Vyberte si jazyk
Bruselská dohoda je ve skutečnosti konsenzem mezi Německem a MMF. Nebyla to bitva ani jednoduchá, ani předem vyhraná. Více než dvanáctihodinové zasedání mohlo naopak ztroskotat, jak předpovídaly mnohé zdroje.
Na adresu těch, kdo si myslí, že se takový výsledek dal stejně jako uvolnění finanční pomoci a restrukturalizace řeckého dluhu očekávat, je třeba poznamenat, žebez schválení úsporných opatření [začátkem listopadu] by se naše země žádných peněz nedočkala a ocitla by se ve velmi složité situaci. Na druhou stranu dlužno říct, že naši partneři mohli sáhnout k dynamičtějším řešením řecké zadluženosti.
Zvolené řešení, propojení různých nástrojů, celá tato strategie, jak se vyhnout jednoduchému řešení v podobě přímého snížení dluhu, není nejlepší. Dokladem toho je jak podezíravost vůči řecké politice, tak vliv protestantské etiky v evropské politice.
Evropa nejednala pružně, nepřekonala miserabilistický přístup bezcitných účetních, kteří si nevidí dál než na špičku nosu, nepřihlížela, tak jak měla, k řeckým obětem.
Jedna věc je jistá: Evropané se měli k Řecku zachovat galantněji. Jak nicméně tvrdí lidové rčení, „pořád lepší tohle než nic“. Bez dohody by dnešek vypadal jinak. Nyní se můžeme nadechnout. Navzdory různým překážkám a nedůtklivosti je třeba uznat pokroky.
Pomoc zvenčí nestačí a nebude trvat dlouho. To znamená, že Řecko musí vedle dodržování svých závazků začít již dnes hledat cestu k rozvoji.
Nyní musíme využít stability, kterou mezinárodní pomoc nabízí, a zapřáhnout všechny vnitřní, politické, ekonomické a sociální síly k tomu, aby se země zase konečně postavila na vlastní nohy.
Pohled z Paříže
Inteligentní kompromis
Zástupci euroskupiny a MMF, kteří se sešli 26. listopadu v Bruselu, museli po několikatýdenním vyjednávání „uspokojit nezbytnou podmínku: snížit řecký dluh“, připomíná Le Monde. „Jinak by nás nečekala žádná budoucnost, leda temnota kolosálního bankrotu, který by mohl otřást celou eurozónou.“ Mezi oběma stranami ale panují neshody ohledně prostředků:
MMF byl nakloněn radikálnímu řešení: odpisu části řeckého dluhu. Znamenalo by to, že se veřejní věřitelé (centrální banky) vzdají části pohledávek vůči Řecku, tak jak se zavázaly soukromé banky na začátku roku 2012. S tím nesouhlasí ani ECB ani Německo, které čekají volby. Sedmnáctka se v noci na dnešek dohodla na balíku komplexních finančních opatření – Řecko získá peníze za zpětný odkup svých dluhopisů, bude snížena úroková sazba u bilaterálních půjček atd. Dluh by tím měl klesnout o 40 miliard eur s tím, že v případě nutnosti mohou být k dosažení 124 % HDP [řecký dluh musí do roku 2020 klesnout podle dohody na 124 % HDP] přijata další opatření. Inteligentní řešení, protože význam má a důvěru trhů podmiňuje právě cíl. Blahodárné řešení, protože Řekové už urazili pořádný kus bolestné cesty a zaslouží si ho.
