Vyberte si jazyk
„Vlády, OSN a Evropská unie musí rázným způsobem zareagovat,“ prohlašuje deník L’Humanité. Francouzský deník po EU vyžaduje, aby „okamžitě pozastavila platnost asociační dohody s Izraelem a přestala židovskému státu prodávat zbraně.“ Německý deník Tageszeitung navrhuje podmínit veškeré dodávky zbraní ukončením blokády Gazy a zastavení výstavby židovských osad na Západním břehu Jordánu.
Vlámský list De Morgen odsuzuje „příliš kladný postoj EU k nedávnému přistoupení Izraele do OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj),“ zatímco v konkurenčním deníku De Standaard předseda belgické nevládní organizace 11.11.11 vyzývá bruselskou vládu, aby „v předvečer belgického předsednictví Unie okamžitě zaujala jasný postoj.“ Po EU pak požaduje, „aby zahájila diskuzi o zvláštním statutu Izraele v Evropě.“ „Je moudré, aby se taková země zanedlouho stala členem Europolu, agentury Evropské unie pro prosazování práva?,“ táže se.
Pomalá reakce Unie
„Pokud EU nebude jednat rozhodnějším způsobem a nebude uplatňovat své páky, tak to znamená, že Izraeli vystavuje bianco šek na porušování mezinárodního práva.“ „To, že izraelská vláda ignoruje mezinárodní právo, není žádnou novinkou,“ píše ve stejném duchu Tageszeitung. Německý deník připomíná, že „když Mossad zabíjel [předáka palestinského Hamasu] začátkem tohoto roku v Dubaji, tak při akci použil evropské pasy. Toto zneužití postihlo Londýn i Paříž – což nezpůsobilo izraelské vládě žádný problém.“
Robert Fisk, novinářská hvězda Blízkého východu, v listu The Independent západním představitelům vyčítá, že jim chybí odvaha postavit se izraelským zločinům spáchaným během války v Libanonu a Gaze. Pasažéry flotily, která směřovala do Gazy, tvořili „Evropané, Američané, lidé, kteří přežili holocaust a rozhodli se vydat do Gazy, protože jejich politici a státníci nebyli schopni dostát svým závazkům,“ píše. „Na Blízkém východě se za posledních 24 hodin něco změnilo – a Izraelci nevytváří dojem, že pochopili, co se stalo. Svět už se tímto násilím unavil. Jen politici stále mlčí.“
Unie se svou reakcí dlouho neotálela. Avšak, jak komentuje list El País, „přecejen trvalo více než čtyři hodiny než velvyslanci EU vypracovali komuniké,ve kterém odsuzují ‘izraelskou vojenskou operaci v mezinárodních vodách’.“ UE po izraelských úřadech vyžaduje„okamžité, úplné a nestranné vyšetření“ záležitosti, aby se incident objasnil. Deník dále vysvětluje, že Sedmadvacítka nebyla ohledně komuniké zajedno. Někteří se totiž dožadovali odstoupení od asociační dohody s Izraelem a text tak tedy představuje „konsenzus“ mezi tím, co požadovali „tvrdší odsouzení“ Izraele a těmi, kteří se dožadovali více času pro „získání většího množství poznatků pro lepší posouzení věci.“
Vlažné přijetí v Izraeli
EU rovněž žádá „okamžité, trvalé a bezpodmínečné znovuotevření kontrolních stanovišť, které brání dopravě humanitární pomoci do Gazy, stejně jako přepravě zboží a osob do tohoto pásma.“ *„*Pokračující politika blokády je nepřijatelná a kontraproduktivní,“ nechala se slyšet i Catherine Ashtonová, která se tak postavila za ty členské státy, které se odsuzují tento stav trvající již od násilného převzetí moci v Gaze islamistickým hnutím Hamas, dodává Libération. Toto komuniké „ochladí vztahy mezi Evropou a vládou Benjamina Netanjahua,“ píše deník La Vanguardia. „Obsahuje totiž slůvko ‘odsuzuje’, tedy sloveso, které bylo ve vztazích mezi EU a židovským státem doposud tabu.“
Izrael snáší kritiku od evropských zemí špatně. „To, co se stalo na palubě lodi Mavi Marmara je tragické. Ale neospravedlňuje to takovou mezinárodní reakci,“ domnívá se list Jerusalem Post. Deník vysvětluje, že „Vysoká představitelka EU pro vnější vztahy se odstranění blokády Gazy dožadovala v očekávání tlaku, který bude na Izrael vykonáván v následujících dnech. EU totiž připravuje naléhavou schůzku s cílem prodiskutovat následky incidentu na Mavi Marmara.“ Konkurenční deník Ha'aretz je toho názoru, že „se lze racionálně domnívat, že Evropa a Spojené státy nebudou moci nechat Izrael vyváznout s pouhým pokáráním.“
Turecko mezi dvěma ohni
„Izraelská politika se radikalizuje,“ lituje deník Tageszeitung. „Už nevidí potřebu brát v potaz své spojence, přátele a prostředníky. Právě Turecko figuruje mezi nemnoha zeměmi, které roli produktivního prostředníka na Blízkém východě hrát mohou. A Netanjahu nechá střílet po jeho lodích.“ List La Stampa se domnívá, že „několik měsíců pozorovatelné zhoršení diplomatických vztahů mezi Tureckem a Izraelem jde za hranice pouhého bilaterálního sporu a spíše upozorňuje na místo Turecka v ‘západním táboře’.“
Podle turínského deníku je „prakticky jisté, že Turecko nebude do Evropy přijato“ a táže se, „jak dlouho ještě bude moci setrvat v rámci NATO.“ „Dokud byla možnost vstupu Turecka do EU aktuální, perspektiva dvojí příslušnosti – do EU a NATO – přispívala k udržení Ankary v lůně evropských zemí, které tvořily součást Severoatlantické aliance. Avšak v současné době, kdy se šance na vstup do EU pomalu vypařují, se věci komplikují. Turecko držené u bran Evropy si ve skutečnosti vytvořilo vlastní blízkovýchodní politiku.“
Avšak, „pokud bude na Blízkém východě jednat jako aktér, mnohem více mu hrozí, že bude vtaženo do nevyřešených regionálních konfliktů, než jakožto evropské zemi, členu Unie (či vážnému kandidátovi na její členství).“ „Trauma roztržky mezi Izraelem a Tureckem se dnes završilo,“ opakuje po něm list La Repubblica. Podle tureckého deníku Zaman se nakonec „škody pro Izrael neomezují jen na vztahy s Tureckem. Pasažéři a lodě z dotyčného konvoje pocházejí z řady různých zemí a zahrnují i poslance Evropského parlamentu a přeživší holocaustu. EU a mnoho zemí Izrael za tento námořní útok ostře kritizovaly.“
