Vyberte si jazyk
Napřed seskočí z postele kočka. Domácí zvířata cítí blížící se katastrofy jako první. Potom je slyšet dunění a nakonec rána, při které vibrují okna a třesou se zdi. Ve vesnicích, které společně tvoří obce Loppersum a Slochteren, a někdy až na předměstích Groningenu, čeká obyvatele další bezesná noc.
Praskající zdi, zaseklé dveře, padající střešní tašky – škody jsou to nepříjemné, ale zatím se dají zvládnout. Horší je strach. Přestane to? Podle zprávy Státního důlního dozoru, kterou ministr hospodářství Henk Kamp [jehož ministerstvu úřad podléhá] zveřejnil na konci minulého měsíce, to vypadá, že ne. Zemětřesení vyvolaná těžbou zemního plynu v provincii Groningen se v posledních letech podstatně zhoršila – jsou častější i intenzivnější. A podle prognóz se země nepřestane třást ještě dalších víc než padesát let.
Největší ložisko na světě
Henk Kamp udělal to, co Nizozemská naftařská společnost (Nederlandse Aardolie Maatschappij, NAM) měla udělat už před mnoha lety – přiznal, že půdní podloží v groningenské provincii se vinou těžby plynu propadá, což je provázeno lehkými otřesy. Jak ale říká Reint Wobbes z vesnice Huizinge, člen hnutí, které se snaží zachránit historické stavby v regionu, „Kamp mluví o preventivních opatřeních. Já ale nemám ponětí, co dělat. Náš region je kulturně jedním z nejstarších v Evropě. Jak máme chránit domy a jiné budovy, staletí staré kostely? Opatření jsme měli provádět již dávno. Proč musel popud vzejít až z občanské iniciativy, z Hnutí pro groningenské podloží, proč se úřady samy nesnažily ochránit populaci již dřív?“
Pole pokrytá sněhem, zoraná půda čeká na nové jaro. Na výšinách si těžby plynu téměř nevšímají. Nepociťují ji tady ani nevidí. První vrt „slochterenského naleziště“ se konal 22. července 1959 na půdě pana Boona, zemědělce hospodařícího poblíž vesnice Kolham. Euforie však následovala až o několik let později, když se ukázalo, že ložisko je největší zásobárnou plynu patřící jedinému majiteli na světě. Region však na něm nezbohatl. Podle těžebního zákona z roku 1810 patří totiž vytěžené nerosty nikoliv majiteli pozemků, ale státu. Což často vyvolává spory.
Štědrý sociální systém
Podle Hermana de Jonga, profesora hospodářských dějin na Univerzitě v Groningenu [(Rijksuniversiteit Groningen, RuG)], to není žádná tragédie. „Raději si nepředstavuji, jak by to tady vypadalo, kdyby zákon o těžbě neexistoval. Spousta obyvatel Groningenu by bývala zbohatla a měli by samé ztřeštěné nápady. Dopad na míru zaměstnanosti by byl pouze krátkodobý. Zatímco takto jsme mohli vybudovat štědrý sociální systém a masivně investovat do infrastruktury, především do stavby Plánu Delta [systém protipovodňových hrází na jihu Nizozemska].“
„Raději bychom se měli snažit naši ekonomiku přeorientovat na to, až za takových třicet let pramen příjmů z plynu vyschne. Nizozemsko nikdy tak daleko dopředu neplánovalo, jelikož bylo přesvědčeno, že se jednoduše přesune k jaderné energii. Zdroje plynu již roky slouží na ucpávání různých děr v rozpočtu. Norsko bylo opatrnější a příjmy z ropy a zemního plynu ukládalo do veřejného fondu:. Z úroků, které mu z něho dnes plynou, financuje vzdělávání a infrastrukturu.“
Partneři NAM, firmy Shell a Esso, i tak získali z těžby groningenského plynu pěknou sumičku, upozorňuje de Jong. „Zisk má ale i stát. Díky důmyslné smlouvě mu již od začátku plynou do kasy vysoké poplatky.“ Groningenské naleziště Nizozemsku doposud přineslo přes 200 miliard eur. A za necelé dvacetiletí z něho bude Nizozemsko těžit již 75 let.
Groningen, energetická platforma
Obyvatelé Groningenu se však začínají ptát, co plyn, který mají pod nohama, za posledních padesát let přinesl jim, kromě pomalého sesouvání půdy. Strana pro Sever [která brání zájmy obyvatel severních nizozemských provincií: Groningenu, Drenthe a Fríska] žádá, aby čtvrtina příjmů z těžby byla investována zpět do regionu.
Jan Willem Velthuijsen, professor Univerzity v Groningenu, který se specializuje na otázky energetiky a finančních toků a pracuje jako poradce firmy PwC, si rovněž myslí, že by Nizozemsko mělo v Groningenské provincii investovat. Ne proto, že se plyn těží právě zde, ale protože sever hraje klíčovou roli v energetickém zásobování celé země. *„Existují dobré důvody investovat do Groningenské provincie jako do energetické platformy. Překladiště, které zde budujeme, je pro energetické zásobování Evropy zásadní. Jsme napojeni na německý trh, který klade důraz na udržitelný růst, což znamená, že plynové elektrárny zde mají mnoho výhod - jsou levné a čisté. Ústí zde podmořský kabel, který přivádí vodní energii z Norska, a směřuje sem i ruský plyn. Infrastruktura je tu fantastická, potrubí a naleziště mohou sloužit nejen k pumpování plynu, ale i k jeho skladování. Ruský plyn jsme schopni skladovat velmi levně a pak přívod otevřít, jakmile ceny stoupnout. Otevřít či zavřít ventil podle potřeby je tu jednodušší než kdekoliv jinde.
