Vytvořme Evropu 2.0!

V důsledku krize se rýsuje nová Evropa: Na severu bohaté průmyslové regiony přidružené k zemím alpského oblouku, na jihu středomořská konfederace s více než 100 miliony obyvatel. Pokud by se Unie obrodila podle tohoto schématu, dařilo by se jí mnohem lépe, soudí německý sociolog Gunnar Heinsohn.

Zveřejněno dne 30 května 2011 v 14:32

V roce 2011 vidí v Evropě svou budoucnost pouze 40 % Němců a pouhých 25 % jich ještě důvěřuje evropským institucím. Tyto výsledky jsou odpovědí na 25 miliard eur, které Berlín poskytl bohatým majitelům řeckých bank, a nikoliv výrazem úzkoprsosti země. Jižní Německo se například zdráhá sáhnout do kapsy na podporu krajanů z Brém nebo Essenu stejně jako na podporu cizinců z Atén, Dublinu nebo Lisabonu.

Unii drží při životě už jen hrozící přízrak nacionalismu. Pustit našim finančním zdrojům žilou je každopádně lepší než válka, vtloukají nám do hlavy naši představitelé. Přitom Evropané mají poprvé za posledního půl století možnost překonat rámec národního státu. Od té doby, co v Evropě prudce klesá míra porodnosti, nás ostatně ani není dost na to, abychom na sebe stále vzájemně útočili. Evropský projekt není nástrojem vytvořeným proto, aby se předešlo válce, ale spíše sympatickým výrazem naší neschopnosti ji vést. Nově rozdělená Evropa skýtá naději na budoucnost překračující rámec národů, náboženství a tradic.

Proto také švédský historik Gunnar Wetterberg už od roku 2009 navrhuje vzkřísit v severských zemích Kalmarskou unii [která v letech 1397-1523 sdružovala tři skandinávská království – dánské, švédské a norské – pod jedním králem]. Nově vytvořená unie by zahrnovala Island, Dánsko, Grónsko, Norsko, Špicberky, Švédsko, Finsko a případně Estonsko. Území o rozloze 3,5 milionů km2 s 26 miliony obyvatel by se stalo osmou hospodářskou velmocí světa. Později by se mohly připojit Nizozemí a Flandry. Spojenectví s Velkou Británií vlastnící atomovou zbraň by přetvořilo Severní moře v Mare Nostrum a otevřelo by cestu k partnerství se Spojenými státy a Kanadou. Severní Atlantik by se stal díky tomu nezranitelným.

Švýcarsko v jádru nového hospodářského a měnového prostoru

Pohledy se upírají na Švýcarsko coby zemi, která vzešla z politické vůle, jež funguje: Ženevané nejsou Francouzi, Ticiňané nejsou Italové a Curyšané nejsou Němci. Sousedé, kteří už nechtějí být sousedy, se mohou spolu s občany švýcarské konfederace podílet na budování hospodářského a měnového prostoru prvořadého významu, který vyrovná deficit porodnosti tím, že přiláká motivovanou pracovní sílu z celého světa

Newsletter v češtině

Žádný systém transferu umožňující vyrovnat rozdíly mezi bohatými a chudšími regiony tu neexistuje. Zatímco v Brémách nebo Berlíně hledají stoupenci finančních transferů neustále nové způsoby, jak vysát peněženky sousedů, nemají švýcarské kantony, pokud chtějí své příjmy zvýšit, jinou volbu než přilákat inovativní podniky a kvalitní pracovní sílu. Nicméně se jim také daří pomáhat těm nejpotřebnějším a dělají to obvykle lépe než nejlepší žáci německé spolkové země.

Podle OECD bylo Švýcarsko už v roce 2009 světovým šampionem v oblasti inovací, a co se týče Globálního indexu konkurenceschopnosti na období 2010-2011, zaujala země první příčku. K tomuto novému prostoru by se mohlo přidružit jihozápadní Německo a severní Itálie a výhledově Florencie a Urbino. Na východě by federaci doplnilo již nyní vícejazyčné Slovinsko. Se 70 miliony obyvatel na 450 000 km2 by spolek zemí zaujímal čtvrté místo na světovém žebříčku hospodářských mocností po USA, Číně a Japonsku.

Středomořská federace na jihu Evropy

Vznik severské unie a alpské federace by rovněž znamenal druhou šanci pro regiony dnes označované za beznadějné. Namísto toho, abychom do nich pumpovali miliardy, bychom měli těmto zemím poskytnout návod, jak si vyrobit vlastní prut, s nímž každý dostane svou rybu na břeh. Po bankrotu, kterému se nevyhnou, by mohly Portugalsko, Španělsko, jižní Itálie, slovanské země ležící při Jaderném moři a Řecko vytvořit středomořskou federaci s více než 100 miliony obyvatel, která by si díky sluneční energii, bioproduktům a šarmu své kultury vždycky přišla na své. Pokud by k projektu přibrala Izrael, získala by v bezprostřední blízkosti islámského oblouku užitečného vojenského partnera.

Ostatní pobaltské státy a Polsko spolu s Běloruskem a Ukrajinou – dvěma adepty na vstup do EU – tvoří co do rozlohy obdobný spolek jako litevsko-polská říše, která se v roce 1795 rozkládala mezi Berlínem, Vídní a Petrohradem. Rzeczpospolita [Republika obou národů – název politické unie mezi Polským královstvím a Litevským velkoknížectvím v letech 1569-1795] se zhruba 110 miliony obyvatel by neměla strach z Ruska, jehož populace ostatně stárne ještě rychleji.

Francie by mohla jednat na vlastní pěst nebo spolu se zbytkem Německa přetvořit Eurábii, která nahání tolik strachu, v čestný titul. Jak v jedné, tak druhé zemi by 20-25 % mladých mělo problém získat dobré vzdělání. Musely by se tak zakládat super-jesle, aby se problém řešil už od útlého věku. Pokud by se podařilo tento příslib naplnit a udělat ze všech dětí dobré matematiky, zapsalo by se spojenectví Berlín-Paříž do historie.

Pod červeno-zeleno-červeno-zeleným praporem sdružujícím marxisty, zelené, socialisty a žáky proroků by se tento multikulturní a technicky vyspělý prostor stal světlem národů.

Nesmíme kritizovat ty, kdo tomu nevěří, protože před sebou mají výběr z takřka všech možností. Národní stát by měl nicméně stát až na posledním místě. Ti, kdo se jím ještě nechávají unést, jsou zpravidla pravicoví anebo levicoví fanatici. Ti první sní o dřívější mocnosti, ti druzí o finančních transferech ad vitam æternam.

Krize eura

Schizma mezi Severem a Jihem

Krize eura je zároveň krizí mezi jižní a severní Evropou, domnívá se Jyllands-Posten. Zatímco v Řecku a Španělsku protestují občané proti absenci perspektiv do budoucnosti, Finové a Němci dali při posledních volbách najevo, že už za předlužené jižní státy dál platit nechtějí. Proto „už není krize eura pouze otázkou veřejného dluhu, ale poukazuje na schizma mezi severní a jižní Evropou, přičemž jižní Evropa zastává roli té zlé“, vysvětluje dánský deník. Řecko nebylo schopné dodržet smlouvu o snížení deficitu, kterou uzavřelo s Evropskou unií a MMF, a pro vlády severních zemí je nyní složité vysvětlit svým daňovým poplatníkům, že musejí akceptovat přísné rozpočtové škrty a zároveň garantovat kolosální půjčky nejzadluženějším zemím. Proto by odchod Řecka z eurozóny, „byť je oficiálně politicky nepřijatelný, mohl představovat ze všech řešení to nejmenší zlo“.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma