Rusové milují Gdaňsk

Do Gdaňsku tentokrát nemíří tanky, ale autobusy a osobní auta s espézetkou 39, která označuje Kaliningradskou oblast. Zpátky si neodvážejí válečnou kořist, ale nákupní tašky napěchované zbožím – k velké radosti místních obchodníků.

„Nakupuje se tu výborně,“ přiznává Taťána Babáková, která právě vyšla z nákupního domu IKEA a skládá do auta plné tašky zboží. Do Gdaňsku přijela se svým přítelem, taxikářem Wladimirem Poliakovem. Mají to sem 130 km. Ruský benzín je levný - litr stojí 3 zloté (0,72 eura), takže cesta je moc nestojí. Taťána jezdí do Trojměstí [jak se říká konurbaci tří polských pobaltských měst, Gdaňsku, Sopotu a Gdyni] alespoň jednou měsíčně a Wladimír ještě častěji.

„U vás je všechno levnější,“ vysvětluje Taťána, „tedy kromě benzínu. Dvakrát až dvaapůlkrát levnější je mléko, zelenina, čistící prostředky, nátěrové barvy. I alkohol se tu vyplatí koupit. Ceny jsou slušné, je tu větší výběr a jste si alespoň jistí, že zboží není falšované. Navíc je tu pěkně a lidé jsou vcelku otevření a přátelští. Člověk se tu cítí dobře.“

Hromadný příliv obyvatel Kaliningradu do Gdaňsku umožnilo loni v létě zavedení zvláštního celního režimu pro tzv. „malý pohraniční styk (MPS)“, poté co spolu obě vlády v prosinci 2011 podepsaly smlouvu a o šest měsíců později ji ratifikovaly.
Rusové si tak na polském konzulátě v Kaliningradu mohou v rámci MPS zažádat o povolení k výjezdu a do dvou měsíců obdrží dva roky platný pas.

Několik stovek aut

„Naše spolupráce je velice úspěšná a doufáme, že ji budeme moct použít jako argument v jednáních s Bruselem o zrušení vízové povinnosti pro ruské občany cestující do EU,“ vysvětluje ruský generální konzul Sergej Pučkov. „Máme několik dalších projektů, na kterých bychom chtěli spolupracovat, v oblastech hospodářství, kultury, univerzitního vzdělání a sportu. Poláci nám pomáhají i s přípravami na Světový pohár ve fotbale, který se tu bude konat v roce 2018,“ poznamenává ruský konzul.

Už víc něž šest měsíců tak každý víkend do gdaňských nákupních center míří přes třicet autobusů a několik stovek osobních aut. Jezdí sem všechny skupiny obyvatelstva: drobní obchodníci, dělníci, studenti a učitelé nebo státní zaměstnanci. Nejde o luxusní zábavu, ale o nezbytnost pro všechny z nich.

Polsko hraničí s Ruskem jen na 210 kilometrech lesa a 22 kilometrech moře na severovýchodě země. Kaliningradská oblast přestavuje 13 000 km2 a její populace čítá 950 000 obyvatel. Na severu a na východě sousedí s Litvou, na západě ji omývají vlny Baltického moře a na jih od ní leží Polsko.

Přibližně dvě třetiny obyvatelstva žijí v hlavním městě Kaliningradu, který byl po druhé světové válce vystavěn na místě bývalého německého města Königsberg, jemuž Poláci říkají Královec. Městu, které bylo během války zcela zničeno, se dostalo rekonstrukce v sovětském stylu. Struktura ulic se úplně změnila, takže vydat se po stopách, byť jen přibližných, zdejšího nejslavnějšího rodáka, filozofa Immanuela Kanta, je dnes zcela nemožné. Naštěstí se zachovala zřícenina starobylé katedrály s jeho hrobem, který se stal jedním z nemnoha turistických atrakcí post-sovětského Kaliningradu.

Audi 100

Poláci, kteří do Kaliningradské oblasti přijíždějí, zde stráví v průměru pouhé dvě hodiny. Především nákupem benzínu. Podle Sergeje Pučkova je přeshraniční obchod s benzínem vysoce organizovaný. „Přibližně devadesát aut ze sta, která čekají v řadě na celní kontrolu, patří Polákům z příhraničních regionů. Nejčastějším typem vozu je Audi 100.“ Proč? „Má totiž obrovskou tankovací nádrž. Vejde se do něj přes sto litrů,“ vysvětluje Pučkov.

Ruské velvyslanectví ve Varšavě navrhlo polským úřadům vytvořit pro benzínové turisty zvláštní koridor, aby tak zbytku cestujících ušetřilo čekání v nekonečných frontách. „Odpověděli, že by to bylo proti pravidlům,“ říká Pučkov, „že všichni mají mít stejná práva“.

Předražené klobásky

Jak je možné, že cena obyčejného jogurtu se hned za hranicemi zdvojnásobí? Na tuto otázku nám odpověděl autor nedávno vydaného turistického průvodce Kaliningradem Adam Hlebowicz: „Odkud se ty ceny berou? Pro mě to byla opravdová záhada, dokud mi kaliningradští obchodníci nakonec nevysvětlili, že tržní cena zahrnuje i náklady na úplatky, které vyžadují místní úředníci.“

Otevření polské hranice začalo obchodníkům na ruské straně způsobovat nemalé ztráty, až se podle informačního portálu Kaliningrad.ru nakonec gubernátor Nikolaj Tsukanov svých podřízených zeptal, zda se cenový rozdíl té samé klobásky na obou stranách hranice dá něčím ospravedlnit. Dostalo se mu jen nejasné odpovědi, která z rozdílu vinila příliš vysoké marže obchodních řetězců.

Dvacet milionů eur měsíčně

Korupce je v Rusku systémový problém. Nejedná se o organizovaný zločin v západoevropském slova smyslu. Už v carském Rusku vládl všeobecně přijímaný systém „poplatků”. Státní úředníci dostávali pouze skromný plat, protože ho podle nepsaného zákona doplňovali přijímáním úplatků.

Jelikož například Švédové na korupci vůbec neslyší, firmě IKEA trvalo několik let, než se jí podařilo dojednat smlouvu na výstavbu moskevského obchodního domu. To proto, že odmítala zaplatit velkou sumu peněz, kterou po ní úředníci „pod stolem“ požadovali.

Organizovaným vymáháním úplatků trpí celé Rusko. Obyvatelé Kaliningradu se však ocitli v neobvyklé situaci - mohou totiž levněji nakupovat na polské straně hranice. Prospěch z toho mají především polští obchodníci. Ačkoliv přesná data neexistují, odhaduje se, že z kaliningradské oblasti každý měsíc do Polska odplyne až 20 milionů eur.