Vyberte si jazyk
V Německu dnes pracuje asi 400 000 Poláků: někteří legálně, jiní na černo. Několik desítek tisíc jich našlo zaměstnání i v Rakousku. Podle oficiálních odhadů Ministerstva práce a sociální politiky by mělo po prvním květnu, kdy se trh práce těchto dvou států zcela otevře, za hranice odejít dalších 400 000 Poláků [otevření hranic se týká pracujících z Polska, České republiky, Slovenska, Maďarska, Estonska, Lotyšska, Litvy a Slovinska]. Nemělo by jít o jedinou emigrační vlnu, ale o průběžný pohyb pracovní síly během příštích čtyř let.
Informace Lewiatanu, Konfederace soukromých zaměstnavatelů, svědčí též o velké poptávce po polských pracujících v Rakousku a Německu. Němci potřebují 30 000 odborníků na informační technologie, zhruba stejný počet inženýrů a 50 000 pečovatelů o seniory, vysvětluje Monika Zakrzewská, odbornice Lewiatanu. Lékaři, pracovníci ve stavebnictví, elektrikáři, zámečníci, mechanici, cukráři, optici, kadeřníci, ti všichni naleznou zaměstnání snadno. Ve východopolských vojvodstvích němečtí zaměstnavatelé již dva měsíce organizují burzy práce a inzerují na internetu.
Stejně jako Lewiatan i ministerstvo práce zaujalo chlácholivý postoj a tvrdí, že podobný exodus jako v roce 2004, po vstupu Polska do Evropské unie, se konat nebude. Nezaměstanost je nižší a ti nejodvážnější a nejdynamičtější už stejně odešli. Poláci také neumí německy. Odborníci, které Němci hledají, navíc v Polsku práci mají a nemají tedy důvod odcházet, tvrdí Monika Zakrzewská.
Odborníci se mohou mýlit
Odborníci se však mohou velice mýlit. Před vstupem Polska do EU byl počet budoucích polských emigrantů do Velké Británie odhadován na maximálně 40 000. Ve skutečnosti jich pak do této země odjelo desetkrát tolik.
Profesorka Krystyna Iglická, ekonomka a odbornice na demografii z varšavského Centra pro mezinárodní vztahy, se domnívá, že počet osob, které se chystají z Polska odjet, by mohl oficiální čísla překonat i tentokrát. Podle ní zde existují jasné signály: Němci Poláky vábí pomocí velmi svůdných nabídek a Poláci z „béčkových“ regionů, kde je chudoba největší, hledají práci.
Polsko si však pokračování exilu svých občanů již nemůže dovolit. Za posledních sedm let bylo svědkem historicky největší emigrační vlny. Ve 19. století odešlo z Polska 800 000 občanů, v 80. letech jich byl jeden milion a po přijetí Polska do EU odešly téměř dva miliony Poláků. Mnoho z nich do Anglie, kde podle dat Národního statistického úřadu nyní pracuje 550 00 Poláků. 140 000 osob našlo práci v Irsku, 90 000 v Itálii, 80 000 ve Španělsku, 50 000 ve Francii a 70 000 mimo Evropskou unii.
Dřívější emigranti měli pouze základní vzdělání; ti nynější jsou mladší a v kapse mají vysokoškolský diplom. Nejprve začínají jako umývači nádobí v restauracích, za trochu peněz dělají uklízeče a do Polska se hodlají za nedlouho vrátit. Řada z nich však nakonec zůstane rok a déle: Z ekonomicky motivovaného pobytu se tak stává stálý exil.
Navrátilci brzy litují
„Pro nás jde o ztracenou generaci. Ne proto, že by se o nic nezajímala, nebo že by jí chyběl talent, ale protože Polsko ji ztrácí definitivně,“ bojí se profesorka Iglická. V její poslední zprávě o imigraci po roce 2004, si všímá následujícího jevu: Poláci, kteří emigrovali do Velké Británie a kteří doma jevili jen pramalý zájem mít děti, mají ve svém novém domově vyšší míru porodnosti než přistěhovalci z Indie či Bangladéše: 2,48 ve srovnání s britským průměrem 1,84. A důvod? Ve Velké Británii je mnohem snadnější porodit a vychovávat dítě, jelikož sociální a zdravotní systémy jsou zde jednoduše kvalitnější.
A co hůř, ti kdo se rozhodnou do Polska se vrátit toho obvykle rychle litují. Nikdo je zde totiž s otevřenou náručí nečeká. Práce tu nebyla když odcházeli a není tu ani když se vracejí. Zahraniční praxe též není pro polské zaměstnavatele příliš atraktivní. Důvod je jednoduchý: životopis jim zpravidla nezlepší (tím, že pracoval jako umývač nádobí nebo se staral o děti, se člověk nemůže příliš chlubit). I v případě dobré znalosti angličtiny jde o mýtus, neboť Poláci v zahraničí mají často tendenci zůstávat doma a na kurzy jazyka nemají čas. Nedělají si tedy iluze: zatímco v zahraničí vydělávali ekvivalent 9000 zlotých [2 284 euro], doma jim nabídnou pouhých 1500 [380,65 euro], říká Krystyna Iglická. Zklamaní proto znovu odcházejí.
Mladí nemají žádnou perspektivu
Podle sociologických analýz je však především emigrace změní. Kdo si zvykl na život v jiné culture, na jinou atmosféru měst a na mnohojazyčná a kulturně rozličná místa, se v Polsku cítí ztracený. Chybí zde prostor, nedá se tu dýchat. „Nevytváříme mladým dobré životní a pracovní podmínky,“ varuje profesorka Iglická. „Naopak, vytlačujeme je ven. Úřady si zvykly na to, že emigrace je dobrý způsob, jak snížit nezaměstnanost. Není tu pro mladé práce? Tak ať si jdou! Možná se později vrátí, o to se však již budou muset starat jiné vlády. Ty ať si s touto emigrací a problémy, které vytváří, poradí. My si můžeme v klidu vládnout.“
Podle poradenské společnosti Deloitte by bylo nyní ochotných z Polska odejít 60 % místních studentů. Jsou přesvědčeni, že doma nemají žádné vyhlídky. Nezaměstnanost absolventů vysokých škol dosahuje momentálně 24 %.
Pohled z Prahy
Německo se chystá i na Čechy
„Němci potřebují tisíce Čechů,“píší Lidové noviny v předvečer odstranění posledních administrativních bariér pro zaměstnávání občanů ze států střední a východní Evropy. Podle deníku je největší poptávka „podobně jako v tuzemsku po technických profesích a řemeslnících. Hledají se ale i tisíce pečovatelek a zdravotního personálu. Rakouské hotely hlásí až 3700 volných míst na nejrůznější pozice.“ Práce v zahraničí však pro Čechy už není tak lákavá jako kdysi. Kvůli posilování koruny a vysokým životním nákladům u našich západních sousedů se práce v zahraničí vyplatí obyvatelům pohraničí, kteří budou s německým platem hradit české výdaje.
