Vyberte si jazyk
Řecká a irská zkušenost ukazují, že záchranné unijní intervence způsobily jen řadu nových a závažnějších problémů, schopných dokonce ohrozit společnou měnu. Dnes je na portugalské vládě, aby se pokusila zabránit nejhoršímu. Politické špičky eurozóny se rozloučily s rokem 2010 s vědomím toho, jaká rizika představuje pro euro způsob, kterým se rozhodly řešit problém zadlužení, jemuž čelí některé z evropských zemí. Početné a rozmanité deklarace na podporu opatření, které Portugalsko přijalo v boji s rozpočtovým schodkem, je proto nutné chápat v tomto kontextu.
V případě nejprve řeckých a později irských vládních opatření se ukázalo, že model, kterému je ve snaze zvládnout dluhovou krizi dávána přednost, přispívá k posílení dominového efektu, vyvolávajícího přízrak zhroucení eurozóny. Ještě než Dublin přijal program finanční pomoci, analytici a ekonomové již začali sestavovat svůj seznam obětí: nyní je na řadě Lisabon, pak Madrid a nakonec Řím nebo Brusel. V ohlašované řetězové reakci dospěly analýzy rychle k jednomu jasnému závěru: čeká nás zhroucení či fragmentace eurozóny. Pád jednotné měny pravděpodobně dále zvýrazní hluboké rozpory v celém evropském projektu. To proto, že si uvědomují možnosti budoucího ohrožení díla, které je zárukou míru a prosperity v Evropě již více než půl století, evropští lídři (a též část evropské technokracie) znovu zvážili veškeré své strategie pro boj s finančními problémy, jimž čelí někteří členové eurozóny, mezi nimi i Portugalsko.
Podle zprávy německého týdeníku Spiegel, která byla oficiálně dementována německou vládou, si Berlín i Paříž přejí, aby Portugalsko oficiálně požádalo o finanční pomoc a zamezilo tak možnosti, že krize zasáhne i Španělsko. Změní v srdci eurozóny názor? Nic tomu nenasvědčuje. Co naopak, zdá se, chybí, je víra ve schopnost této strategie, založené na evropských fondech a fondech MMF, zabránit nutnosti zasahovat posléze znova, jakož i předejít rozšíření krize do Španělska a dalších zemí. Nová finanční bouře, která se nad Portugalskem rozpoutala, je důsledkem ohlášení dvou emisí dluhopisů 6. ledna. Finanční společnosti nyní zkoumají možnosti, jak dosáhnout dalších zisků pomocí nákupu těchto nových obligací, které jsou nabízeny s vysokými úrokovými sazbami. Političtí vůdci nemohou a nesmí upřednostňovat tento typ operací prohlášeními, která pouze vytvářejí další problémy, nejen pro Portugalsko, ale i pro samotné euro.
Lisabonská vláda proti těmto Kasandrám mnoho nezmůže. Premiér José Sócrates však sám může udělat hodně, pokud soustředí všechno své odhodlání a vytrvalost na boj s rozpočtovým schodkem. Vláda pak musí učinit vše pro to, abychom si nejpozději v únoru mohli být jisti, že rozpočtové prognózy pro tento rok budou respektovány. Jen tak může Portugalsko doufat v solidaritu Evropanů a evropské řešení – a obejít se tak bez pomoci MMF.
