Splín eurokratů

Maastrichtskou smlouvou podepsanou 7. února 1992 získala Evropská komise a její úředníci bezprecedentní pravomoci. O dvě desetiletí později jim jejich sen vzal primát ekonomiky nad politikou a hospodářská krize z nich udělala obětní beránky.

Zveřejněno dne 6 února 2012 v 15:49

Je to jako motiv z nějakého černého románu. Kruhový objezd na náměstí Roberta Schumana ležící uprostřed bruselských sídel unijních institucí je už rok rozkopaný. Administrativního a politického epicentra Evropské unie (EU) se zmocnily jeřáby, míchačky betonu a lešení. Dojem průmyslové zóny ještě umocňuje časté bruselské pochmurné mrholení.

Stavební práce nemají skončit dříve než v roce 2014 a navíc se už nyní počítá se zpožděním. Jak krutá symbolika. „Eurokrati“ tu mají své království, u jehož tympanonu jsou stále ještě uctíváni „otcové zakladatelé“: samozřejmě Schuman, Jean Monnet, Alcide de Gasperi či další méně známí politici jako Emile Noël, neopominutelný generální tajemník Komise z let 1967 až 1987. Ještě častěji se však vrací další jméno: Jacques Delors, který byl předsedou komunitární exekutivy v letech 1985 až 1995. Tento bývalý francouzský ministr, který se těšil podpoře tandemu Kohl-Mitterrand, dostal 7. února 1992 eurokracii ze stínu do popředí podpisem Maastrichtské smlouvy zavádějící Hospodářskou a měnovou unii.

Delors, čili vzpomínka na lídra, který byl schopen postavit se šéfům států a vlád, okouzlit tisk, ztělesňovat Unii. I dvacet let poté je Jacques Delors stále slyšet. Do Bruselu se vrátí 7. února při příležitosti výročí Maastrichtu. Ale eurokracie už nemá elán tehdejších časů. Zdaleka ne. Následující etapy v podobě rozšíření o 12 dalších států v letech 2004 a 2007, francouzské a nizozemské „ne“ v roce 2005 ústavnímu projektu, chaotické přijetí Lisabonské smlouvy a poté finanční krize ji omráčily. V třináctiposchoďové budově Berlaymont, generálním štábu Komise, který byl za nekřesťanské peníze zbaven azbestu a kde sídlí 27 komisařů (jeden za každý členský stát) a jejich spolupracovníci, se rozšířily pochyby.

Euro zabilo úřednické libido

„Vzhledem k tomu, že došlo k rozšíření z 15 členských států na dnešních 27, jsme museli začlenit téměř 15 000 nových úředníků, z nichž většina pochází z nových členských států. Představte si ten šok,“ vzpomíná někdejší spolupracovník Neila Kinnocka, bývalého lídra britských labouristů, který byl v roce 2004 eurokomisařem pro administrativní reformu. Podle Jeana Quatremera, bruselského korespondenta listu Libération, však došlo k „zlomu“ mnohem dříve. Přesněji v březnu 1999 v souvislosti s demisí „kolegia“ vedeného Lucemburčanem Jacquesem Santerem kvůli skandálu kolem francouzské komisařky Edith Cressonové.

Newsletter v češtině

V následujícím desetiletí upadala potřeba transparentnosti. Pravidlem se staly přijímací konkurzy tlusté jako encyklopedie. Rozmohl se kariérismus. Do systému pronikají lobbisté. Angličtina válcuje francouzštinu jako většinový jazyk. Kvete vývoz evropských norem. Jednotný trh a konkurence jsou povýšeny na priority a nastolují primát ekonomiky a financí. Na úkor politiky.

Krize státních dluhů se destabilizací eura dotkla samotného jádra unijní administrativy, jež je díky svému nepřístupnému esprit de corps neprodyšná vůči kritice. Diana, řecká čtyřicátnice a vedoucí jednoho oddělení v Evropské radě, to potvrzuje. „Jednotná měna nám dala smysl, ale zabila naše libido,“ prohlašuje. Důvod? „Zavedení eura a jeho identifikace s EU opomíjelo hodnoty,“ spisovatel rovněž řeckého původu Petros Markaris obeznámený s chodem institucí v belgickém hlavním městě. „Důraz na finance zahubil pochopení pro kulturní rozmanitost. Připravili jsme se o sen, jediný opravdový unijní kvas.“

K tomu se navíc vzhledem ke krizi přidávají osobní komplikace. Rodina Diany v Aténách si teď na ní vylévá svůj vztek na bruselské „plátce“. Co provokuje nejvíc? Vysoké platy evropských úředníků – minimální nástupní plat představuje 3500 euro hrubého měsíčně a na konci kariéry dosáhne u nejvyšších pozic průměrně 18 000 –, které jsou navíc daněny velice výhodným způsobem (daně plynou do evropského rozpočtu), skandální nabídky na odchod do předdůchodu v 50 letech s 8000 euro měsíčně a uzavřené evropské školy vyhrazené jejich ratolestem v Bruselu a Lucemburku… Tedy všechny atributy elity přepečlivě chráněné proti tržním otřesům.

Z krásné mladé ženy je stará ochechule

Do řeřavého uhlí přitom fouká další uragán v podobě populismu a nacionalismu. Z evropských úředníků špehovaných a przněných žárlivým tiskem se stávají obětní beránci, kteří ani nemohou počítat s ochranou ze strany svých někdejších kolegů.

Podle zraňovaných eurokratů se členské státy dopouštějí stále většího pokrytectví. Paříž hromuje proti bruselským odměnám, ale bije se za udržení sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku. Lucemburk si úzkostlivě střeží Soudní dvůr EU, kde platy převyšují veškeré horní hranice. Členské státy se perou o unijní „agentury“, jejichž počet se od roku 1992 zvýšil ze 2 na 36.

„Vzhledem ke krizi vyvstává zcela zásadní otázka ohledně naší legitimity, uznává jeden ze seniorních zaměstnanců Komise. Navzdory skutečnosti, že hovoří několika jazyky, ztratila řada našich kolegů kontakt s realitou na evropské půdě. Už nejsou těmi průkopníky, kteří na sebe berou riziko. Tvoří podobně jako za časů SSSR určitou nomenklaturu, která se strachuje o svá privilegia.“

Opravdu? Karel Schwarzenberg se usmívá. Šéf české diplomacie, který je i švýcarským státním příslušníkem a který patřil mezi věrné velikána Václava Havla, vzpomíná na zděšení disidentského spisovatele, jenž byl zvolen hlavou státu, z dlouhého výčtu nicneříkajících bruselských úřadů. On, který tolik miloval Evropu myšlenek. „Cožpak znáte nějakou sexy administrativu? Zvlášť, když nemluví vaším jazykem a sídlí tisíce kilometrů daleko?“ ptá se. Jsou tedy eurokrati oběťmi rozmarů dějin? „Ti, kteří tam začali pracovat v 60. letech, vstoupili do služeb krásné mladé ženy se jménem Evropa,“ směje se svérázný kníže. „Dnes je tato dáma unavená a nemocná. Stejně jako nám jí už není 20 let.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma