Vyberte si jazyk
Vyjde Evropa z krize důstojně? Hypotéza o společné evropské ekonomické vládě, která se zdála ještě před několika měsíci nepravděpodobná, dnes není zcela vyloučena. „Pakt konkurenceschopnosti“, který Německo s podporou Francie navrhlo svým partnerům 4. února na zasedání Evropské rady v Bruselu, by se mohl stát novým mezníkem evropského projektu.
Nový Pakt konkurenceschopnosti má přimět minimálně 17 států eurozóny a v ideálním případě celou Unie, aby přijaly jisté závazky, jakou jsou konvergence mzdových politik, podnikových daní, důchodových systémů, veřejného zadlužení atd. Když si vzpomeneme, s jakými obavami nabízela na jaře 2010 kancléřka Merkelová Aténám pomoc, musíme být překvapeni, respektive příjemně překvapeni tím, k jakému vývoji v německé vládě došlo. Německo už se nechce uzavírat samo do sebe. Angela Merkelová chce naopak sehrát v procesu upevňování hospodářské a měnové unie klíčovou roli. To, že se prezentuje jako přesvědčená Evropanka, je chvályhodné. Její iniciativa nicméně vyvolává řadu otázek.
Předně lze zpochybnit samotný obsah „paktu konkurenceschopnosti“. Je zcela zřejmé, že na to aby veřejné finance byly vyrovnané, musejí být důchodové systémy jednotlivých států podobné. Ale to, že posun věku odchodu do důchodu na 67 let nutně napomůže konkurenceschopnosti země, jak je o tom přesvědčeno Německo, už tak zřejmé není.
Německo, kterému by mohlo být vytýkáno, že nezavedlo minimální mzdu, by si mělo dát pozor na to, aby se z jeho paktu nestal mechanismus ignorující sociální aspekty.
Druhá výhrada: Německo a Francie tím, že převzaly věci do svých rukou, nepřiznaly příliš velký význam Evropské komisi, na kterou zbyla role odborného poradce. V krátkodobém horizontu může být francouzsko-německý dynamismus přínosem. Ve střednědobém horizontu by mohlo být odnímání pravomocí Komisi nebezpečné. Třetí výhrada: Konkurenceschopnost EU se neomezuje na souhrn konkurenceschopnosti jednotlivých členských států. V tom tkví samotný princip evropského projektu.
Kam se poděly velké evropské plány na budování infrastruktury, zejména v energetice, které by Unii dodaly na konkurenceschopnosti? Neměly by být i ony do paktu začleněny? I přes tyto výhrady je třeba vyjádřit uspokojení nad tím, že se politikové opět chopili řízení a nespokojují se pouze s ‚hašením‘ problémů. Pakt je dobrým odrazovým můstkem k nezbytné koordinaci hospodářských politik v eurozóně.
Reakce
Tandem zneklidňuje své partnery
„Plán na ekonomickou vládu rozděluje EU,“ konstatuje Die Presse. Deník poznamenává, že francouzsko-německý návrh na koordinaci sociálních a rozpočtových politik „nemá demokratický základ. Podle tohoto modelu ekonomické vlády udává tón Německo a Francie a ostatních pětadvacet členských států EU je s brbláním následuje.“ Některé členské státy se už proto proti návrhu postavily. Jak navíc dodává Die Presse, „v evropských smlouvách neexistuje žádný právní základ, který by přijetí takto závažného rozhodnutí umožňoval“. Důvod jeho přijetí je jedině politický: „Německo by poskytlo vyšší záruky na záchranný plán, za což si vymiňuje převzetí politické kontroly a přísnější rozpočtová opatření.“
