Všichni jsme vydáni napospas Německu

Angela Merkelová se vydala do Bruselu vybavena 80% podporou poslanců, kteří jí dali zelenou, aby na summitu nalezla řešení řeckého problému.

Avšak výše zmíněné rozhodnutí evropských představitelů bylo nejprve představeno téměř doslovně německou kancléřkou před jejími poslanci! Zdá se, že snad vůbec nevzala v potaz výměnu názorů mezi ostatními evropskými lídry. Jako kdyby v Evropě zkrátka nebyli žádní další hráči.

Samozřejmě, že si všichni uvědomují, že Německo je v Evropě tím nejsilnějším hráčem. Všichni si též uvědomují, že jeho názor má větší váhu než názor ostatních. Ale nemůže mít poslední slovo vždy a ve všem. V politice by se totiž neměla uplatňovat stejná pravidla jako ve fotbale, kde „nakonec vždy vyhrají Němci“, jak pravil jeden bývalý anglický fotbalista.

V reálném světě se však setkáváme s opačným scénářem. Ve fotbale totiž Němci často prohrávají, zatímco v Evropě si vždy prosadí své. Ostatně nenarážejí na vůbec žádný odpor. Dokonce i francouzský prezident je domácím tiskem kritizován za ustavičnou podporu německých návrhů. Ostatní představitelé, jako ministerský předseda Lucemburska Jean Claude Juncker, vyjadřují své obavy z německé hegemonie. Ale stejně je to k ničemu. Kancléřka Merkelová si dělá, co se jí zlíbí. Ohledně Řecka prosadila řešení v podobě odpisu 50 % dluhu a hluboké strukturální reformy se zlatým hřebem v podobě úsporných opatření.

Taková je tedy cena „dárečku“ ve formě restrukturalizace dluhu: úsporná opatření. I když Merkelová v projevu před svými poslanci zmínila, že má k řeckým obětem „respekt“, na realitě rozpočtových škrtů to nic nezmění. To platí nejen pro Řecko, ale i pro další ostře sledované státy jako Itálii, z čehož pramení i Berlusconiho zdrženlivost.

Řecko, stejně jako zbytek eurozóny je tedy vydáno napospas Německu. Když se diskutuje o závažných rozhodnutích a nakonec je prosadí jedna země, která se před ničím nezastaví, ostatní samozřejmě zařadí zpátečku.

Jestliže budeme i nadále pokračovat, aniž by si svůj úhel pohledu prosadily i ostatní státy, nic dobrého Evropu nečeká. To platí zvlášť pro malé státy, nejslabší články řetězu.