Velký daňový únik

Velikán francouzského stříbrného plátna Gérard Depardieu se stěhuje za nižšími daněmi do Belgie. Jeho rozhodnutí vyvolalo debatu plnou vášní o zdanění bohatých, vlastenectví a daňové politice v Evropě. V této debatě chce Depardieu Francii vrátit pas.

Zveřejněno dne 17 prosince 2012 v 15:47
Francouzský prezident François Hollande a herec Gérard Depardieu, který v roli Obelixe říká: "Už nesnáším Asterixe".

Před dvěma staletími utíkali francouzští aristokraté do exilu před sansculoty a … gilotinou. Jiná doba, jiný mrav. Ti nejmajetnější dnes volí daňový exil, aby unikli zdanění, které považují za vražedné, či přinejmenším „konfiskační“.

Gérard Depardieu je jedním z nich. A jak už to s touto francouzskou filmovou hvězdou bývá, aféra dosáhla obrovských a nemístných rozměrů. Jeho rozhodnutí, které oznámil před několika dny, vyznívá celkem jednoznačně: k sousedům se stěhuje za výhodným daňovým systémem. Nehledí přitom na to, že vyvolá národní psychodrama odpovídající jeho slávě. „Je to dost ubohé,“ prohlásil v reakci na tuto zprávu předseda vlády Jean- Marc Ayrault.

„Kdo jste, abyste mě takhle soudil?“ opáčil mu Depardieu teatrálně a pohrozil, že odevzdá svůj pas a zřekne se francouzského státního občanství. Další vlnu povyku vyvolaly výroky ministra práce, který hercovo rozhodnutí označil za „projev rozpadu osobnosti“, a ministryně kultury, která jej žertem vyzvala k „návratu do němého filmu“.

Kdo neplatí daně, není našinec

Jeden socialistický poslanec dokonce přišel s návrhem, aby byli všichni daňoví exulanti zbaveni občanství. Hravé duše v této „aféře“ jistě spatří směšnou frašku. Politické body, odmítavá reakce těch nejbohatších na vysoké požadavky francouzské státní pokladny a ukázka, že správa jejich majetku je pro ně mnohem důležitější než národní zájem. Nad příčinami tohoto psychodramatu by se však měl zamyslet každý sám.

Tyto příčiny se datují už od prezidentské kampaně. Ve snaze přilákat pozornost a učinit levicové gesto přišel François Hollande s překvapivým návrhem 75procentního zdanění příjmů nad milion eur ročně. Podle pravice se jedná o konfiskační daň, o čemž lze pochybovat, jelikož podobně vysoké zdanění existovalo už v 70. letech. Podle Hollanda lze tuto daň ospravedlnit potřebou solidarity a naplnění státní pokladny. Dotyčné však tento argument zřejmě moc nepřesvědčil. A to právem.

Trestání daní?

Na jedné straně totiž 75% zdanění vypadá jako trest. Kdyby chtěl Hollande dostát duchu Deklarace práv člověka a občana, podle které by občané měli platit daně „podle jejich majetkových možností“, zavedl by dvě tři možná čtyři další daňové třídy, které by v případě potřeby dosáhly celkem 75 %. Také je vidět, že v době globalizace a volného pohybu po Evropské unii je daňová politika jedné země dost neúčinná.

Hollande by za to mohl na jaře politicky zaplatit. Tato polemika by se za ním mohla vláčet podobně jako fiskální štít za Nicolasem Sarkozym. Výběr daní je nutnost a bohatí musejí příspívat víc než ostatní. Ale in fine symbolická brutalita 75 % tomuto poselství moc nenahrává.

Viděno z Bruselu

Ironie a zdrženlivost

Ve Francii vyvolává rozhodnutí Gérarda Depardieua přestěhovat se do Belgie za nižšími daněmi urážky, zato v Belgii se na celou záležitost nahlíží s ironií a pobavením. List La Libre Belgique přišel 17. prosince s titulkem „Všestranný herec hledá příznivé daňové klima“. Stalo se tak poté, co na veřejnost pronikla informace, že francouzský herec si zjišťoval podmínky získání belgického občanství.

Bruselský korespondent švýcarského deníku Le Temps upozorňuje na to, že „Belgie mlčí“. Zatímco francouzský prezident François Hollande „potvrdil svůj záměr otevřít daňové úmluvy“ mezi Francií a Belgií, belgický premiér Elio Di Rupo se vyjádření na toto téma úzkostlivě vyhýbá. Podle Richard Werlyho má proč:

na belgické straně k této „aféře“ a polemice, kterou v neděli Gérard Depardieu rozjitřil svým ostrým dopisem, nepadlo ani jediné oficiální slovo. Pro mlčení existují dva důvody: slabé politické postavení Elia Di Rupa a past, kterou představuje v Belgii téma daňových úniků a daní obecně.
Mlčení Elia Di Rupa, který se zdržel komentářů i k belgickému exilu francouzského miliardáře Bernarda Arnaulta, poukazuje – kromě složité vnitropolitické situace v Belgii – na limity evropského plánu pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům, který představila Evropská komise 6. prosince v Bruselu.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma