Vyberte si jazyk
Během minulého století vládly maďarským režimům autokrati Miklos Horthy a János Kádár, kteří poté, co upevnili svou moc krvavými prostředky, zaměřili pozornost na udržení národních zájmů, které jim zajišťovaly sociální základnu. První z nich viděl smysl svého díla v obnově cti národa poníženého Trianonskou smlouvou a v přezkoumání hranic, druhý v boji proti chudobě a sociální nerovnosti.
Ani Horthy ani Kádár nezneužívali svou pravomoc k osobním zájmům; prvnímu v tom bránilo vzdělání, druhému přirozené puritánství a komunistický duch. Regent uherského království měl zálibu v lovu. Generální tajemník jediné Maďarské lidové strany měl zase rád šachy. Jejich koníčky je ve výkonu moci neovlivňovaly, svou práci dělali bez postranních úmyslů.
Dnes můžeme denně pozorovat, jak Orbánův režim hledá způsoby, jak zrušit volnou soutěž ve všech společenských oblastech: nejen v těch úzce spjatých s politikou, ale také v oblasti žádostí o dotace z EU, v umění, v udělování koncesí k prodeji tabákových výrobků, v zemědělských dotacích, všude.
Obraz vnějšího světa
I ve fotbale. Muž číslo jedna tohoto mafiánského postkomunistického státu miluje sport natolik, že nesnese spravedlivou soutěž, fair-play. Vzhledem k tomu, že fotbalisté, ředitelů klubů a fanoušci, kteří ještě mají o fotbal zájem, považují Orbána za svého zachránce a dobrodince, který pro tuto disciplínu dělá hodně, má premiér možnost klinicky testovat svůj model sociální struktury přímo na stadionech.
Tento vládce mafiánského státu a milovník sportu přeměnil maďarský fotbalový svět ke svému obrazu. Sociální struktura stadionů odráží částečný, ale zato zcela autentický obraz vnějšího světa. Od léta 2010 televizní přenosy fotbalových zápasů vysílané každý týden veřejnoprávní televizí propagují taty hlavní charakteristiky. Částečný obraz proto, že mezi diváky chybí „podřízení obyvatelé“, kterým se dříve říkalo „občané či dělníci“. Pro tyto lidi není v lóži VIP místo, jsou znechuceni primitivními fanoušky a na zápasy, které ostatně nejsou zajímavé, už nechodí. Je to důvod, proč se snížil počet diváků, a to i přes propagandistickou kampaň (počet diváků v letech 2012-2013 klesl na 2 700 oproti 3 600 v předchozím roce).
Vysvětlením pro nízký počet diváků je také to, že na rozdíl od zemí s tržní ekonomikou není fotbal v mafiánském státě považován za součást zábavního průmyslu. To, co se děje na stadionech, není pro maďarský kolektivistický režim zábava, ale vzdělávací program.
Diváci u televizních obrazovek se poučí, že středem pozornosti a hlavním centrem maďarské moci je VIP lóže, kam chodí jen vyvolení režimu. Po shlédnutí těchto televizních přenosů se nikdo nemůže splést v tom, kdo je na světě nejdůležitější: Viktor Orbán vždy uprostřed, podobně jako Ježíš na da Vinciho Poslední večeři.
„Názor si raději ponechám pro sebe.“
Když maďarský premiér Maďarska sedí uvolněně, fyzicky oddělen od ostatních diváků, ve společnosti prezidenta republiky, předsedy parlamentu, vrchního státního zástupce, průmyslníků a nejvlivnějších a nejbohatších podnikatelů (Csányi, Hernádi, Demján), soudce Ústavního soudu, místopředsedy maďarské Akademie věd a dalších významných osobností, je zřejmé že, na jedné straně tito hráči bez opravdové moci tuto situaci přijímají, a na straně druhé, že celá lóže vytvořila subjekt, který se nemísí se světem obyčejných lidí a cizinců.
Mafiánský kmotr nepovažuje úzkou vazbu mezi radikálními fanoušky a krajní pravicí za nepřijatelnou. Nadšení vyvolané oslavami válečných zločinců, pravidelnými rasistickými demonstracemi, kontinuálním podněcováním k nenávisti vůči sousedním zemím a projevy násilí tlumí jen potrestání (skutečné nebo navrhované) ze strany maďarské federace nebo ze strany mezinárodních institucí.
„Fotbalově inteligentní“ Viktor Orbán ohledně tohoto tématu nevyjadřuje své názory: když FIFA odsoudila Maďarsko k sehrání kvalifikačního zápasu na mistrovství světa proti Rumunsku bez účasti fanoušků z důvodu incidentů vyvolaných fanoušky během zápasu proti Izraeli v Budapešti, Orbán zareagoval lapidárně: „Bude lepší, když si ponechám svůj názor pro sebe.“ Jestliže musí vyjádřit sebemenší nesouhlas, uděláte to přes nějakého malého vedoucího Rodiny. Tak například: Gábor Kubatov, ředitel strany FIDESZ a předseda fotbalového klubu Ferencváros – který se v devadesátých letech řadil mezi radikální stoupence týmu a měl vazby na kriminální skupiny - nesouhlasil s vylepením plakátu, který odkazoval na Lászla Csatáryho [válečného zločince maďarských nacistů] jen proto, že se bál, že mu klub udělí pokutu.
„Fotbal fotbal nám sluší“
Fotbal se stal jednou z nejlépe dotovaných sportovních disciplín orbánovského Maďarska. Úspěch v kopané zřetelně poukazuje na nadřazenost Systému národního spojenectví [aliance mezi stranou Fidesz Viktora Orbána a křesťansko-demokratickou stranou KDNP, založenou na sloganu „práce, domácnost, rodina, zdraví a pořádek“] nad dekadentní západní liberální demokracií.
Orbánovo přesvědčení, podle něhož existuje mystický vztah mezi předmětem jeho vášně a Maďary, mu pomohlo se zbavit většinového názoru. Kupříkladu: „Fotbal je národní sportovní disciplína, nemůže se hrát jinak než způsobem, který je pro Maďary charakteristický.“ „Maďarský národ je fotbalisticky inteligentním národem, fotbal nám sluší.“ (deník Magyar Nemzet, 3. září 2010).
Podle Viktora Orbána, lze génia Maďarů spatřit na fotbalovém hřišti. Pokles zájmu o fotbal v minulých desetiletí v Maďarsku Orbán vysvětluje sabotáží komunistického vedení po roce 1956. Až Maďarsko znovu povedou síly hodné tohoto jména, které budou podporovat fotbal, světový řád - který říká, že jsme největšími králi - bude obnoven. Přestože Velké Maďarsko již neexistuje, Maďarsko získá svůj statut světové velmoci ve fotbale. „Staneme se znovu největšími národy ve fotbale,“ řekl Orbán. Maďarsko je světovým národem, zaslouží si slávu. K tomu bude ale potřeba Fata Morgana.
