Vyberte si jazyk
Muž, nebo žena? Pravice, či levice? Výrazná, nebo diskrétnější osobnost? V předvečer neformálního zasedání představitelů Evropské unie v Bruselu se to spekulacemi o totožnosti příštího předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, kteří mají být zvoleni, jen hemží. Šéfové států a vlád, kteří by měli během večeře dojít k dohodě, mají v rukou „‚chléb a nůž‘ k rozdělení tří nejdůležitějších postů v EU,“ píše Jurnalul National, který uvádí, že mezi evropskými metropolemi „budou nažhaveny červené linky, aby se došlo ke správnému kompromisu“
Madridský El País ale míní, že „v procesu volby prezidenta EU zavládl chaos do té míry, že se v Bruselu pochyb
uje o tom, zda čtvrteční summit přinese nějaké výsledky“. „Děkujeme předsedající zemi EU: Švédsku,“píše s ironií belgický deník Standaard, který se domnívá, že 9. listopadu během zasedání představitelů EU v Berlíně švédská vláda „zaváhala a propásla historický okamžik,“ kdy mohla „umístit první kousek puzzle“. 16. listopadu se pak ministr zahraničních věcí Carl Bildt zbavil otázky otřepanou odpovědí: „Zbývají nám ještě tři dny. To je v politice téměř věčnost.“ Výběrový proces by tak mohl připomínat „partii flipperu“, obává se deník.
Podle sovětského modelu
„[Dnešní] pokusy o to, uhádnout, kdo bude příštím předsedou Evropské rady, se neliší od pokusů dešifrovat, kdo byl v sedmdesátých letech v Kremlu v milosti a kdo v nemilosti,“ stěžuje si jeden východoevropský diplomat v[Daily Telegraph](http:// http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/eu/6556379/Latvian-candidate-for-EU-President-says-selection-process-is-Soviet.html). „Mnohým z nás je divné, že jsme dvacet let po pádu Berlínské zdi museli tady v Bruselu oprašovat znalosti z kremlologie.“ Estonský deník Postimees připisuje tuto situaci na vrub absenci veřejného mínění v Evropě.
Pouze tři kandidáti zatím oficiálně předložili svou kandidaturu: lucemburský premiér Jean-Claude Juncker a dva zástupci pobaltských republik – Lotyška Vaira Vikeová-Freibergaová a estonský prezident Toomas Hendrik Ilves. Polsko předtím, než stáhlo svého zástupce, oficiálně požádalo, aby všechny kandidatury byly oficiální a aby byla uspořádána slyšení. Návrh podporuje Vikeová-Freibergaová, která Unii vyzvala k tomu, aby „přestala fungovat jako Sovětský svaz“.
„Ne náhodou přichází zpochybnění evropských zvyklostí ze strany tří nových členských států, které ještě nepochopily, jaké metody se držet,“ poznamenává Volkskrant. „V diplomatické aréně to vzbuzuje potutelné úsměvy,“ dodává nizezemský deník, podle nějž nové členské státy „neplavaly půl století v bruselských vodách a stále věří, že Unie je unie“.
Gorily v mlze
Jestliže většina kandidátů raději „jedná ve stínu“, pak je to proto, že volební sbor, který má jmenovat osobnosti do čela EU, „tvoří pouze 27 osob,“ domnívá se Libération. „Jeho rozhodnutí bude předně vycházet z citlivé zeměpisné a politické rovnováhy a parity mužů a žen. Osobní přednosti kandidátů budou až na druhém místě. (...) Jednání tedy probíhají ve skrytu a švédské předsednictví nezakrývá, že jsou 
výjimečně komplexní.“
Důvod je jednoduchý, odpovídá Die Presse. „Nikdo si nemůže dovolit ztratit tvář.“ „Pro tyto vůdčí osobnosti není nic trapnějšího než být potenciálním kandidátem a neuspět,“ soudí vídeňský deník, který evropské politiky připodobňuje ke „gorilám v mlze“.
Představitelé EU, kteří se mají sejít v Bruselu, jsou bohužel připraveni jmenovat do funkcí, jejichž rostoucího významu se obávají, nevýrazné „ektoplazmy“, lituje Libérationv úvodníku. „Znamená to otáčet historickým kolem v protisměru na planetě, která je stále více vnitřně provázaná,“ kritizuje deník. „Evropa, která se právě ustanovuje, je velice mezivládní a paradoxně směřuje proti logice Lisabonské smlouvy.“
