V zemi slušných lidí

Posuzujeme-li zemi podle jejích politických skandálů, je Německo zemí slušných lidí. Politici odstupují kvůli banalitám, kterým se ostatním země smějí. Ale kde se ta až příliš upjatá slušnost bere?

Zveřejněno dne 15 února 2013 v 12:28
Zleva doprava: Kandidát SPD na kancléře Peer Steinbrück, bývalá ministryně školství Annette Schavanová, předseda parlamentu za FDP Rainer Brüderle, bývalý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg

Skandál! Lídr skupiny FDP [v německém parlamentu] Rainer Brüderle vyvolal horkou debatu o sexismu, protože utrousil několik nezdvořilých poznámek [na adresu novinářky] a protože jí věnoval pohled [respektive jejímu poprsí].

Skandál! Doktorská práce Annette Schavanové je neseriózní. Musela proto odstoupit – přestože se mnozí shodují na tom, že na ministerstvu školství udělala kus dobré práce.

Skandál! Kandidát na kancléře Peer Steinbrück [SPD] si přišel na zhruba 1,25 milionu eur – přitom jde o zcela legální a řádně přiznaný příjem.

Skandál! Bývalý prezident Spolkové republiky Horst Köhler pobouřil polovinu Německa, když u příležitosti návštěvy Afghánistánu prohlásil, že nasazením Bundeswehru hájí Německo i své ekonomické zájmy – přestože tato informace už dříve figurovala v dokumentech ministerstva obrany.

Newsletter v češtině

Skandál! Bývalý spolkový prezident Christian Wulff musel odstoupit kvůli podezření z nepoctivého jednání [v aféře s nezaplaceným hotelovým pokojem] – přestože šlo všehovšudy o pouhých 400 eur.

Kdokoliv sleduje skandály současné politiky, neshledá na nich nic pohoršujícího. To platí i pro demisi ministra obrany Karla-Theodora zu Guttenberga, který opsal svou doktorskou práci. Cizina se pousmívala nad tím, jak drobné poklesky Němce pobuřují. Buď jsou neuvěřitelně pedantští, anebo jsou na tom tak dobře, že nemají nic jiného na práci, než se chytat sebemenšího prohřešku jen proto, aby měli také jednou důvod se rozčílit.

Zemi posuzujme podle jejích politických skandálů

To jiné zajímají pikantnější aféry. Bývalý rakouský ministr Ernst Strasser byl nedávno odsouzen ke čtyřletému vězení za převzetí úplatku. Někdejší kandidát na francouzského prezidenta Dominique Strauss-Kahn čelí podezření z toho, že nutil hotelovou pokojskou k orálnímu sexu. Bývalý italský premiér Silvio Berlusconi je obžalován ze zneužití pravomoci a ze spoluviny v aféře s nezletilými prostitutkami. Vedle toho mu hrozí čtyři roky vězení za daňové podvody.

V porovnání s tím vypadá Německo jako líbezná země. Tak svatá ale zase není. Všechna politická media o výše uvedených případech rozsáhle informovala, lovila podrobnosti a vymýšlela chytlavé titulky. Občané byli aférami šokováni a nařčení politici se propadali v průzkumech. Kvůli takovým maličkostem?

Zemi posuzujeme podle jejích politických skandálů. Schopnost rozhořčit se vypovídá o charakteru národa. Stejně jako její absence. V roce 2010 rozebíral italský psychoanalytik Sergio Benvenuto případ Itálie v revue Lettre International. Silvio Berlusconi podle něj dělá politiku pro klienty „sport barů“ - „království politické nekorektnosti“, kde vládne vulgárnost a kde se o politicích říká jen to špatné vyjma těch „apolitických“, jako je Berlusconi. Tím také Benvenuto zdůvodňuje, proč Berlusconi přežívá.

V Německu se politika nedělá pro návštěvníky sport barů. Srdce země bije v supermarketech s bio potravinami, kde muži a ženy usilují o lepší svět tím, že nakupují bio výrobky. Převládá zde princip odpovědnosti, citlivosti a počestnosti. Je to svět čistý, žádné pokoutné zákulisí sportovních barů. Bio obchod posunuje hranici toho, kdy se mluví o „politickém skandálu“, mnohem níž.

Nikdo nikoho nepodmazává

Citlivé body? V aféře Annette Schavanové (CDU) a Karla-Theodora zu Guttenberg (CSU) to byla poctivost. Političtí představitelé nemají právo lhát ani se honosit tituly, které si nezasluhují [v jejich případě doktorský titul].

Horst Köhler vyvolal svým výrokem skandál proto, že je pro jeho zemi válečné téma velmi choulostivé. Po dvou světových konfliktech nechce mít Německo s vojenskými zásahy už nic společného. A když jsou navíc ve hře hospodářské zájmy, je to už zcela neúnosné, protože Německo válku toleruje jen tehdy, jsou-li k ní morálně nezpochybnitelné důvody, a to ještě. V očích země, která je také hospodářskou velmocí, jsou ekonomické zájmy podezřelé. Skandály často vynášejí na světlo jisté pokrytectví.

V případě Christiana Wulffa (CDU) a Peera Steinbrücka (SPD) se aféra točí kolem peněz a skutečnosti, že si političtí představitelé mohou dovolit vést život, který je vzdaluje od obyčejných smrtelníků. Christian Wulff je také obviňován z nepoctivosti. Německo se považuje za zemi, která si nemá co vyčítat, a v níž všechno dobře funguje, protože tam nikdo nikoho nepodmazává. Také se rádo prezentuje jako země takřka rovnostářská, kde se na bohaté pohlíží nevraživým okem.

To vše dává dohromady obraz národa, který se chce chovat mravně v otázce peněz, války a osobního života, který přikládá velkou důležitost sociální soudržnosti a nemá rád bouřlivé rozepře. Jsme zemí slušných lidí.

To, že se sebemenšímu skandálu přikládá takový význam, lze předně vysvětlit tím, že Německo je ve velkých politických otázkách zajedno. V názoru na politiku Evropské unie vůči krizi, stejně jako energetickou politiku nebo spolkovou armádu panuje mezi hlavními stranami široký konsenzus. Zvučné skandály se objevují jen málokdy. Kdyby byla ministru financí Wolfgangu Schäublemu prokázána vina v daňovém podvodu, ocitly by se „přivýdělky“ Peera Steinbrücka a doktorská práce Annette Schavanové někde na zadních stranách tisku.

Jedna z nejlépe fungujících zemí

Tato přecitlivělost, která přirozeně vybízí k úsměvu, má možná preventivní funkci, protože stvrzuje principy, které z této země udělaly jednu z nejlépe prosperujících a nejlépe fungujících zemí vůbec. Reakce na nicotné skandály vypovídá i o obavách ze skandálu velkého rozměru; je to jako poplašný zvonek. Německý temperament by si s řešením skandálu po italsku moc nesedl. Bio market je také domovem úzkostlivců: jen aby se planetě nepřihodilo nic vážného.

V této extrémní příkladnosti je bezpochyby i něco maloburžoazního, což není nutně přitažlivé. I tady sníme o bouřliváctví a o Itálii, ač bychom měli v případě průšvihu přece jenom raději co do činění s německou justicí.

V očích Němců zpochybňují poklesky politických představitelů schopnost vykonávat funkci. Skandály tak pomáhají rozlišit mezi těmi, kdo jsou schopni vysoce odpovědný post zastat, a kdo nikoliv.

Striktnost německých kritérií nelze chápat jako důvod ke spokojenosti. Je výrazem nutnosti. Můžeme se vsadit, že se ve sport baru nasmějeme víc než mezi regály bio marketu. Mají-li Němci nutkání k počestnosti, pak především proto, aby se snesli navzájem.

Historie

Nedotknutelná německá univerzita

Dvě písmena, tečka a dlouhá historie: „Německé 'Dr.' obsahuje kulturní dějiny dlouhé několik staletí,“ píše Süddeutsche Zeitung. Mnichovský deník vysvětluje, proč stál nepoctivě nabytý titul místo dalšího ministra, tentokrát Annette Schavanovou.

V očích Němců propůjčuje titul svému nositeli „jistou vznešenost“ zděděnou z devatenáctého století, kdy byla univerzita nejdůležitější institucí společnou všem německy mluvícím zemím, vysvětluje SZ.

Na rozdíl od Italů, kteří si ze svého „dottore“ vytvořili postavu, jíž se vysmívá benátská komedie, Rakušanů, kteří v „Dr.“ nacházejí uspokojení každodenní záliby v okázalosti, Francouzů, pro něž má „elitní vysoká škola“ větší váhu než univerzita, či Britů, kteří se dříve než na diplom podívají na jméno školy, jsou Němci přesvědčeni o tom, že „německá univerzita je jedinečným a výsadním místem vědění“. I když už „dnešní realita této představě neodpovídá“.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma