Vyberte si jazyk
„V roce 2010 má Maďarsko dvě hlavní města,“ pronesl 10. ledna předseda vlády Gordon Bajnai před 20 000 diváky shromážděnými na náměstí Széchenyi v Pécsi (Pětikostelí) za poněkud necivilizovaného pokřiku. Ačkoliv je jedno z nich „kulturní“, to nám k získání pocitu, že jsme opravdovými Evropany, nestačí. V posledních letech jsme tento projekt opomíjeli. O své panictví vlastně přišel už v den oznámení vítězství, když magistrát větřící příval peněz vystrnadil ze hry sdružení, kterým město za své vítězství vděčilo. Navzdory všemu však Pětikostelí může v roce 2010 představit krásnou kulturní sezónu a přitáhnout davy maďarských i zahraničních turistů [na celý rok se počítá s 350 představeními].
Před pěti lety byla hlavní výzva následující: lze v Maďarsku mimo hlavní město vytvořit něco co by si v Evropě zasloužilo pozornost? To, že hlavní téma představovala právě tato otázka ve chvíli, kdy o tento titul soupeřilo 11 měst, ukazuje, do jaké míry nejsme evropští. Ve favorizovanějších regionech kontinentu by nikoho nenapadlo navrhnout hlavní město, protože cílem tohoto podniku je právě regionální rozvoj a decentralizace.
Pokud jsme čekali, že výběr Pécsi v roce 2005 přispěje ke změně mentality, tak musíme být zklamaní. Den po inauguraci se místní stěžovali na vlažnost médií a na důkaz kulturní nadřazenosti svého města, šéfredaktor místního zpravodajského informačního serveru poslal „intelektuály z Budapešti do háje.“ Jestli během těch několika let přípravy média představila o projektu Pécs 2010 jen málo dokumentů, tak to není výsledkem komplotu zosnovaného Budapeští, ale žalostnou neschopností organizátorů. Hlavním důvodem je pak antagonismus mezi hlavním městem a regionem, neboť peripetie i úspěchy by se daly lépe pochopit, kdyby nebylo pořadatelským městem Pécs, ale Budapešť. To v Pécsi evidentně vyvolává frustraci a tím i hledání útěchy. Odtud pramení i triumfální oznámení starosty města Zsolta Páva, podle něhož zahajovací ceremonii sledovalo 59% Maďarů. Takový počet diváků byl možný před dvaceti lety, když existoval pouze jeden kanál. Starosta se spletl o několik milionů, protože ze všech lidí před obrazovkami v ten večer slavnost sledovalo 9,4% diváků.
Kdo zvolil Pécs městem kultury?
Podívanou organizovala jedna agentura z Budapešti, což na schopnosti Pécse zrovna nepoukazuje, ale dá se obhájit. Oproti tomu se nedá pochopit, že se z Budapešti „muselo“ dovézt i jídlo na recepci. Jako kdyby v Pécsi neuměli podávat nic jiného než brambory a chleba s máslem. Další předmět sporu: vláda označila protokoly z vyjednávání o jmenování Pécse na dvacet let jako tajná. Legendy tedy přetrvají ještě nejméně 15 let. Dvě poznámky k tomuto tématu. Na jednu stranu byli zahraniční členové poroty méně citliví ke skutečnosti, že rok předtím socialistický starosta udělal vše pro to, aby se předsedou vlády stal všemaďarský Ferenc [Ferenc Gyurcsány, předseda vlády v letech 2004 až 2009]. Na druhou stranu, to že titul Evropského hlavního města kultury jako reakci nevyvolává nic jiného, než očerňování jiného města, o vysoké kulturní úrovni zrovna nesvědčí. Zkrátka, v debatě o maďarské kulturní sezóně chybí jen to nejdůležitější - kultura. Pokud se za rok sejdeme a v klidu si o úspěších a prohrách projektu promluvíme, tak všechny tyto útrapy nevyjdou nazmar. V opačném případě by se Maďarsko už nemělo nikdy o takovou věc ucházet, jinak se diskredituje.
Úhel pohledu
Tři města kultury
Letos se titulem Evropské hlavní město kultury honosí tři města: Pécs, Essen a Istanbul. Dvě všeobecně známá města, vedle kterých se maďarské město se svými 160 000 obyvateli cítí poněkud malé. Během zahajovací ceremonie v Pécsi nemohlo „vystoupení celebrit jako [zpěváků] Ference Demjéna, Evelyne Kandechové a Györgyiho Langa a přehlídka znázorňující dějiny Pécse ohňostroji v Essenu konkurovat,“ domnívá se maďarský list HVG. „Navzdory mrazům se německému městu podařilo shromáždit 100 000 osob, mezi kterými byl i předseda Evropské komise José Manuel Barroso a německý prezident Horst Köhler.“
Budapešťský týdeník připomíná, že Essen s 600 000 obyvateli neproslavily ani památky, ani úchvatný kulturní život. Z tohoto důvodu organizátoři do projektu zahrnuli i 53 porúrských měst a snaží se z tohoto „průmyslového strašáka“ učinit významné kulturní město. Co se týče desetimilionovéhoIstanbulu, který se prezentuje jako „nejinspirativnější město na světě,“ HVG zdůrazňuje, že město každým rokem navštíví 7 milionu návštěvníků. Pro Turky, kteří nejsou v EU, bylo nutné uskutečnit, co se od něj očekává. Proto se také na financování podílel z 99%.
