Ve španělském městečku se opět platí pesetami

Obyvatelé galícijského městečka Salvaterra de Miño se rozhodli vrátit se v době krize na nějaký čas k někdejší národní měně. A zákazníci, které lákají ceny kalkulované podle stejného kurzu jako v době zavedení eura v roce 2002, se jen hrnou.

Zveřejněno dne 6 ledna 2012 v 14:31

Naposledy včera se v kosmetickém salónu paní Anny Perezové v městečku Salvaterra de Miño v severozápadním Španělsku objevila zákaznice s kapsami naditými pesetami. „Měla u sebe 30 000 peset, v přepočtu 180 eur, a utratila zde 20 000 za tři parfémy, jeden pro sebe a dva jako dárek,“ vypráví nadšeně mladá žena.

Dnešní úterý s datem 27. prosince je ještě klidné, ale od té doby, co 1. října začala tato kuriózní operace s názvem „Peseta“, díky níž je možné koupit si v městečku za někdejší španělskou měnu téměř cokoliv, sleduje paní Perezová příliv zákazníků takřka odevšad. Po staré měně se ptají dokonce i sběratelé. Nedostaly se jí náhodou do ruky staré španělské bankovky z roku 1949?

Stejně jako paní Perezové, optičce Sandře Rivasové, prodavačce v elektru Fině Rodriguezové či Montse Ledové, bývalé kadeřnici a nynější spolumajitelce restaurace, se spokojenost vrátila do tváře i padesátce dalších podnikatelům ze Salvaterry, kteří se účastní této akce pořádané sdružením Unes.

Pesety přinesly do obce závan čerstvého vzduchu

Operace „Peseta“ vnesla do Salvaterry trochu světla. Víska tonoucí v galicijských mlhách na břehu řeky Miño bojuje s konkurenčními obchody malebného portugalského městečka Monção, které leží jen pár set metrů od ní. Stačí přejít most a můžete nakupovat v portugalském supermarketu Continente.

Pro paní Perezovou, jejíž snoubenec je už rok bez práce, představuje iniciativa, díky níž vydělala 300 000 peset, skutečný závan čerstvého vzduchu. Salón, který otevřela v roce 2008, živoří. Dříve byla jako kosmetička zaměstnaná ve Vigu, největším městě tohoto regionu ležícím dvacet kilometrů odsud. Chtěla se ale osamostatnit a Salvaterra de Miño jí připadala jako ideální místo k podnikání.

Městečko zažívalo velký rozkvět. V plánu byl megaprojekt na výstavbu „průmyslového pentagonu“, který by přilákal takové firmy, jako Mitsubishi, PSA Peugeot či Citroën, a ulevil tak Vigu. Začaly tu vyrůstat domy pro tisíce potenciálních zaměstnanců. Starosta Arturo Grandal Vaqueiro, který je ve funkci už třicet let, věřil, že se mu konečně podaří uskutečnit své grandiózní sny…

Úspěch překonal veškeré představy

Na konci roku 2008 ale bylo Anně jasné, že to tak dobře nepůjde. Ne tak rychle. Španělsko začala nahlodávat krize. Dnes existuje pentagon jen v podobě makety vystavené v prostorách radnice. Pět obytných domů zůstalo nedostavěných. Vše se zastavilo.

Díky „pesetě“ se městečko alespoň na určitý čas stalo miláčkem novinářů. „Úspěch akce překonal veškeré naše představy,“ říká předseda sdružení podnikatelů Unes Pablo Pino. Operace, která měla původně trvat pouze měsíc, se dočkala dvojího prodloužení a dnes se uvažuje o novém prodloužení do 31. ledna.

Za pesety v mincích či bankovkách, pokud byly vytištěny po roce 1940, lze koupit kávu, parfém, televizi, a to ve stejném kurzu, jaký platil v roce 2002, tedy 1 euro za 166,386 peset. Obchodníci mají k dispozici počítačový program, díky němuž mohou ceny ihned přepočítávat a vracet na zpět v eurech.

K dnešnímu dni dala Salvaterra dohromady přibližně jeden milion peset. A celá tato mana je podle odborníků jen „bonusem“ navíc. Nejedná se o stálé zákazníky, ale o lidi, kteří přijíždějí z Viga a ještě vzdálenějších míst, aby zde směnili mince a bankovky objevené na chatách, v trezorech a pokladničkách u prarodičů. Někteří lidé si je nechávají na památku, ale v době krize přestává být na nostalgii místo, vysvětluje Pablo Pino. S myšlenkou přišla optička Sandra Rivasová, která si vzpomněla na to, že podle výpočtů španělské národní banky zůstává v oběhu stále více než 1,7 miliard eur v pesetách.

Podle 70 % Španělů euro jejich život nezlepšilo

V zemi je sice možné staré mince nebo bankovky vyměňovat za eura bez časového omezení, ale Španělé to často nevědí, nebo se jim nechce vláčet se kvůli výměně „žluťoučkých“ peset za eura kilometry daleko.

Na pozadí krize měnové unie, kdy panují čím dál větší obavy z opuštění eura, působí iniciativa Salvaterry poněkud zvláštně. Podle průzkumu Real Instituto Elcano, na nějž odkazuje El País, přibližně 70 % Španělů soudí, že se s eurem jejich život nezlepšil, anebo jen velice málo. Nepoukazuje ale iniciativa jasně na prudký nárůst cen, který zavedení eura provázel, aniž by přitom nějak výrazněji vzrostly platy?

Paní Rivasová, stejně jako všichni podnikatelé z Unes, odmítá jakékoliv nekalé úmysly: „Chtěli jsme pouze rozhýbat prodej, a nikoliv vytvářet dojem, že návrat k pesetě je něco úžasného nebo snadného.“ A přestože se operace měsíc co měsíc prodlužuje, nikdo nepředpokládá, že bude trvat věčně. „My pesety nedáváme znovu do oběhu, ale vracíme je národní bance,“ upřesňuje pan Pino.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma