Vyberte si jazyk
Prosperující Rakousko patří v dnešní době mezi evropské vítěze: může se pochlubit nejnižší mírou nezaměstnanosti v Evropě, navzdory světové finanční krizi a otřesům v eurozóně vykazuje hospodářský růst, profituje z provázanosti se stabilní německou ekonomikou a těží nejen z Evropské unie, ale zejména z otevření států někdejší habsburské říše po pádu železné opony v roce 1989.
Minulý víkend ve volbách ovšem uspěly strany vyznávající rakouský pravicový populismus získaly více než čtvrtinu hlasů. I když ve srovnání s volbami v roce 2008, kdy úspěch krajně pravicového politika Jörga Haidera, který zemřel při autohavárii o pouhé dva týdny později, vyvolal v Evropě silnou nevoli, jde o mírný pokles.
Tyto volby znamenají pro nynější proevropskou vládu vystřízlivění. Dvě nesilnější strany jsou v partnerském svazku levého středu a pravice, který strávil v průběhu posledních třiceti letech většinu času u moci. Přestože tyto strany dokázaly obratně projít hospodářskou krizí, ztratily body, a dokonce zaznamenaly nejhorší volební výsledky od roku 1945.
Přesto obě získaly dohromady většinu, tj. 99 z 183 parlamentních křesel, a pravděpodobně budou v rámci velké koalice vládnout i nadále. Způsob, jakým se předvádějí představitelé krajní pravice, kteří mají jen malou šanci sestavit vládu, řadu občanů přímo děsí. Zejména ty, kteří se obávají rakouské xenofobie a nacistické minulosti. [[Voliči Svobodné strany Rakouska (FPÖ) dokazují, že „nemají povědomí o historii“]], soudí komentátor týdeníku Profil Georg Hoffmann.
Prosperita u uren nerozhoduje
Výsledky voleb toho o Rakousku mnohé vypovídají a zároveň jsou další kapitolou o Evropské unii v nesnázích. Voliči v celém bloku 28 států vnímají tuto organizaci do značné míry jako v Bruselu sídlící vzdálenou a anonymní byrokracii bez tváře. Nadále volí lokálně, a to i přesto, že dnešní úspěch, bohatství a budoucí hospodářský růst budou záviset na tom, jak Unie s 500 miliony lidí uspěje na mezinárodní scéně.
To, že Rakousko s 4,5% mírou nezaměstanosti v Evropě relativně prosperuje, nehraje u volebních uren příliš velkou roli, tvrdí sociální demokrat Andreas Schieder, který od roku 2008 zastává funkci náměstka ministra financí. „Lidé nevěnují svůj každodenní život porovnávání“, ale soudí na základě každodenní zkušenosti, vysvětluje politik.
[[Volební analýzy ukazují, že zaměstnanci s nízkou kvalifikací, kteří v posledních dvaceti letech přišli o práci, se dnes odvracejí od sociálních demokratů a volí populisty.]] Ostatní, včetně liberálů a obchodně zaměřených lidí, se zajímají o lokální témata, jako například dlouho odkládanou revizi vzdělávacího systému.
Mezi nimi je i jednačtyřicetiletý Bernhard Hoetzl, který je hrdý na to, že zaměstnává lidi z osmi různých států na svém posledním obchodním projektu kompany.com. Jeho společnost se zabývá tím, že seřazuje miliardy webových stránek do profilů firem s cílem usnadnit mezinárodní obchod. I on opustil hlavní proud velkých stran a hlasoval pro novou liberální stranu [Die Neos], která se napoprvé dostala do parlamentu.
Hoetzl pracoval v Dublinu, Londýně a ve Švýcarsku a navštívil místa jako univerzitu ve Stanfordu. Dnes ztělesňuje v mnoha směrech úspěch Rakouska 21. století, zároveň ale i jeho paradoxy: prosperita jde ruku v ruce s občanskou nespokojeností, národ pociťuje napětí z xenofobních nálad, v nichž lidé jako on akceptují rozmanitost a odmítají rétoriku namířenou proti cizincům.
Stát zasahuje ve velkém
Jedním z jeho 14 zaměstnanců je sedmadvacetiletý Adrián Bolonio, odborník na informační technologie a absolvent madridské Univerzity Alcalá de Henares. Bolonio podobně jako většina jeho španělských kolegů přišel před třinácti měsíci o práci. Koupil si jednosměrnou letenku ze Španělska do Vídně a s panem Hoetzlem poobědval. Ještě tentýž den odpoledne dostal práci a dnes tu žije společně se svou italskou přítelkyní. Podle svých slov jim chybí jen slunce a jihoevropská kultura pouličního života. Ale [[„pokud chceš jíst, jdi a pracuj“]].
Takové pokrokové myšlení pomáhá vysvětlit očividnou nespokojenost lidí, kteří si žijí daleko lépe než většina Evropanů. Podobně jako Němci, kteří volili před nimi, nenásledovali Rakušané deset dalších evropských zemí, které se zbavily svých předchozích vlád. Přesto se i oni strachují, co přijde zítra.
Johannes Kopf, ředitel Arbeitsmarkt Service, tj. vládní služby pro rozvoj pracovního trhu známé pod zkratkou AMS, říká, že se ho evropští a američní kolegové často ptají, jak si Rakousko dokáže udržet tak nízkou míru nezaměstnanosti, zejména mladých lidí. Pokud někdo přijde o práci, stát zasahuje ve velkém, vysvětluje. [[Potřebuješ jazykový nebo počítačový kurz? Stát ti ho zaplatí]]. Když úřad práce vysílá uchazeče o zaměstnání na pohovor, poskytne zaměstnavateli finanční příspěvek za to, že zaměstná dlouhodobě nezaměstnané uchazeče. Podle Kopfa je boj proti nedostatečné kvalifikaci a dlouhodobé nezaměstnanosti a snaha o zachování sociální soudržnosti, na které bylo postaveno poválečné Rakousko a potažmo i celá Evropa, zcela zásadní. Podle jeho údajů je Rakousko po Dánsku, Nizozemsku a Belgii čtvrtou zemí, která vydá na boj s nezaměstnaností mladých nejvíc peněz na obyvatele. Dlouhodobě nezaměstnaní představují v Rakousku jednu čtvrtinu všech nezaměstnaných, přičemž evropský průměr dosahuje až 44,4 %. „Je to celoevropský problém, který ohrožuje evropský projekt,“ tvrdí Kopf.
Pohled z Rakouska
V Rakousku nezvítězili pouze Antievropané
Navdory dobrým výsledkům populistických stran ve volbách (19. září) „nepadlo Rakousko do nástrah populismu“, tvrdí Die Welt.
V rozporu s všeobecně rozšířeným míněním není podle německého deníku předseda strany Team Stronach xenofob, a jeho uskupení nelze přirovnávat k ultrapravicové FPÖ, která skončila ve volbách třetí.
Die Welt také vítá úspěch nové liberální strany Die Neos:
Zatím nevíme, jak se strana, která získala hned 4,8 % hlasů, bude dále vyvíjet. [...] Jsou to ale zřejmě jiní liberálové než ti, kteří neuspěli v Německu: jsou mladí a mobilní. Nadšeně mávají vlajkou svobody. Díky nim je v parlamentu poprvé od roku 2002 zastoupena liberální proevropská strana.
