Benátský obchod se suvenýry.

Benátky potřebují resuscitovat

Každým rokem opouštějí Benátky stovky obyvatel. Ponechávají je tak na pospas nadnárodním společnostem a spekulantům s uměním. Stává se z nich město duchů. Pokusy o oživení města narážejí na nedostatek financí.

Zveřejněno dne 12 dubna 2012 v 10:24
Spirosk  | Benátský obchod se suvenýry.

Podle bývalého starosty Massima Cacciariho je neštěstí Benátek dvojího druhu: hraběnky, které usilují o jejich záchranu, a povaha jejich obyvatel. „Benátky umírají!“ lamentují aristokraté i Benátčané. Ve skutečnosti jsou Benátky jako město už dávno mrtvé. A z mrtvých vstaly jen jako výkladní skříň. Během dne Benátky nijak chmurné nejsou, ba ani melancholické. Ve skutečnosti nebyly nikdy tak krásné. Nikdy do nich neplynulo tolik peněz ze severovýchodu země, z Milána, Evropy, Ameriky. Ale jde o peníze soukromníků. Obchodníků, a nikoli mecenášů. Restaurátorství a nejrůznější nadace vzkvétají.

Nejpozoruhodnějším případem je Pinault [francouzský obchodník s luxusním zbožím], který si zabral celý kus Benátek – překrásnou [galerii současného umění] Punta della Dogana, aby v ní vystavoval umělce, jejichž díla prodává ve svém aukčním domě. Nyní se vedou ostré diskuze kolem Fontegy dei Tedeschi [historické budovy na Canal Grande], kterou koupila společnost Benetton a v níž hvězdný nizozemský architekt Rem Koolhaas navrhl kontroverzní terasu s výhledem na most ponte di Rialto. Ale na druhou stranu je pravda, že do Punta della Dogana předtím nikdo za několik desetiletí nevkročil.

Benátky jsou autentické v noci. Tehdy jsou vylidněným městem stejně jako ostatní městská centra. Ale zde, na místě obklopeném takovou krásou, je na zavřená okna, zhasnutá světla, ticho a zástupy pendlerů a turistů směřující na pevninu pohled ještě smutnější. Život se drží už jen ve čtvrtích, kde jsou studenti: Campo Santa Margherita, San Giacomo dell'Orio a trh Rialto. Obyvatelé si však na ně stěžovali, a tak město zavedlo po půlnoci noční klid.

Městu chybí peníze, investice brzdí archeologické nálezy

Bývalý starosta Cacciari se svěřuje: „Nemáte ani ponětí, s čím jsem se v Punta della Dogana setkal! Všude běhaly myši. Zaměstnanci byli zavření ve svých kancelářích. Ve věži s výhledem na náměstí svatého Marka si někdo vybudoval nelegální byt. Ten den, kdy měly začít práce, jsem se tam byl podívat a na místě jsem našel haldu starého dřeva. Řekl jsem jim, aby to odstranili. A oni na to, že je to věc památkářů. Zavolal jsem tedy památkáře, aby přišli a odnesli to. Oni mi na to odpověděli, že to není možné, protože jde o zbytky staré střechy. V tu chvíli jsem na ně začal křičet. Udělal jsem tam pěkně hysterickou scénu. Byl jsem jak pominutý.“

Newsletter v češtině

To samé se přihodilo na Piazzale Roma, kde výstavba nového justičního paláce dosáhla trojnásobku původně odhadované ceny. „Myslím, že by to dostalo každého. Kontaminovaná půda. Zpožděné práce. A nejrůznější další překážky. Jako třeba když zahájíte práce a najednou přijde senzační objev: krabice plné zvířecích kostí. Říkám, že je to přece všeobecně známá věc. Na tom místě bylo skoro 800 jatek. A oni mi na to řeknou, že je to úžasné, protože díky tomu dokážou zrekonstruovat celý potravní řetězec v Benátkách 18. století. Jdu tam a oni mi ukážou kozí, ovčí a hovězí kosti... Začal jsem zase křičet. Další hysterická scéna. Opět jsem na ně řval jako smyslu zbavený: „Jestli se okamžitě nepustíte do práce, vezmu palici a rozmlátím ty kosti jednu po druhé.“

Cacciari už dále nesnese to „patetické fňukání“ nad Benátkami, neustálé naříkání „těch proklatých snobů“ a věčných reptalů. Připomíná, co všechno se v uplynulých dvou desetiletích podařilo: třeba Arsenal s výzkumným centrem Thetis, problematická rekonstrukce operního domu La Fenice a obnova paláce Ca'Giustinian, který hostí Bienále.

Problém je v tom, že město už nemá ani euro. Vyschly totiž dva historické zdroje: zvláštní zákon a kasino. Stát dnes posílá méně peněz a všechno padne na Mojžíše, největší projekt hydraulického inženýrství na světě, který už spolykal pět miliard euro a to ještě zbývají dva roky práce.

Dalším trezorem, který má město k dispozici, je kasino, jež kdysi hostilo bílé smokingy hráčů karetní hry Chemin de Fer z Lida a dnes žije z Číňanů, kteří hrají na automatech na pevnině v Ca 'Noghera. Kvůli krizi a státní konkurenci v sektoru hracích automatů klesly příjmy z kasina z 200 milionů euro na 145 milionů. Od této částky je třeba odečíst 100 milionů fixních nákladů. Příjmy města se propadly.

Benátčané utíkají do nejošklivějšího italského města

V dnešní době musejí Benátky čelit dvěma těžkým zkouškám: vylidňování historického centra a osudu Marghery, největší průmyslové zóny v Evropě. Digitální počitadlo umístěné na lékárně Morelli na Campo San Bartolomeo kolemjdoucím připomíná dlouhodobé krvácení Benátek, které mají dnes už jen 58 855 obyvatel. Problém je v tom, že Benátčané už nechtějí žít v Benátkách nejen proto, že byty ve vyšších podlažích jsou extrémně drahé a že nikdo nechce bydlet v příliš vlhkých bytech umístěných na úrovni vodní hladiny ani v bytech přímo pod střechou, v nichž je v létě zase hrozné horko, ale i protože Benátčané chtějí mít auto zaparkované dole před domem [a nikoli na ohromném parkovišti na Piazzale Roma]. Radnice vlastní 6 000 bytů, většinou je pronajímá Benátčanům s nízkými příjmy. Chybí tu střední třída, měšťané, kteří by bydleli někde mezi patrem pro honoraci a mansardou.

Benátčané odcházejí žít na kontinent. Do Mestre, nejošklivějšího italského města. Tím bylo alespoň ještě před několika lety. Místní Piazza Ferretto byla nedávno přestavěna na pěší zónu, kolem města byly vysázeny stromy, někdejší skládka San Giuliano byla upravena v botanickou zahradu, celá aglomerace byla pokryta vysokorychlostním internetovým připojením a brzy bude zahájena i stavba kulturního střediska M9. Pierre Cardin, pravým jménem Pietro Cardin, místní rodák ze Sant'Andrea di Barbarana (nedaleko Trevisa), by chtěl před svou smrtí v Margheře postavit „Světelnou věž“, 240 metrů vysokou 60podlažní budovu za půldruhé miliardy euro, v níž by se nacházela univerzita módy. Radnice se tomu nebrání.

Benátky jsou přesto i nadále výsadní líbánkovou destinací a pro mnohé je bazilika svatého Marka tou nejkrásnější stavbou na světě. Aby se o tom člověk přesvědčil, stačí se kochat kopulí Stvoření světa, na níž Bůh pokládá Adamovu ruku na hlavu lva na znamení nadvlády člověka nad zvířectvem. Na hlavu stejného lva, který na sousední mozaice vychází z Noemovy archy a po dlouhých měsících nečinnosti si protahuje tlapy předtím, než se dá do běhu. To je přesně to, co by měly Benátky udělat. Dát se do běhu navzdory ohromné tíze úkolů, které před nimi leží: zachovat všechnu tuto krásu a obrodit město kolem ní.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma