Vládní tanec mezi vejci

Tempo recyklace vlád i ministrů přesáhlo únosnou mez. Vezměme si jen klíčové resorty průmyslu, dopravy, zemědělství či školství. Od sestavení první Topolánkovy vlády v září 2006 máme už šestého ministra dopravy, pátého ministra zemědělství, čeká se na pátého ministra školství, resort průmyslu a obchodu má čtvrtého šéfa, premiéři se vystřídali tři.

To vše za pouhých pět a půl roku. S každým novým ministrem se kormidlo pootočí vždy trochu jiným směrem, zpřeházejí se priority, spousta i dobré práce spadne pod stůl.

V nejvyšším managementu ministerstev pak nejde o odbornost a loajalitu ke státu, nýbrž o oddanost novému šéfovi. Ten navíc musí uspokojit i hlad dosavadních politických spojenců po přístupu ke státním penězům. A sotva ministerský nováček stačí vyčistit obsazené území od kádrů dosazených předchůdcem, už aby se pomalu chystal k vlastnímu odchodu.

V posledních dvou týdnech se hrálo o osud celé vlády. A tím i o další personální rošády. Pomyslné kyvadlo voličských nálad se navíc vychyluje silně nalevo. Takže by se nevyměnili pouze jednotliví ministři, ale celkový pohled kabinetu na ekonomiku, dluhovou krizi, Evropskou unii, euro, dotace, proexportní strategii... Co všechno se ČSSD chystá dělat jinak než středopravé kabinety, popisuje Josef Pravec.

Celý článek naleznete na stránkách týdeníku Ekonom ZDE

Komentář

Jak dlouho se Nečas udrží?

„Poslední šance pro vládu Petra Nečase,“ hlásá v titulku Mladá fronta Dnes v den, kdy středopravicová vláda žádá parlament o vyslovení důvěry dva roky před vypršením svého mandátu.Po korupčním skandálu, který vypukl uvnitř koaliční strany Věci veřejné (VV), se třístranná koalice ODS, TOP 09 a VV 24. dubna zhroutila.

Vláda by měla získat podporu 11 bývalých poslanců VV, které kolem sebe shromáždila bývalá místopředsedkyně strany a vicepremiérka Karolína Peake, což by mělo zajistit parlamentní většinu. „Ale na jak dlouho?“ ptá se pražský deník, který má za to, že rozdělená vláda bude jen těžko hledat podporu potřebnou k prosazení takových opatření, jakými jsou dokončení penzijní reformy, restituce církevního majetku zabaveného komunisty v roce 1948 či přímá volba prezidenta republiky.

Demonstrace proti politice úsporných opatření, jíž se 21. dubna v Praze zúčastnilo asi 100 000 lidí, ukázala, že Nečasova vláda zároveň ztrácí podporu občanů, kteří jsou unaveni politickou nejistotou pramenící z nesčetných skandálů, dodává list, který několik z těchto skandálů sám odhalil.