsledek nátlaku Spojených států, ale součást i jejích vlastních zájmů. Čínská ekonomika se nebezpečně rozpaluje, stávky a demonstrace v továrnách jsou na denním pořádku a Čína ví, že nyní musí více podpořit růst tuzemské spotřeby a méně se opírat o vývoz. Dovolí-li měně byť nepatrnou fluktuaci, nechá vydělat světovou ekonomiku, sama na tom vydělá, a provede tak skvělý marketingový tah.

To není případem Evropy, která se zřejmě nijak nepoučila z neúspěchu kodaňské konference o klimatu, jež byla její největší mezinárodní hanbou a jasným důkazem toho, že zde existuje reálné riziko, že bude mít mezi velkými světovými aktéry stále menší váhu.

Le Monde nedávno napsal, že opatření, která navrhla německá kancléřka spolu s francouzským prezidentem, jsou čistě populistická. Kritika je tvrdá a zdá se nespravedlivá. Při bližším pohledu ale zjistíme, že je poměrně oprávněná. Merkelová a Sarkozy, kteří se ve věcech vnitřního řízení Evropské unie neshodli téměř na ničem, se na něčem museli dohodnout minulý čtvrtek na evropském summitu. Rozhodli se tudíž, že budou společně hájit dva evropské návrhy na regulaci finančních trhů, které přednesou G20: daň na všechny finanční transakce a bankovní daň. Z těchto daní bude financován fond, který v případě nové krize poskytne bankám záchranu (namísto veřejných peněz). Opatření jsou sama o sobě dobrá. USA chtějí na banky uvalit stejnou daň. Finanční transakce by mohly pomoci financovat hospodářský růst. Problém je ten, že oba státníci vědí, že jejich návrhy G20 odmítne. Francouzsko-německý pár tvrdí, že to nevadí a že je Evropa připravena aplikovat opatření sama.

2 – Právě v tom lze zaslechnou ozvěnu z Kodaně. I tam Evropa přijela s těmi nejpropracovanějšími návrhy a prohlašovala, že je připravena aplikovat je bez ohledu na výsledek summitu. Zapomněla o nich jednat s ostatními světovými partnery. Když nadešel čas k dohodě, pokusil se o jednání americký prezident, ale nikdo nepovažoval za nutné ho k jednacímu stolu přizvat. S kým projednávali Merkelová se Sarkozym a Barroso s Van Rompuyem svá báječná opatření? Diskutovali o nich sami mezi sebou, aby zachránili summit a uspokojili voliče. Obama jedná s Čínou o nutnosti najít lepší rovnováhu mezi dovozci a vývozci a mezi dlužníky a věřiteli s cílem zajistit světové ekonomice oživení. Jak řeší stejný problém Evropa? Čím dál častěji slýcháme o sankčních opatřeních vůči čínskému dovozu.

Newsletter v češtině

3 – Americký prezident chce rovněž debatovat s Evropany o nastolení lepší rovnováhy mezi světovými dluhy a úsporami. Takový je obsah dopisu, který zaslal ostatním představitelům G20 v předvečer zasedání. Obama znásobil své snahy s cílem přesvědčit Merkelovou, aby na německou ekonomiku neaplikovala přísný úsporný plán. Někteří soudí, že plán, který se kancléřka nakonec rozhodla zavést, je méně tvrdý, než se předpokládalo. Obamovi se ale nedostalo odpovědi, jakou si přál. Evropa chce kontrolovat schodek i dluh (což je pozitivní), ovšem s tím, že růst nebude v rovnici proměnnou veličinou, a to z toho prostého důvodu, že Německo – evropská Čína – nechce napomoci oživení ekonomiky tím, že zvýší tuzemskou spotřebu. Obyvatelstvo Spojených států je mladší a narůstá. Evropské obyvatelstvo naproti tomu stárne a ubývá. Smířit se s touto demografickou pastí, do níž Evropa spadla, znamená rovněž smířit se z dlouhodobého hlediska s nevyhnutelným úpadkem. Nikdo nepozoruje, že by to Evropskou unii nějak vážně zneklidňovalo a že by v důsledku toho měnila imigrační a populační politiku se stejnou posedlostí, s jakou se snaží prosazovat Pakt stability a růstu.

4 – Evropská unie pokračuje v cestě bez vize budoucnosti, která by jí umožnila překonat krizi, nepočítáme-li přísné tresty uvalené na neukázněné jižní země a monetaristickou logiku opírající se o cíle Paktu, mezi něž nepatří pouze boj proti deficitu a dluhu, ale také boj proti inflaci. Celkem vzatu tu žádná nová rovnice pro růst neexistuje. To je politika a politicky řečeno, evropské divadlo nemůže být zmatenější.

EU-USA

Úspornost versus růst

V předvečer zasedání G 20 se Evropa a Spojené státy střetly kvůli deficitu,“ píše El País. Zatímco Washington považuje za prioritu ekonomický růst, Brusel, „pod nadvládou Německa prosazuje úspornost ve veřejných financích“. Nyní, když povolilo napětí mezi Čínou a Washingtonem poté, co se Peking rozhodl uvolnit kurz yanu, „hrozí v G 20 bitva mezi Spojenými státy a Evropou“. V Bruselu vyzývá předseda Evropské komise José Manuel Barroso a předseda Evropské rady Herman Van Rompuy ke striktnímu snížení veřejného deficitu do roku 2011, zatímco ve Washingtonu Barack Obama posunul cíl snížení deficitu o 3 % na rok 2015, tedy „hned poté, co bude konsolidován růst“. Podle Financial Times je každopádně debata na téma ‚růst versus úspornost‘ špatně položená. „Průmyslové země potřebují jakožto obecné pravidlo přistoupit k daňovým opatřením a zároveň s tím stimulovat růst ve střednědobém horizontu,“ domnívá se deník.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma