Vyberte si jazyk
Kulaťoučký venkovský novinář a nefalšovaný alkoholik se na scéně poprvé objevil před čtyřmi lety. Samozvaný zástupce šéfredaktora deníku Grevenbroicher se nicméně stal slavným až poté, co se zapojil do německé volební kampaně. Zatímco většina Němců ještě pořád pátrá po tom, kde že se to městečko Grevenbroich vlastně přesně nachází, Schlämmer založil svou vlastní stranu a vrhl se do předvolebního boje. Film Isch kandidiere („Kandiduju!“), který vypráví příběh o tom, jak se z malého venkovana stal německý spolkový kancléř, vstoupil 20. srpna do německých kin.
Za falešným politikem, který své stoupence obšťastňuje slogany, jako Sonnenbank für alle! („Solární lavičky pro všechny!“), Wat die nicht können, dat kann ich auch (ve špatné němčině: „Co nemůžete udělat vy, já taky ne“) nebo „Yes Weekend!“, se skrývá nejpopulárnější komik celého Německa: Hape Kerkeling. Postupem let na sebe upozornil vymýšlením fiktivních osobností. Žádná z jeho předchozích postav ho ale nedovedla tak daleko jako Schlämmer, kterého jednoho dne omrzela jeho nuzná existence místního novináře a rozhodl se vstoupit do skutečné politiky: „Jmenuji se Horst Schlämmer. A budu vaším příštím spolkovým kancléřem,“ zvěstoval národu.Diváka zamrazí a Kerkeling se potutelně směje.
(předvolební klip Horsta Schlämmera)
Kdo je ve skutečnosti Horst Schlämmer? Skutečný vestfálský novinář? Kerkelingova fiktivní postava? Nebo možná obojí? Tvůrce sám mluví o konceptu hyper-reality. Tento pojem označuje ve své nejjednodušší formě stav, v němž lidské vědomí ztrácí svou schopnost rozlišovat skutečnost od dokonalé iluze.
Kerkeling není prvním komikem, který v „Politareně“ vyvolal senzaci. Francouzský komik Christophe Salengro ztělesňuje od roku 1984 postavu prezidenta Grolandu v pořadu vysílaném na francouzské televizní stanici Canal+. Jako každý skutečně existující stát má Groland svou hymnu i vlajku. Grolandské pasy se vydávají na požádání. V grolandských prezidentských volbách pak může kandidovat každý občan. Je tu jen maličké ale: volební právo má pouze stávající prezident…
Stejně jako Schlämmer se do běžného politického života zapojil i Polák Ędward Ącki. Fiktivní politik, kterého stvořil novinář a rozhlasový moderátor Szymon Majewski, chce z polské politiky především „setřít prach“. Jméno jeho strany EA – Szczerzy do bólu („Jít do toho po hlavě, až to bude bolet“) naznačuje, že Acki se rozhodně nešetří. Během veřejného vystoupení na podporu boje proti korupci, během něhož se před polským Palácem kultury symbolicky pralo státní špinavé prádlo, si ho přišel vyslechnout velký počet příznivců. Nyní už mu zbývá jen malý krůček k tomu, aby se stal v příštích polských prezidentských volbách kandidátem. Lech Kaczynski by se měl na rok 2010 dobře připravit, aby před tímto klaunem v růžovém baskickém klobouku obstál.
Politická fikce
Měli bychom se obávat invaze fiktivních osobností do národních parlamentů? Kerkelingův přihlouplý a odpudivý Horst určitě nastavuje zrcadlo naší společnosti, která se vždycky více zajímá o své společenské celebrity a méně o politiky. Seriózní politice tím ale odzvoněno není.
Prezident republiky Groeland, který chtěl kandidovat v prezidentských volbách v roce 2007 (proti Sarkozymu), nakonec svůj povedený kousek neprovedl, protože nesehnal dost podpisů. Schlämmer by měl asi podobný problém, pokud by si dal vůbec práci s takovým papírováním… Přitom s volebním heslem „Liberál, konzervativec a levičák – každý si přijde na své“ by mohl shrábnout hlasů dost.
