Vyberte si jazyk
Šéf dosluhující vlády Mario Monti před několika dny v jednom velice sledovaném televizním pořadu přiznal, že neumí používat Twitter, že neví, co je Padesát odstínů šedi, že se úzkostlivě vyhýbá vyjádření na téma registrovaného partnerství a nesleduje Festival italské písně v San Remu.
V ten samý okamžik někdejší komik a zakladatel Hnutí pěti hvězd (M5S) Beppe Grillo kázal v Margheře nedaleko Benátek davům. Stáli před ním obyčejní lidé, kteří mu předkládali seznam svých problémů a každodenních starostí. Práce, jesle, mateřská, problémy majitelů malých a středních podniků. Do kabátu zachumlaných posluchačů, kteří se střídali na pódiu, měl Grillo opravdu hodně.
A přesto druhý den nevěnovaly listy jako La Repubblica či Corriere della Sera Beppemu Grillovi ani řádek. Jako by neexistoval. O to nepříjemnější bude procitnutí. [Od té doby oba deníky publikovaly několik článků o úspěchu kandidáta v průzkumech veřejného mínění.]
V Itálii se něco děje. Přinese toto hnutí něco dobrého, nebo tomu bude naopak? To je samozřejmě diskutabilní. Nepochybně jde však o fenomén prvořadého významu. Hnutí pěti hvězd by podle průzkumů získalo 17 % hlasů, což je číslo, které se v Itálii podařilo překonat jen málokteré straně. „Parlament otevřeme jako konzervu s tuňákem,“ prohlašuje Grillo. A dav šílí nadšením. „Doba zastupitelské demokracie skončila, už v ni nevěříme. Banky vyhodíme do povětří. A když ne dnes, tak za rok. Je to jen otázka času. Ostatně by se nám to mohlo podařit už dnes.“ Beppe Grillo je k nezastavení. „Populisté? Ano, vězte, že jsme populisté,“ a dav se pustí do hlasitého skandování: „Po-pu-li-sti!“
Jako malý diktátor
Během mítinků Beppe Grillo často hovoří se štáby zahraničních televizních stanic, které o něm přijely informovat. Z celého světa. Z Dánska i Kanady. Žurnalistika se totiž neomezuje jen na analýzy a interpretace, jde i o příběh, vyprávění. Když nějaký cizinec otevře deníky La Repubblica či Corriere della Sera, o dění kolem předvolební kampaně se nedozví nic. Nebude schopný si udělat představu o tom, kdo bude hlasovat pro Hnutí pěti hvězd a komu při samotném pomyšlení na něj naskakuje husí kůže?
Média, která se pokládají za etalony kvality, považují Beppeho Grilla za malého diktátora. O Hnutí 5 hvězd píší jen, když se někde vzbouří proti jeho šéfovi, nebo když má někdo co říct o „guruovi“ Gianrobertu Casaleggiovi [spoluzakladateli hnutí Beppeho Grilla]. Jako kdyby všichni ti lidé, všichni Italové, kteří jednou týdně čelí mrazu a tlačí se na ulici, byli lobotomizovaní občané druhé kategorie. Je naším právem se zajímat o to, jak může mít jeden humorista takový úspěch. Dokonce se jedná o právo na informace. Ať už je to jakkoli, nemůžeme jej ignorovat.
Ministerské křeslo?
Ostatně stačí se podívat na průzkumy veřejného mínění. Podle poslední ankety z 6. února [agentury] SWG pro senátní volby získá středolevicová koalice 34,4 % (z toho Demokratická strana 29,6 %) a Montiho koalice 11,5 %. Teoreticky by Monti a jeho věrní nemuseli překonat 10% hranici. Levý střed a Monti by tedy nezískali víc než 45 %.
Ke stejným číslům se dostaneme i sečtením 28,7 % pravého středu (z toho 19 % Lid svobody) a 17,5 % Beppeho Grilla (v Poslanecké sněmovně by získal 18 %). Na základě čistě číselného vyjádření by tandem Berlusconi-Grillo (46,2 %), jakkoli hypotetický a těžko představitelný, získal ve volbách víc hlasů než duo Bersani-Monti (45,8 %), přestože deníky píší jen o něm. V případě koalice Beppeho Grilla a Silvia Berlusconiho by mohla hlava státu jen stěží nepověřit jednoho z mužů sestavením vlády.
Itálie rozdělená vedví
Znepokojivá data? Fantaskní scénáře? Přesto jde o skutečná čísla. A více než čísla jsou to mozky, srdce, lidé, rodiny. Existují dvě Itálie. Jedna, kterou bychom mohli stručně označit za evropskou, jinak řečeno odpovědnou, důvěryhodnou, která se však vytáčí a ztrácí v hašteření a zbytečných debatách. A tu druhou je těžké identifikovat. A ačkoli se Beppe Grillo a Silvio Berlusconi vůbec jeden druhému nepodobají, mají několik společných rysů. Italů, kteří budou volit Bersaniho či Montiho, je zhruba stejně jako voličů Beppeho Grilla či Berlusconiho. A do voleb zbývá jen sedmnáct dní! Taková je realita. Vezměme ji v potaz. V Itálii se něco děje. Něco velkého. Intenzivního. S pejskem Maria Montiho se to nedá vůbec srovnávat. Dejte to vědět hvězdám Twitteru. A možná i politickým představitelům, kteří mohou ještě vyrovnat.
