Vyberte si jazyk
Téměř každým rokem jedno Německo zaniká, jak tvrdí Thilo Sarrazin, a objevuje se zase další. Život jde dál, k velké nelibosti jednich a k radosti druhých, se každým dnem proměňuje. V mé adoptivní berlínské čtvrti Prenzlauer Berg jsem za posledních 20 let zažil spoustu změn. Když jsem se sem poprvé přistěhoval, tato rezidenční čtvrť byla plná takzvané ruské můry: umělců a herců na volné noze, kteří se na barové pulty lepily jako vosy na med. Nevrlé východoněmecké důchodce v jejich kamny vytápěných bytech se společnými toaletami pomalu nahrazovali bohémové ze západu. Pak přišli zarostlí krčmáři ze severu Německa a za nimi podnikaví Švábové a děti, které vyrostly na internetu. Dnes je naše čtvrť smíšená a nevýrazná. A je udivující, že většina lidí odtud nemá dobrou práci. Avšak drží spolu, navzájem si pomáhají a tak se probíjejí životem.
Schopnost změny je tím, co odlišuje otevřenou společnost od totalitní. Německý prezident jednou pronesl, že demokracie závisí na pochopení pravidel všemi občany. Avšak stejně tak i diktatura závisí na tom, že všichni znají její pravidla. Tím, co demokracii charakterizuje je to, že nikdo jejím pravidlům vlastně nerozumí, a to vůbec nemluvím o tom, že by je někdo znal nazpaměť. Naopak, tato pravidla se neustále znovu v rámci demokratického procesu přetvářejí. Velké umění politiky spočívá v tom, že bere v potaz různé skupiny, nespočetné menšiny a všem vychází vstříc. Správný stát musí ukazovat solidaritu, neb má své raison d’être pouze potud, pokud se se všemi jeho občany zachází stejně – bez ohledu na to, kolik peněz odvádí do státní pokladny.
Bohužel Německo stále více provádí politiku dvojího metru. „Pokud se chceme starat o relativně neúspěšné, musíme se též věnovat vysoce úspěšným,“ prohlašuje kancléřka – což je způsob rozdělování společnosti. Ve stejném duchu se pak jeden vysoce úspěšný člověk z představenstva Spolkové banky pokusil rozdělit lidi na dobré a hloupé. Pouze „produktivní“ zasluhují uznání, tak zní jeho vzkaz. Avšak „produktivita“ není žádnou lidskou kvalitou, je termínem vypůjčeným z výrobního průmyslu. Člověk je něco víc než jen výrobní faktor - daří se mu, když dělá něco se zápalem, nikoliv pod tlakem něco produkovat či být výkonný. Ale, ty, kdo se na život dívají jen z pohledu nákladů a výdajů, myšlenka „zápalu“ odrazuje. Jejich snem je společnost, která by se zbavila nepotřebných lidí, čili všech těch neproduktivních typů, kteří neprodukují žádnou pořádnou přidanou hodnotu, kteří se směšně oblékají a mluví špatně německy.
Stejně jako lidé, kteří kdysi do Německa přišli dělat práci, kterou Němci dělat nechtěli. Měli kutat uhlí v hloubi dolů a pak vyletět do povětří či se snad snad sami v uhlí proměnit. Nevím jak si tenkrát Němci představovali návrat zmíněných horníků, ale v každém případě nikdo nepomyslel na to, že by zůstali, poslali si pro ženy a plodili děti, které rapují. Z pohledu účetního by bylo výhodné se těchto lidí zbavit. Tehdejší Německo by bylo zemí silných a chytrých. Vždyť by se vždy dalo poslat pro nějaké hlupáčky ze zahraničí, kteří by udělali špinavou práci a až by nastal čas, honem je po genetickém otestování poslat pryč.
Snahy o oddělení slabých od silných, správných od špatných tu byly vždy – a nejen v Německu. Ale všechny tyto pokusy selhaly. Ten silný stejně nakonec táhne se slabým. Záhada. Zdá se, že silný a slabý jsou na sobě osudově závislí. Jeden bez druhého to nezvládnou. Slabí nejsou eliminování dřív, než silní zeslábnou a jsou vyhnáni ze svých řad. Nikomu na této planetě se nedostane vlastní individuální záchrany, ani řediteli Spolkové banky. Všem anebo nikomu. Slabí a silní k sobě budou svázáni navěky. V dobrých časech to ocení. V časech špatných mezi ně demagogové budou zasévat svár a hněv. Demagogové a falešní rádcové mají se svým přístupem, že je mnohem snazší do ostatních mlátit než jim pomoci, často velký úspěch. Díky tomu by mohli patřit do osmého okruhu Dantova pekla spolu s dalšími podvodnými rádci. Anebo možná do devátého se zrádci. Panuje v něm krutá zima a jeho obyvatelé jsou zamrzlí v jezeře a jeden na druhého nemohou dosáhnout.
