Vyberte si jazyk
Po rozdělení dvojjazyčného volebního okrsku Brusel-Halle-Vilvoorde, jež znamenalo velký průlom v jednáních, jsou hlavními body dohody větší federalismus spojený s posílením autonomie regionů (tj. Vlámska, které představuje více než 50 % federálních příjmů, Valonska a Regionu Brusel-hlavní město) v oblasti fiskality, sociálního zabezpečení, zaměstnanosti a pravidel silničního provozu. Dále bylo prodlouženo parlamentní období, a to ze čtyř na pět let, aby se země vyhnula takřka nepřetržité předvolební kampani.
„Dámy a pánové, máme dohodu!“ hlásá pro jednou ve francouzštiněDe Morgen. Vlámský deník tak cituje slova, jimiž Di Rupo oznámil výsledek vyjednávání s pravděpodobnými členy budoucí vládní koalice. „Konečně,“ píše vedoucí politické rubriky deníku Steven Samyn:
Hlavní vyjednavač o sestavení vlády obklopen osmi dalšími vyjednavači sdělil: ‚Máme dohodu k rozvoji země a její stabilizaci.‘ Lépe to říci nemohl. Šestá reforma belgického státu znamená evoluci, a nikoliv revoluci. Je to velká reforma, která zátěž z belgického státu přesouvá více na státy federální. – De Morgen
Newsletter v češtině
„Konečně!“ přizvukuje mu La Libre Belgique. V bruselském deníku smeká redaktor Francis Van de Woestyne před „předním strůjcem těchto jednání, Eliem Di Rupem“:
„Možná si ani neuvědomujeme, kolik energie, trpělivosti, otevřenosti názorům a tvořivosti musel vynaložit, aby dospěl až sem. Poté, co se zcela vyčerpal hledáním pozitivního východiska z krize spolu s [vlámským nacionalistickým lídrem] Bartem De Weverem […], totiž musel Elio Di Rupo vyjednávat s partnery tu nestabilními, tu nepředvídatelnými nebo zase nejednotnými. Je třeba říct, že je v této zemi ohrožené odstředivými a egoistickými silami jediným, kdo mohl politické syntézy mezi severem a jihem, respektive levicí a pravicí vůbec dosáhnout. – La Libre Belgique
Podle šéfredaktorky listu Le Soir Béatrice Delvaux je to velké vítězství především pro Belgii:
Bude třeba si připomenout, jak moc jsme tomu nevěřili. Vzpomenout si na to, jak častokrát jsme se domnívali, že je pro Belgii vše ztraceno – abychom si tak uvědomili důležitost chvíle. Belgie! Ta je očividně hlavní vítězkou dne už jen tím, že je stále zde, na nohou a připravena pokračovat v cestě. Belgie ano, ale ne už tatáž jako dříve: Nyní ji pohánějí motory regionů a Společenství a její přežití je víc než hypotetické. Přiznejme tomuto starému celku, který koketoval se smrtí, že právě zdárně prošel zázračnou a důvtipnou proměnou, protože díky moudře a trpělivě nastaveným rovnováhám dokáže přinášet uspokojení jedněm i druhým. […] Nedejme se ale tímto okamžikem mýlit: Reforma státu pohřbívá federální Belgii. A hodně lidí je přesvědčeno o tom, byť si to nepřejí, že to ještě není poslední scéna filmu. Právě v tomto směru velká vítězka dne jako jediná nefiguruje na rodinné fotografii. Během neuvěřitelných vyjednávání nakonec nacionalistický lídr Bart De Wever všechny přesvědčil o tom, co bylo jeho jediným cílem: Belgie už nemá (moc) smysl. – Le Soir
Na stránkách listu De Standaardpovažuje úvodníkář Guy Tegenbos přívlastek „motýlková“, který dohoda dostala, dokonce za „pěkný“, což už se ale o jejím obsahu říct nedá:
„Motýlková dohoda, kterou Di Rupo s motýlkem včera představil, je typicky belgická reforma státu. Tato šestá dohoda obsahuje, stejně jako dohoda pátá, mnoho stran věnovaných dohodám. Chybí tam ale výrazná linie. Reforma neodpovídá společné vizi, nýbrž vznikla ze střetu dvou vizí, které si protiřečí v podstatě ve všech bodech. Muselo být vyvinuto veliké úsilí, aby se z dílků poskládal celek, který náhodou uspokojil oba bloky. Celé to bylo sešité dohromady jako pokrývka z dílny patchwork. […] Di Rupo svou mission impossible zvládl, ale není to úžasná a vzrušující nová Belgie. Je to Belgie 6.0. Příprava na verzi 7.0. […] Je to příměří, které dává každé straně [Vlámům a Valonům] trochu toho, co požadovala a co by ji mohlo na čas uspokojit.“ – De Standaard
