Vyberte si jazyk
Evropská unie vstoupila do nové fáze tzv. „transferu bohatství“, soudí Arie Elshout v listu De Volkskrant. Podle novináře by „hra o miliardy“ kolem Řecka mohla být pouhým začátkem strukturálního procesu, který by ve jménu jednoty nutil bohaté státy převést část svého bohatství zemím v krizi.
Nicméně dvakrát „oškubat kuře není možné a to stejné platí i pro splácení miliardových záchranných půjček. Zejména pokud má kuře k dispozici nástroj k vydírání: ‚Padnu-li já, strhnu s sebou i ostatní‘“, domnívá se Elshout.
Nejbohatším zemím EU zbývají dvě řešení. To první nazývá Elshout „dilematem horolezce“: „Zraněné necháte za sebou, aby se nezřítili i ostatní. Vytvořte zkrátka v eurozóně dvě skupiny zemí, anebo z ní odejděte.“
Druhým řešením je „transfer bohatství“. „Americký ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman hovoří o tzv. ‚transferové unii‘ založené na tom, že silné vlády automaticky pomáhají těm nejslabším.“
Podle Elshouta lze toto druhé řešení uskutečnit „na základě sympatického principu solidarity a víry ve sjednocenou Evropu. Politici ale také musí rozhodnutí demokratickým způsobem zdůvodnit a poctivě říct, že se nejedná o abstraktní miliardy, ale peníze, které je třeba odněkud vzít. Od daňových poplatníků, majetkových vlastníků, důchodců, rodičů dětí a studentů školou povinných, uživatelů zdravotnických zařízení, konzumentů umění a kultury, zkrátka – od vás.“
Tento vývoj promění koncept solidarity mezi Evropany, na němž je EU založena, soudí na stránkách listu Gazeta Wyborcza ředitel Společnosti polských ekonomů Ryszard Petru a předseda think-tanku demosEUROPA Paweł Świeboda. Krize je podle nich příčinou toho, že už se Evropa nedělí na „bohaté a chudé podle osy Východ-Západ“, ale „na konzervativní Sever a rozhazovačný a perspektivy zbavený Jih“.
Solidaritu provázející proces rozšiřování Evropy v letech 2004-2007 nahradila solidarita nová, která má podle ekonomů postavit na nohy periferní státy eurozóny, a tím zachránit finanční instituce prosperujícího středu. To ale představuje problém. Začarovaný kruh nových půjček eufemisticky nazývaných „evropské mechanismy“ je třeba rozetnout. Ryszard Petru a Paweł Świeboda doporučují zaměřit se na to, co podporuje růst v celé Evropě – zlepšení produktivity.
