Během téměř padesátiletého trvání studené války přijalo NATO celkem čtyřistrategické koncepce. Ta, která bylaprojednávána 14. října ministry obrany a zahraničních věcí Aliance, je od rozpadu Sovětského svazu třetí. Je též jednou z nejkontroverznějších. Z pohledu Polska Myšlenka, že by Rusko proniklo do samého srdce systému evropské bezpečnosti, je velice sporná zejména z polského pohledu. To je však návrh, který hlasitě hájí Generální tajemník organizace Anders Fogh Rasmussen. Rusové by podle něj měli budovat systém protiraketové obrany [který si přeje vytvořit Washington a který má Evropu chránit proti útokům z Blízkého východu] spolu se západoevropany.
Tři frakce
Rasmussenovy návrhy jasně ilustrují rozdíly v rámci NATO. Americká poradenská firmaStratfor identifikovala tři různé skupiny, které spolu v otázkách budoucnosti Aliance nesouhlasí: jsou to takzvané tvrdé jádro Evropy (Německo, Francie a jejich jihoevropští spojenci), atlantické národy (Velká Británie a země Beneluxu) a konečně skupina představová novými členy NATO ve střední Evropě. První skupina má v první řadě zájem na integraci Ruska do evropských bezpečnostních struktur. Druhá frakce podporuje především zachování co nejužších vztahů se Spojenými státy a považuje za prioritní úkol boj proti terorismu. Pro země třetí skupiny jehrozbou samotné Rusko a chtějí mít tedy hlavně jistotu, že je spojenci podpoří v případě útoku z Východu - ať už by šlo o jakoukoliv formu agrese, klasickou či třeba kybernetickou.
Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen, který vypracoval 10 stran návrhu strategické koncepce, se 14. října pokusil najít mezi těmito třemi trendy kompromisní řešení. „Obrana 900 milionů občanů zemí NATO musí zůstat hlavním cílem naší mise. Musí však být prováděna s ohledem na současné výzvy a mít odvahu k iniciativám, které misi paktu přesahují” - prohlásil Rasmussen.
Diskuzní klub
Kontroverzních témat je však více. Týkají se nejen doktríny NATO, ale též finančních prostředků, které jsou spojenci ochotni v době hospodářské krize na společnou obranu věnovat. Rasmussen varoval, že pokud budou Evropané na svých ozbrojených silách příliš šetřit, Spojené státy si začnou hledat jiné spojence. Dokonce i Velká Británie však již oznámila, že hodlá svůj rozpočet ve této oblasti snížit o 10 %. Britský obranný rozpočet je přitom momentálně se svými 42,5 miliardami euro ročně po Francii druhý nejvyšší v Evropě. Německo též oznámilo úsporná opatření ve výši až 6,3 miliard euro.
Polsko se ve všech těchto sporech řadí na stanu Američanů. A ti začínají být z této nekonečné debaty stále více unavení. Prezident Barack Obama, který se bojí, aby se z NATO nestal diskusní klub, si přeje zrušit pravidlo jednomyslnosti, kterým se rozhodovací proces Aliance řídí už 61 let. Trvá též na myšlence, že by v dobách krize mohly být Generálnímu tajemníkovi uděleny rozsáhlé pravomoci, hodné skutečného vrchního velitele Aliance. Tato myšlenka však mezi evropskými členy NATO budí silnou skepsi.
Odstrašení
Otazníky kolem jaderných zbraní
Od té doby, co americký prezident Barack Obama vyzval k vytvoření světa „bez jaderných zbraní“, se některé státy NATO snaží využít momentu revize alianční strategie k získání možnosti stáhnout americké nukleární hlavice z Evropy. K Německu stojícímu u zrodu této myšlenky „se připojilo Norsko, Nizozemí a Belgie,“ uvádí Le Monde. Ale v Paříži, která si zakládá na své nezávislé odstrašující síle, „tato idea žádné nadšení *nevyvolala*.“
„Rozdílnost postojů Paříže a Berlína, které je znát už několik měsíců, se projevuje v řadě otázek," vysvětluje deník. *„Jakým způsobem najít v Lisabonu [na nadcházejícím summitu] společnou řeč v oblasti odstrašení? Jak zvolit rovnováhu mezi protiraketovým štítem a jaderným odstrašením? Jakým podmínkám podřídit radar, který se má podle všeho stát opěrným pilířem transatlantických vztahů?“*